Věda by měla být schopna dávat předpovědi, které lze ověřit pozorováním. S touto tezí svého času neuspěl jeden můj známý, když přešel ze studia fyziky na ekonomii. Profesorovi ekonomie se taková odpověď na otázku, co je věda, ani trochu nezamlouvala.

Je pravda, že ekonomie v některých ohledech připomíná spíše válečné tažení než vědecký obor. Česká národní banka učinila strategický krok snížení kurzu koruny údajně ve snaze pomoci české ekonomice. Odborníci a komentátoři se nemohou shodnout na tom, jestli tento krok bude mít pozitivní dopady, nebo ne. Zdá se, že teprve ex post se ukáže, jestli byl guvernér centrální banky Miroslav Singer dobrým „generálem“.

Není samozřejmě pochyb, že snížení kurzu pomocí intervence na devizových trzích je poměrně běžné opatření, které se používá pro posílení exportu. Rozpaky ovšem vyvolává skutečnost, že se tak děje ve chvíli, kdy je za problém považována spíše slabá domácí poptávka. Navíc ČNB zdůvodňuje tento svůj krok obavami z nedodržení inflačního cíle, rozuměj: snaží se tímto krokem zvýšit inflaci, která je podle názoru bankovní rady příliš nízká.

To, co je tedy na celé věci zvláštní, je skutečnost, že se používá kurzového nástroje k dosažení měnového cíle (zvýšení inflace). Kurzová a měnová politika centrální banky jsou přitom mezi odborníky chápány spíše jako dvě oddělené veličiny, byť k vzájemnému ovlivnění mezi nimi dochází.

Centrální banka každého státu postupuje podle obecně přijímaného předpokladu, že ekonomicky žádoucí je mírná inflace. Její výši ovlivňuje pomocí úrokových sazeb. Ve chvíli, kdy jsou úrokové sazby centrální banky stlačeny směrem k nule, inflace je velmi nízká a ekonomika stagnuje nebo se propadá, přestává tento nástroj fungovat.