Nový předseda profesor Fiala se po léta zabývá Evropskou unií. Jeho největší prací se spoluautorkou Markétou Pitrovou jsou dvě vydání knihy „Evropská unie“; první z roku 2003, druhé doplněné a aktualizované vydání 2009. Co do rozsahu i hloubky popisu problematiky jde patrně o jednu z největších prací, popisujících problematiku evropské integrace, které v České republice vyšly.

Objektivitě provedených analýz lze stěží něco vytknout. Snad jen by bylo možno poznamenat, že čelný představitel Panevropského hnutí hrabě Coudenhove-Kalergi byl také velkostatkářem v Poběžovicích a měl kontakty na českou politickou scénu.

Od stěžejního díla vztahujícího se k pojetí evropské integrace, které vyšlo již před čtyřiceti lety - „Pamětí“ Jeana Monneta (vyšly česky péčí plzeňského Čenkova vydavatelství teprve před několika léty), se ale dílo liší nejen dobou, ale pojetím. Jean Monnet a jiní zakladatelé projektu Evropských společenství vesměs evropské integraci fandili. Jejich konečným cílem bylo vytvoření Spojených států evropských.

V Československu takovéto rozvinuté evropské integraci fandil již v třicátých létech minulého století Tomáš Garrigue Masaryk (Výrok z Cesty demokracie: „Kdyby mně bylo třicet pět let, udělal bych seč mé síly, abych pomohl k proniknutí myšlence utvoření Spojených států evropských.“ Tak daleko profesor Fiala nikdy nešel; nevýhodou je, že v popisu kroků je jen „ist-wert“ ne „soll-wert“.

Naproti tomu 1. místopředseda Zahradil mohl v minulosti konkurovat v odporu k jakékoliv další integraci jen Václavu Klausovi. Někdy to vypadalo tak, že ČR vstoupilo do EU proto, aby ji mohlo zevnitř rozložit (dokazuje to spolupráce s některými britskými konservativci).

Politika ODS a celé pravice odvodila sociální tržní ekonomiku bez epiteta „sociální“ a minimální systémovou regulaci ekonomiky a společnosti. Vedlo to až k potlačení růstu a současně destrukci některých funkcí státu, zejména v oblasti majetkové, úniku daní, nestabilitě práva.

Nahradí Zahradil Klause? Nebo prosadí principy Unie prof. Fiala v míře, v jaké to činil, než se stal poradcem presidenta Nečase?