Když se na Slovensku začátkem prosince odevzdávaly kandidátní listiny, pohybovala se podle průzkumů podpora Matovičova politického hnutí Obyčajní ludia a nezávislé osobnosti mezi pěti a sedmi procenty. Volební model Medianu jim dával maximální potenciál osmnáct procent. V následujících třech měsících se však stal v politice málo vídaný úkaz, kdy původní outsider voleb pětinásobně zvýšil svůj zisk na úkor všech ostatních.

Matovič s sebou do Národné rady přivedl konzervativní křesťanskou kliku a hned po volbách se začal bratřit s pochybným podnikatelem a obdivovatelem evropské krajní pravice Borisem Kollárem. Stejně tak není jisté, jak dlouhé trvání bude Matovičův projekt mít, zejména poté, co se z čistě protestního hnutí stane nejsilnější vládní stranou. Tohle vše ale pro účely článku nechme stranou.

Poslední tři měsíce jeho kampaně totiž můžou sloužit jako velká inspirace pro kohokoliv, kdo se uchází o přízeň veřejnosti, a to nejenom ve volbách. Jeden z důležitých a často opomíjených aspektů politiky totiž je, že se jedná také o řemeslo jak získat, udržet a spravovat moc. V občanském aktivismu stejně jako v politice přitom platí, že nezáleží jen na tom, co prosazujete, ale také kolik toho jste reálně schopni dosáhnout.

Pokud budete prosazovat sociální reformy tam, kde hlavním tématem je brexit, zřejmě pohoříte. Jestliže se vám však podaří vymezit pole veřejné debaty tak, aby sociální problémy byly hlavním tématem, budete na tom lépe a soupeři poběží do kopce. Právě to se Matovičovi povedlo.

Do posledního kvartálu voleb OLANO nešlo z pozice favorita, ale jako outsider. Matovičovy snahy o vytvoření jednotné opoziční kandidátky ostatní odmítli a strany Za Ludí bývalého prezidenta Kisky a koalice PS/SPOLU, které tehdy vedly opozici, veřejně deklarovali snahu o vytvoření vlády bez OLANO. Hlavním tématem byl nárůst preferencí Kotlebovců a obavy z nástupu nacismu.

Matovič tak neměl nic, nebyl miláčkem médií, patřil k oblíbeným terčům internetových memů a u opozičních stran neměl výraznější zastání. V zásadě měl jen svůj příběh urputného bojovníka, který deset let usiluje o ukončení vlády SMERu a zastavení korupce. A tomu příběhu podřídil vše. I proto se rozhodl stát mimo formující se předvolební koalici Za ludí, KDH, PS/SPOLU a SAS, která nakonec pohořela.