Zklamané naděje na Slovensku: dopadla by současná česká opozice lépe?
Ivan ŠtampachPříklad zklamaných politických nadějí na Slovensku může sloužit jako varování pro nás. Nezklame česká opozice, pokud se jí podaří odstavit Babiše, podobně?
Slovenští občané ještě krátce před karanténou stihli absolvovat volby do jednokomorové Národní rady Slovenské republiky. Srazili svými hlasy dosavadní moc a ustavili zcela odlišnou vládu. Nemálo mých spřízněných duší bylo v únoru spokojeno. Mysleli, že nová většina je skutečně odlišná. Přátelé a známí, s nimiž sdílím politické preference, se divili, proč jsem nebyl výsledkem nadšen.
Připomeňme si, že byla přesvědčivě poražena dosavadní víceméně euroskeptická koalice údajné sociální demokracie s nacionalistickými směry. Dopadly na ně temné vazby vládních politiků a s nimi spojených vysokých úředníků s mafiánskými strukturami. Voliči si je spojovali s vraždou investigativního a ostře kritického novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně 21. února 2018.
Letošní vítězná, doposud stále ještě vládní koalice uskupení Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti, Sme rodina, Sloboda a solidarita a strany dřívějšího prezidenta Andreje Kisky Za ľudí nabízela evropskou alternativu. A ve všech pádech ve volební kampani skloňovala politickou kulturu a morálku ve veřejném životě.
Sotva se přes Slovensko přehnala karanténa a politický život se vrátil do obvyklých kolejí, po pouhých pěti měsících se ukazuje, jak může vypadat alternativa populistů a nacionalistů. Předseda druhé nejsilnější vládní strany Boris Kollár mimo jiné také slíbil v souhlasu s názvem svého politického subjektu hájit tradiční rodinné hodnoty.
V posledním tvrdém střetnutí o zpoplatnění vysokoškolského studia už člověk tu a tam zahlédl mezi stávkujícími studenty bíločernou pirátskou vlajku a také Míchaela Šojdrová a Olga Hoffmanová dokázaly, je díky nim politika KDU-ČSL hodna v oblasti vzdělání úcty. Nevzpomínám si nějaké výrazné stanovisko proti školnému odněkoho ze STANU, ale memoria fragilis est a určitě si nezvpomínám na podporu školného z této strany.
Prostě máme tu dnes nejméně dvě opozice a možná místo jednoho pytle, do které hodíme každou kočku, stojí za to říkat: Ano, není důvod věřit tomu, že by ODS a TOP 09 byly "jiné, lepší", než jak je známe z dob hodně nedávno minulých a bylo by iluzí, že za Fialy by bylo nějak podstatně jinak než za Babiše.
A pak jsou tu tři strany, které pro mne jakožto starého sociálního demokrata nejsou úplně značka ideál, dvě z nich s pár stíny v minulosti, ta třetí si je ještě nestačila pořídit, ale co mi zbývá, když se moje strana zkur..la k totální nevolitelnosti -- zkusím věřit, že porostou se zodpovědností, která jim připadne.