Dobročinné investice největších světových boháčů dosahují úrovně geopolitických hráčů. Podstatnou část mezinárodních politik tedy tvoří zcela subjektivní rozhodnutí, která vůbec neprojdou demokratickým procesem.

„Filantrokapitalismus“ je označení pro systém, jenž vyprodukoval superbohatou třídu mecenášů, kteří jednou rukou okrádají celý svět o prostředky nezbytné pro fungování veřejných systémů, aby druhou rukou jako alternativní redistribuční orgán rozdávali pouhé přebytky z tohoto lupu všude tam, kde sami uznají za vhodné. Za tuhle destabilizaci západních demokracií sklízí potlesk dojatých obětí.

Lidé, kteří jsou ochotní uznat takovou praxi jako legitimní, jsou obyvateli nového typu globální vesnice, kterou Slavoj Žižek nazývá „Porto Davos“. Vesnice je pomyslným splynutím dvou symbolických center globálního sociálního konfliktu: Davos je město, které hostí konference elitních světových ekonomů a finančníků, jejichž cílem je vymyslet vždy novou a neokoukanou kapotu stále stejně (a když ne stejně, tak lépe) šlapajícího vykořisťování. Porto Alegre hostí setkání antikapitalistických teoretiků a aktivistů alterglobalizačních hnutí, kteří se snaží toto vykořisťování učinit vždy znovu transparentním.

Porto Davos je místo, které ani jednu z konferencí nepotřebuje, protože sociální konflikt mezi jeho občany zakryla všeobecně přijímaná filantropie vyvolených. V Porto Davos zavládl komunismus bohatých.

A tak zatímco George Soros varuje před ničivými dopady svých vlastních finančních spekulací, lékem na zácpu se má stát sama její příčina, jak poukazuje Žižek, když připomíná americkou reklamu na „projímavou čokoládu“.

„Pračka špinavého svědomí“

Pozadí současné miliardářské filantropie poodkrývá studie Jense Martense a Karolin Seitzové z mezinárodní nevládky Global Policy Forum. Autoři ukazují, že v posledních letech roste objem prostředků darovaných na charitativní účely 137 dolarovými miliardáři ruku v ruce s tím, jak se zvyšuje nerovnost mezi nejchudšími a nejbohatšími.