Hroutí se na Slovensku poslední visegrádská levicová bašta?
Lukáš JelínekFico přes svůj nesporný politický talent a um už dávno žádnou úctyhodnou levici nepředstavoval. Pelligriniho šance je — kromě klopýtání populistické Matovičovy vlády — právě v tom, že se od něj co nejdůsledněji odstřihne.
Dalo se vyhlížet, v co porážka Smeru-SD ve slovenských parlamentních volbách vyústí. Ve zpytování svědomí? V reformu či transformaci? V personální zemětřesení?
Předseda a bývalý premiér Robert Fico měl jinou představu. Opevnit se v pozicích a stát se tvrdým oponentem pestrobarevné koalice Igora Matoviče (OĽaNO). Fico si patrně výsledek vyhodnotil jako porážku jednoho typu populismu druhým. Vzal to statečně, ale potřebu se změnit necítí. Pouze v některých rozhovorech připustil, že upraví svůj komunikační styl.
Petru Pellegrinimu, jenž byl do voleb za Smer-SD premiérem, to nestačilo. Volal po hlubší reflexi a vyzýval Fica, ať složí předsednickou funkci, ba ať se stáhne z politiky úplně. Nebyl vyslyšen. A tak s evidentní jízlivostí konstatoval, že tuto stranu přenechá jejímu otci-zakladateli a vytvoří si novou.
Zopakoval tak Ficův fígl z roku 1999. Tomu se tenkrát zajídala široká pravo-levá koalice, opustil svoji domovskou Stranu demokratické levice a založil Smer. Nebylo to ale spíš tak, že rozpoznal vyčerpávající se potenciál SDL?