Na přelomu roku otřásla Slovenskem smrt bývalého policejního prezidenta Milana Lučanského. Ta bude mít jistě dalekosáhlé dopady na slovenskou politiku, přičemž jsou patrné jisté paralely minimálně se dvěma podobnými událostmi v minulosti.

Únos syna prezidenta Michala Kováče v roce 1995 byl počátkem pádu do té doby nejvýraznějšího slovenského politika Vladimíra Mečiara. Vražda novináře Jána Kuciaka v roce 2018 zase přispěla k odchodu Roberta Fica z postu premiéra, přestože v tomto případě není úplně korektní dávat tento čin do přímé souvislosti s politikou vlády. Aktuální tragedie se pak reálně stává přítěží pro vládní koalici v čele s Igorem Matovičem.

Sledovanou záležitost musíme zasadit do širších souvislostí, které se odvíjejí od vítězství uskupení OĽaNO Igora Matoviče v posledních parlamentních volbách. Matovič, výrazně kontroverzní osobnost s až psychopatologickými dispozicemi, působí v politice již deset let. Zatímco v opozici byl neškodným demagogem vyvolávajícím občas spíše pobavení a úsměv, ve funkci premiéra se jeho povahové rysy ukazují jako vážný problém.

Platí to tím spíše, že vláda I. Matoviče nastoupila v mimořádně složité době pandemie koronaviru. Matovičův politický styl je nyní zásadní příčinou velmi komplikovaného fungování vlády, která nezvládá nejen pandemickou krizi, ale i správu státu jako takovou. Z mnoha důvodů je pochopitelné, že trendy ve vývoji slovenské politiky od loňských voleb jsou ve znamení prudkého a setrvalého pádu volebních preferencí Matovičova hnutí OĽaNO. To ve volbách získalo 25 % hlasů, aktuálně je jeho podpora v pásmu 10—15 %, tj. hnutí ztratilo polovinu svých voličů za necelý rok od voleb. A je hojně přijímaným názorem, že propad jeho popularity bude dále pokračovat.

Protikorupční agenda

Jediný zdroj podpory Igora Matoviče, který stále ještě přetrvává, je jeho protikorupční agenda, na které svou politickou kariéru primárně postavil. Matovič je však v tomto směru nedůvěryhodný minimálně ze tří důvodů. Za prvé je jeho protikorupční zápas politicky selektivní, nikoliv systémový. Matovič spojuje korupci téměř výhradně s hlavní vládní stranou z uplynulého volebního období, Smer-SD. O této straně (mezitím rozdělené na Smer-SD a Hlas-SD) mluví dnes již běžně jako o mafii, zatímco třeba aktéři největší korupční kauzy Gorila (bývalí politici a zástupci Fondu národního majetku z období Dzurindovy vlády a vybrané oligarchické skupiny) ho vůbec nezajímají.

Za druhé je vážným problémem Matovičova vlastní věrohodnost. Politický a podnikatelský život I. Matoviče charakterizuje řada skandálů, jež se ve veřejném prostoru hojně probírají. Jistou špičkou ledovce je v tomto směru například aféra s jeho plagiovanou diplomovou prací. A konečně, Matovičův boj s korupcí je místy spíše jen povrchně marketingovým představením než vážně míněnou snahou o potírání nežádoucích společenských jevů.

V poslední době byla v rámci několika zátahových akcí z korupce obviněna řada lidí, kteří většinou zastávali významné funkce během minulé vlády. Matovič na tom demonstruje boj s korupcí a dokazuje, že vláda „rozvázala policii a vyšetřovatelům ruce“. Naproti tomu opozice poukazuje na vážná porušování základních principů právního státu.

Upozorňuje na nedodržování presumpce neviny obviněných, úniky informací do vybraných médií nebo skutečnost, že lidé obvinění z trestných činů jsou posíláni do vazby, a to pouze na základě výpovědí tzv. kajícníků, tj. spoluobviněných, kteří příslibem snížení trestu nebo dokonce úplného zproštění obvinění mají tendenci svědčit vůči ostatním obviněným. A zde se již dostáváme k samotnému příběhu Milana Lučanského.

Narativy

Lučanský se stal policejním prezidentem za předchozí vlády s rozhodující účastí strany Smer-SD. Je tedy všeobecně vnímán v jejím kontextu, a proto jeho výměna po volbách nebyla překvapivá. Po čase následovalo jeho obvinění v rámci výše uvedených protikorupčních zátahových akcí. A právě na základě výpovědí tzv. kajícníků byl rovněž vzat do vazby, ve které následně — za dosud nevyjasněných okolností — zemřel.

Lučanského smrt se okamžitě stala impulsem k zostřené kritice Matovičovy vlády. Určujícím se přitom stal tento narativ — Matovičův boj s korupcí je účelový a selektivně zaměřený pouze na Smer-SD. Lučanského smrt je zásadním článkem v řetězci politických procesů vůči opozici. Případ M. Lučanského vyvolal v každém případě mnoho otázek, které si ale kladli i mnozí analytici rozhodně nepatřící k sympatizantům Smer-SD nebo dokonce i vládní politici.