Na konci května se uskuteční v naší zemi již potřetí volby do Evropského parlamentu. Evropský parlament (EP) má mít v důsledku platnosti Lisabonské smlouvy a přístupu Chorvatska celkem 751 členů. Celkem dvacet jedna z nich si zvolí občané ČR. Při takovéto proporci je pro úspěšné prosazování zájmů důležitá kvalita každého poslance či poslankyně.

Lídr kandidátky chápe význam evropského projektu

V této souvislosti si ČSSD o víkendu zvolila svou kandidátku. Za skvělou volbu lze označit sociologa Jana Kellera jako lídra. Je to člověk, který jako málokdo jiný dokáže intelektuálně pojmout globální dění kolem nás.

Uvědomuje si význam evropského sjednocování, zároveň zůstává kritický a ví, co je úlohou sociální demokracie v Evropě. Dokáže přitom srozumitelným a přitom poutavým jazykem veškeré souvislosti vysvětlovat. Jan Keller má odvahu a především intelektuální i morální kapacitu nastolovat skutečně strategická témata.

Přesto by mu neměly unikat určité technikálie, jež se mohou zdát podřadné, ale v kampani i po ní budou mít zásadní význam. Například v sobotu v rozhovoru pro Mladou frontu tvrdil, že „první věc, kterou bude chtít sociálnědemokratická frakce změnit, bude ta, aby se šéfem eurokomisařů stával ten, kdo bude odhlasován v Evropském parlamentu.“

Předseda Evropské komise je formálně volen Evropským parlamentem již od Amsterdamské smlouvy, která platí od května 1999. Lisabonská smlouva k tomu dodává, že předseda Komise má být navržen Evropskou radou „s přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu (...)“ a sociální demokraté v EP v tomto žádnou revoluci nezmůžou. 

ČSSD by se v tomto kontextu měla postarat o to, aby strategické myšlení Jana Kellera bylo doplněno důležitou odbornou kapacitou. Jinak bude v předvolebních debatách na banálních detailech semlet technokraty typu Pavla Teličky, kteří přeci tu „Evropu umí“.

Na volitelných místech chybí odborníci pro klíčové výbory

Jak jednoznačně lze pogratulovat za volbu Jana Kellera, tak méně nadšení budí někteří další kandidáti. Dle aktuálních průzkumů veřejného mínění získá ČSSD pět mandátů. Českou republiku zároveň čeká hned několik zásadních rozhodnutí: jak se postavit k bankovní unii, dani z finančních transakcí, fiskálnímu paktu, kdy přijmout euro či jak vyčerpat 1 300 mld. Kč, které nám byly přiděleny v dobíhající a nové finanční perspektivě.

Je proto s velkým podivem, že v první pětce nejsou odborníci, kteří by měli šanci získat nominace své frakce ve Výboru pro hospodářství a měnu (ECON), Výboru pro regionální rozvoj (REGI) a Výboru pro ústavní záležitosti (AFCO). Žádný z  kandidátů v první pětce nejenomže neavizoval zájem o tyto oblasti, nedisponuje ale ani potřebnou kvalifikací či zkušeností.

Neceníme si Čechů, co v Evropě uspěli

Za velkou chybu lze rovněž považovat upozadění bývalého místopředsedy Evropského parlamentu, Libora Roučka, na nevolitelné, deváté místo. Platí za odborníka v zahraniční politice a je to člověk, který má ve frakci sociálních demokratů a socialistů z dosavadních europoslanců ČSSD největší vliv.

Škoda je o to větší, že Rouček dlouhodobě žil v Rakousku a mluví plynně německy. Má nadstandardní vztahy s Němci, kteří již dlouho v Evropské parlamentu — a stále více v celé Unii — udávají tón. Dochází tak k paradoxní situaci.

Lidí jako je Libor Rouček máme poskrovnu. Málokdo ale umí ocenit jeho práci a v důsledku toho ho strana odstaví. Pro ČSSD to znamená, že si tímto trapným amatérstvím zase poškodí renomé a především, že nedosáhne na vrcholové funkce frakce či ve vedení parlamentu.

Východní mentalita

Velmi smutné také je, že na volitelných příčkách figuruje jediná žena - dosavadní poslankyně Olga Sehnalová. Její kolegyně, Zuzana Brzobohatá, která v Evropském parlamentu pomohla zablokovat Klausovu výjimku, má ekonomické vzdělání a zkušenosti s Výborem pro rozpočet (BUDG), skončila až na těžko volitelném sedmém místě. Další ženy pak obsadily 17. a 20. pozici.

ČSSD tak nedodržuje zásadu Strany evropských socialistů, která požaduje, aby členské strany uplatňovaly na kandidátky tzv. zipový systém. Vysíláme tím jasný signál, že mentálně zůstáváme hluboce ve východní Evropě.

Boj o nápravu pověsti

O to lze také méně pochopit umístění Zdeňka Seidela a Miroslava Pocheho, kteří mají ze čtvrté a páté pozice velkou šanci na zvolení. Není veřejně známo, že by se v agendě EU nějak angažovali. Budou v EP v  lepším případě potřebovat dobrých pár let, než se náležitě zorientují.

ČSSD však musí bojovat o nápravu pověsti ČR ve všech institucích EU již nyní. Nominaci těchto dvou osob, která nám byla vysvětlena jako „dejme šanci novým tvářím z regionů“ je minimálně špatně načasovaná. Ukazuje to také, že ČSSD se nepoučila z podobného experimentu s europoslancem Duškem.

Nepochopení role Evropského parlamentu

Vše to působí dojmem, jako by si v Lidovém domě neuvědomovali, že od ratifikace Lisabonské smlouvy se Evropský parlament stal společně s Radou legislativním orgánem. A svou roli bude nadále posilovat. Evropský parlament je evidentně stále vnímán jako lukrativní odkladiště, kde se nedá co zkazit.

Kvalitativně i kvantitativně objem evropské legislativy předstihuje tu českou. Rozhodme-li se přijmout euro, bude to platit dvojnásob. Česká republika či ČSSD může prostřednictvím europoslanců ovlivňovat dění nejenom v EU, ale nepřímo i u nás, aniž by se potýkala s opozicí nebo svými koaličními partnery.

Pokud však nebude ČR zastoupena kvalitními europoslanci, rozhodovat budou jiní. Potřebuje na to ale odborně zdatné, alespoň v angličtině plynule mluvící, zkušené europoslance, kteří svůj mandát budou svědomitě vykonávat. A rozhodovat bude výkon celého týmu europoslanců. Lídr Jan Keller situaci nezachrání.