Když neupustíte páru v tlakovém hrnci, vybuchne. Podobný výbuch nastal ve slovenském sociálnědemokratickém SMERU po prezidentských volbách. O sporech a velkých bojích uvnitř stále nejsilnější strany slovenské politické scény se mluví dlouho. O moc prakticky bojují čtyři frakce, sdružené okolo bývalého premiéra Fica, současného předsedy vlády Pellegriniho, ministra zahraničních věcí Lajčáka a konzervativního konspirátora Blahy.

A právě neúspěch Maroše Šefčoviče, nezávislého kandidáta hojně podporovaného právě slovenskými socialisty, vynesl spory uvnitř strany na povrch. Zatímco hlavní stranická linie, stále ovládaná stranickým předsedou Ficem, do médií otevřeně hovořila o úspěchu strany, která z prezidentského klání vychází silnější, Pellegriniho frakce začala rebelovat.

Nejprve slova stranických špiček zpochybnil končící ministr financí Kažimír, po něm začal volat po nutnosti změn uvnitř strany a debatě o novém směřování sám Pellegrini. Není to poprvé, co předseda vlády projevil ambice vstoupit do otevřeného střetu s Ficem. Poprvé to bylo v půlce února, kdy po zpackané volbě ústavních soudců slovenský parlament paralyzoval Ústavní soud. Nyní však zavelel k otevřené válce.

To potvrdil i ve čtvrtek, kdy oznámil, že bude chtít dočasně vést ministerstvo financí namísto odcházejícího Kažimíra. Přitom si na ministerské křeslo brousil zuby bývalý ředitel Finanční správy František Imrecze, v podstatě Ficův člověk. A Fico už stihl reagovat s tím, že otázka ministra financí je stále otevřená. Souboj o pozice ve vedení strany započal.

Že je Pellegriniho představa směřování SMERu diametrálně odlišná než kurz nastavený současným lodivodem, lze vypozorovat například z na sociálních sítích hojně propagovaného klipu k výročí jednoho roku ve funkci premiéra. Z videa vychází jako politik s jasně proevropským směřováním, který chce patřit do rodiny západoevropských sociálně-demokratických stran spíše než k nahnědlým nacionalistům.

Pragmatik, ne idealista

Nicméně není třeba si nalhávat, že by Pellegrini byl progresivním idealistou přinejmenším Corbynova stylu. Dokud mu spolupráce s Ficem vynášela, nechal se Pellegrini vychovávat jako budoucí dědic strany. A loajalita k šéfovi ho vynesla až do křesla premiéra, byť posloužil jako nouzové řešení v době politické krize. Pellegrini je naopak vysoce pragmaticky uvažujícím politikem, který chápe trendy ve slovenské i evropské politice.

Vedle prezidentských voleb o současných trendech svědčí i poslední průzkum veřejného mínění, ve kterém SMER po šestnácti letech klesl pod dvacet procent. V přepočtu na mandáty by to znamenalo třicet poslanců, což je oproti devětačtyřiceti v roce 2016 značný pokles. Nemluvě o třiaosmdesáti křeslech z roku 2012.

Není od věci zmínit, že v průzkumech už jim se čtrnácti procenty dýchá na záda koalice SPOLU a Progresivného Slovenska, odkud pochází nova prezidentka Zuzana Čaputová. A to navíc ve středu oznámil vznik nové strany dosluhující prezident Kiska. Že je Fico Pellegrinimu na obtíž, tak začíná být čím dál víc jasné. Pravidelně to slýchává i v Bruselu.

Nadto po prezidentských volbách vyšel také průzkum nejdůvěryhodnějších politiků, ve kterém Fico padl úplně na dno. Na Slovensku mu už nevěří osmdesát procent lidí, klesl i pod neoluďáka Kotlebu, kterému přeje o dvě procenta více Slováků. A statistikám vévodí Kiska následovaný právě Pellegrinim.

Kolem současné hlavy SMERu bobtná skandál s napojením na italskou kokainovou mafii. Kromě již několikrát mediálně probíraného telefonátu s italským narkobaronem Vadalou vyšlo minulý týden najevo, že bývalá Ficova poradkyně Trošková si právě s Vadalou telefonovala pravidelně. I tuto kartu již Pellegrini podle zákulisních informací na jednáních vedení strany použil. Vyhlídky na případný úspěch ve vnitrostranickém souboji má tedy Pellegrini dobré

Když slovenští novináři popisovali vítězství Zuzany Čaputové v prezidentských volbách jako počátek konce Ficovy éry, nepřeháněli. Předsedovi SMERu se tím definitivně zavřela cesta opustit potápějící se loď a zakotvit na Ústavním soudu v Košicích. Namísto toho bude muset opevnit svou pozici a bojovat o vlastní politické přežití proti populárnímu předsedovi vlády. Ve straně, kde mu vypovídá poslušnost jeden poslanec za druhým. Složitá situace pro dříve neotřesitelného lídra.

Pokud se chce slovenská sociální demokracie ještě zmátořit, musí politickou krizi trvající od vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové pochopit jako vlastní šanci zbavit se úzkého propojení s mafiánskými strukturami a zavelet směrem k autentické levicové, tedy kulturně liberální a ekonomicky sociálně-ekologické, politice. Zásadní otázka však zní, jestli Augiášův chlév lze ještě vyčistit a zda na to má Pellegrini dostatek odvahy.