Krizi současné globální ekonomiky, jejíž dopady se týkají každého z nás, se pokouší analyzovat a řešit mnoho expertů, politiků a občanů obecně. Historik Adam Votruba přináší ve své knize Paradox úroků do českého prostředí pohled na kořeny problémů naší společnosti z úhlu, který je u nás jen málo diskutován. Zaměřuje se na deformaci ekonomiky prostřednictvím úročené měny a představuje řešení prostřednictvím tzv. kazících se peněz ve formě doplňkových měn.

V útlé knížce se autorovi podařilo zpracovat toto nepochybně složité téma velmi přístupnou formou, což je v českém akademickém prostředí chvályhodné a spíše výjimečné. Díky tomu se i naprostý laik může dozvědět, jak vlastně vznikaly a vznikají peníze. Od komoditních měn postavených na konkrétním zboží přes měny podložené zlatem až po měny, které vznikají pouhým úředním rozhodnutím či dohodou uvnitř společenství — takovou měnou byly i staroslovanské kousky plátna — odtud slovo platit.

Problém ovšem nastal tam, kde společnost akceptovala půjčování peněz na úrok. Díky tomu ti, kteří půjčují peníze, mohli požadovat více peněz, než jich reálně existovalo. To otevřelo strukturální nutnost bankrotu, protože ve skutečnosti prostě není možné všechny dluhy splatit.

A aby toho nebylo dost, banky začaly půjčovat peníze, které neměly. To je další Pandořina skříňka ekonomiky. Díky tomu, že zákony a regulace většiny zemí umožnily korporátním bankám půjčovat několikanásobky aktiv, která drží, přenechaly tak na těchto institucích reálnou tvorbu peněz. Peníze vznikají jako dluh, který je ještě k tomu úročen.

Votruba vychází z několika významných ekonomů, kteří tyto skutečnosti vidí jako základ problémů hospodářství a také navrhují jejich řešení. Především se jedná o Silvio Gesella, který jako zásadní jev pro tvorbu zdravé ekonomiky označil rychlost oběhu peněz. Na tom samotném by nebylo nic objevného, kdyby také nepřišel s vlastní analýzou toho, co oběh financí zpomaluje a jak se naopak dá zrychlit. Jeho přelomovou ideou je návrh zcela jiného pojetí peněz.

Úročení peněz vede k tomu, že se vyplatí neinvestovat, neutrácet, ale půjčovat peníze. Většina půjček přitom není na investice do výroby či služeb, ale na krytí nedostatku či na spekulace. Podle Gesella je nutné odradit lidi od zadržování peněz. To má být provedeno tak, že peníze budou ztrácet po nějakém čase hodnotu. Technicky se to zajistí tím, že k nějakému datu budou muset ti, kdo peníze drží, zaplatit za prodloužení jejich platnosti.