Bývaly doby, kdy socialisté a sociální demokraté dominovali politickému dění v Evropě. Vytvářeli naprostou většinu evropských vlád a i v Evropském parlamentu byli po prvních přímých volbách v roce 1979 dlouho nejsilnější politickou frakcí.

Po téměř dvaceti letech v opozici se nyní otevírá šance na návrat. Sociální demokraté poprvé vedou v celoevropských průzkumech veřejného mínění pro volby do EP a jmenováním Bohuslava Sobotky českým premiérem se i celkový počet socialistických a sociálně demokratických ministerských předsedů v zemích EU vyrovnal na čísle 12 s počtem konzervativních premiérů. A co více, některé letošní volby, jako například ty podzimní ve Švédsku, slibují další zlepšení tohoto skóre.

Není proto divu, že volební sjezd Strany evropských socialistů (PES), který se uskutečnil na přelomu února a března v Římě, se nesl ve znamení optimismu a pozitivní energie. Na sjezdu byl podle očekávání drtivou většinou delegátů (s pouhými dvěma hlasy proti) zvolen Martin Schulz jako Spitzenkandidát socialistů na pozici předsedy Evropské komise. Šance tohoto německého sociálního demokrata nejsou malé, vidím je na více než 50 %.

↗

Kandidát Strany evropských socialistů na pozici předsedy Evropské komise, Martin Schulz. Foto www.flickr.com

Schulz si již jako bývalý předseda Skupiny S&D i současný předseda EP vydobyl pověst velmi obratného vyjednavače, který, na rozdíl od konzervativních a liberálních kandidátů, je schopen získat při schvalování v Evropském parlamentu většinu napříč politickým spektrem. A tuto většinu, ať se to poté bude líbit pravicovým ministerským předsedům či nikoli, bude muset respektovat i Evropská rada.

Výzvy a úkoly, které čekají na budoucího předsedu EK i sociálně demokratické premiéry jednotlivých členských států jsou nemalé. V Evropě máme po letech vlád pravice, hospodářské krize a často nesmyslných finančních restrikcí téměř dvacet sedm milionů nezaměstnaných, z čehož čtvrtina postihuje mladé lidi.

Máme Evropu, kde bylo utopeno 1,6 bilionů eur z peněz daňových poplatníků na sanaci soukromých bank a kde ročně unikají stamiliardy do daňových rájů. Máme Evropu, která je stále rozdělena na bohatý sever a chudý jih a východ. A konečně, máme Evropu, kde v řadě zemí následkem těchto a mnoha dalších negativních faktorů narůstá frustrace, netolerance a podpora krajně pravicových až fašistických stran.

Řešení, které evropská sociální demokracie ve svém volebním programu na příštích pět let nabízí, jsou kombinací starých osvědčených i zcela nových inovativních prvků. V oblasti zaměstnanosti to jsou například metody vyzkoušené v zemích s nejnižší nezaměstnaností jako je Rakousko, kde mladí lidé mají garantovaná studijní, učební nebo pracovní místa.

Pokud jde o bankovní sektor, chce sociální demokracie zavést jeho přísnější regulaci, jasně oddělit komerční bankovnictví od investičního, omezit bankéřské bonusy a urychlit zavedení daně z finančních transakcí, tak aby bankovnictví pracovalo pro skutečnou ekonomiku a ne jen pro úzkou vrstvu spekulantů.

A ke snížení sociálních nerovností navrhují evropští socialisté postupné budování sociální unie, která by zajišťovala slušné výdělky, kvalitní a dostupné vzdělávání, bydlení, včetně bydlení sociálního, zdravotnictví, předškolní výchovu i péči o seniory.

Římský sjezd nabídl šanci nejen pro evropskou, ale i českou sociální demokracii. ČSSD a její předseda si mohli z města nad Tiberou odvézt mnoho cenných programových nápadů i poznání, že v problémech, ve kterých naše země vězí, nejsme sami. K jejich řešení je nutná hlubší celoevropská spolupráce, ve které by ČSSD mohla a měla hrát mnohem silnější a aktivnější roli.

Dovedou-li tuto roli hrát například Bulhaři či Rumuni, není sebemenšího důvodu proč by to nemohli být i Češi. K tomu je však potřeba znalost mezinárodního prostředí, kontakty i jazykové a komunikační schopnosti, které se ne vždy vedení ČSSD dostávají.

A konečně, ČSSD by se měla u evropských socialistů inspirovat i způsobem, jakým má být vybrán český kandidát na pozici evropského komisaře. Je známo, že naše veřejnost si například dodnes myslí, že kandidatura bývalého českého komisaře Vladimíra Špidly byla jen nějaká, jak se česky říká, trafika.

Jestliže máme do budoucna předejít podobným spekulacím s výběrem kandidáta, nebylo by nic poctivějšího a demokratičtějšího, než pojmout nadcházející volby do Evropského parlamentu i jako volby, které určí příštího českého komisaře. Jinými slovy, strana, která tyto volby vyhraje by měla mít právo nominovat svého zástupce na příštích pět let do Evropské komise.