Politika je náročné řemeslo. Schopnost upravit strategii tak, abyste vždy měli navrch, je ve středoevropském prostoru ojedinělá. Jedním z lidí, kteří toto řemeslo ovládají, je i bývalý slovenský premiér a předseda vládní strany SMER Robert Fico. Nutno říct, že bohužel.

Jinak si nelze vysvětlit, proč mu po turbulentním týdnu ve slovenské Národní Radě svitla naděje, že by se v budoucnu mohl stát předsedou Ústavního soudu. A to i za cenu ústavní krize a podpory Kotlebových fašistů z L'SNS. Ale popořadě. Ještě na začátku týdne to vypadalo, že Fico nemá šanci zakončit svou kariéru dvanáctiletým působením s imunitou v Košicích, kde Ústavní soud sídlí.

I pokud by nadpoloviční většina poslanců Fica schválila, o finálních jménech devíti nových soudců rozhoduje prezident Kiska. Poslanci pouze navrhují osmnáct kandidátů. A prezident už dopředu avizoval, že bývalý premiér mezi jeho koně nepatří. Před úterním hlasováním navíc vynesl předseda koaliční strany Most-Híd Béla Bugár informaci, že Fico o své podpoře vyjednává s fašisty z L'SNS.