Na začátku května odevzdal petiční výbor prezidentské kanceláři petici s téměř 600 tisíci podpisy občanů za vypsání referenda o předčasných parlamentních volbách na Slovensku. O předčasné volby usiluje stávající parlamentní opozice, reprezentovaná politickými stranami Smer Roberta Fica a Hlas Petra Pellegriniho, která chce tímto ukončit působení stávající vládní koalice, zformované po loňských volbách.

Opozice celkem přirozeně využívá skutečnosti, že vládní koalice má za sebou rok v mnoha směrech velmi kontroverzního vládnutí. Charakteristické byly pro vládu až příliš experimentální přístupy k řešení pandemické krize, zejména velmi problematické celoplošné testování občanů. Dále byla koalice zatížena četnými skandály jejích klíčových reprezentantů, například plagiátorské aféry předsedy vlády Igora Matoviče a předsedy parlamentu Borise Kollára. A také se za této vlády v nadměrné míře rozšířilo zneužívání a politizace orgánů činných v trestním řízení.

Za zásadní mezník v řadě jevů ukazujících na vážná porušování principů právního státu ze strany vládní moci můžeme považovat osud bývalého policejního prezidenta Milana Lučanského.

Vládní koalice je reprezentována velmi nedůvěryhodnými osobnostmi z hlediska jejich minulosti — mnozí z nich mají za sebou působení v „divokém“ podnikatelském prostředí. Pochybnosti u některých ministrů se točí kolem jejich odborné způsobilosti a vzdělání, popřípadě i osobnostních charakteristik.

V tomto směru zvlášť vyniká nedávný premiér Igor Matovič, pro kterého je charakteristický — vedle kontroverzní podnikatelské minulosti nebo pochybně nabytého akademického titulu — také velmi extravagantní politický styl s místy až psychopatologickými osobnostními dispozicemi.

Ruku v ruce s problematickým fungováním vlády a důvěryhodností jejích reprezentantů se prohlubují konflikty mezi jednotlivými vládními stranami i konkrétními politiky. Vrcholem rostoucích rozporů ve vládní koalici byla nedávná výměna samotného premiéra, kdy Igora Matoviče nahradil Eduard Heger. Není divu, že popularita vlády je na historickém minimu, donedávna premiér Igor Matovič je v současnosti dle zveřejňovaných průzkumů téměř nejméně důvěryhodný politik a volební preference jeho strany Obyčajní ľudia (OĽaNO), která před rokem vyhrála volby s 25 % hlasů, se propadly již pod hranici 10 %.

Otazníky kolem ústavnosti

Nespokojenost s politickou situací na Slovensku po loňských parlamentních volbách nepochybně graduje, což dokazuje vysoký úspěch první fáze úsilí o vypsání referenda o předčasných volbách. Petice za toto referendum byla organizovaná především stranami Smer a Hlas, které mají rovněž kontroverzní pověst v části slovenské společnosti. Tu poškodily jak skutečné prohřešky strany Smer v době jejího vládnutí, když ve straně ještě působili Robert Fico a Peter Pellegrini společně, nebo tak i média a různé další organizace občanské společnosti, které Smer tvrdě kritizovaly, zejména ke konci třetího volebního období jeho vládnutí v letech 2018 až 2020.

Přesto se v uplynulých měsících podařilo iniciátorům petice nasbírat rekordně vysoké množství podpisů, daleko přesahující ústavou požadovaných 350 tisíc podpisů, které jsou podmínkou pro uspořádání referenda. Jde o mimořádný úspěch tím spíše, že se podpisy pod petici sbíraly v době pandemické krize, tedy bez výraznější kampaně.

Sama prezidentka Zuzana Čaputová uznala, že zásadní ústavní podmínka pro vyhlášení referenda byla splněna. Přesto však se od počátku dalo očekávat, že úsilí opozičních stran Smer a Hlas se setká s výraznou nevolí vládní koalice. Z prostředí vládních stran a jim blízkých politických a mediálních kruhů je referendum o předčasných volbách zpochybňováno jak politicky, tak i z hlediska ústavně právního. Vrcholem v tomto směru bylo rozhodnutí prezidentky Čaputové, politicky spřízněné s vládní koalicí, obrátit se na Ústavní soud, aby posoudil, zda je navrhovaná otázka pro referendum v souladu s ústavou.

K tomuto absurdnímu kroku přistoupila prezidentka přesto, že se podobné referendum konalo v minulosti již dvakrát — jednou v roce 2000, kdy chtělo opoziční Mečiarovo HZDS zkrátit působení první Dzurindovy vlády, podruhé pak v roce 2004, kdy se zástupci opozičního Smeru a Konfederace odborových svazů pokusili touto cestou ukončit činnost druhé Dzurindovy vlády.

Podobně jako nyní se i tehdy pokaždé odehrál politický spor o konání takto koncipovaného referenda. Představitelé vlády se tehdy opírali o argument, že se opoziční strany snaží zneužít referenda za účelem zvrácení politických poměrů. Samotnou ústavnost tohoto pokusu dosáhnout prostřednictvím referenda vyhlášení předčasných parlamentních voleb však v minulosti nikdo nezpochybňoval.

Podle slovenské ústavy se referendem může rozhodovat o důležitých otázkách veřejného zájmu, mezi které jistě patří i otázky politické. Výslovně pak ústava vyjmenovává pouze čtyři omezení, čeho se referendum týkat nesmí — jde konkrétně základní práva a svobody a otázky daní, odvodů a státního rozpočtu.