Learning by doing. Na cizí účet
Jiří ŠtegDůvodem budoucího neúspěchu kroku ČNB je především objektivní instrumentální omezení centrální banky. Intervence jsou prakticky jediným významným nástrojem, který jí zůstal a který dosud nevyužívala. Emise měny ale v sobě nese řadu rizik.
Po Kalouskových eskapádách v oblasti fiskální politiky a rozsáhlých sabotážích státu, kterých jsme byli svědky za minulé parlamentní většiny, je hospodářství ČR vystaveno dalším experimentům, tentokrát ze strany centrální banky.
ČNB si již v praxi ověřila neplatnost fundamentálního monetaristického axiomu o nízkých úrokových sazbách jako impulsu pro růst ekonomiky. Rozhodla se proto spektrum experimentů rozšířit a zjistit, zdali se jedná o endogenní poruchu monetaristické ideologie nebo nevýznamný omyl v globální měnové a finanční alchymii.
Monetarističtí ultras se tedy těsným poměrem hlasů rozhodli expandovat z oblasti péče o měnu do oblasti péče o hospodářskou politiku. Cena za tento zbytečný experiment bude strašlivá. Kromě obecného konstatování, že tato oblast není výsostnou doménou centrální banky ČR (na rozdíl od FEDu, kterým se zřejmě ČNB inspirovala), existuje řada konkrétních důvodů, proč je tento krok předem odsouzen k nezdaru.
Nezdaru, kterým se centrální banka poučí na účet občanů. Důvodem budoucího neúspěchu je především objektivní instrumentální omezení ČNB. Intervence jsou prakticky jediným významným nástrojem, který jí zůstal a který dosud nevyužívala. Tato nepřímá virtuální emise měny v sobě nese řadu rizik.
Horší je to však s analýzou toho, kdo na „tisku“ nekrytých peněz a machinacích vydělá. Matematická logika říká, že když na jedné straně někdo prodělá (a v součtu všech znehodnocených vkladů a trvale nízké kupní síly to bude astronomická částka), musí na druhé straně někdo stejnou částku vydělat. Dokonce však ani ekonomové jako pan Šteg nedokáží zanalyzovat, kam se všechna ta hodnota, o kterou většina lidí přijde, poděje.
Je to absurdní stav, kdy si lidé spontánně vytvořili systém, kterému nikdo pořádně nerozumí a který se chová naprosto nepředvídatelně. Všichni přitom dělají že mu rozumí a nikdo se neodváží přiznat, že mnohdy je tápe.
Je to otřesný obraz současného kapitalismu. Tohle nemůže dopadnout dobře!