Šance změnit úlohu peněz
Jan ŠabataČinnost, ať placená nebo neplacená, je formou energie a peníze tedy médiem, které vydanou energii uchovává a distribuuje. Odvedenou práci zatím ohodnocujeme penězi jen částečně, neplacenou práci finančně vyjádřit nedovedeme.
Na obzoru dějin se vynořuje šance, že se peníze v našich životech významově ponoří o úroveň níž. Bez peněz kulatých, či hranatých, jak rozdíl mezi fyzickým a účetním oběživem popsal nedávno pěkně Ondřej Vaculík, se v moderní společnosti sice nedá žít, ale jejich podoba se postupně mění a těším se na zlomový okamžik, až kvantitu převáží kvalita a naučíme se ohodnocovat finančními čísly také některé neplacené pracovní výkony, které spolehlivě zalátají nemocné veřejné rozpočty, protože peníze musejí sloužit, nikoli panovat.
Hledání cesty bludištěm
Chci nejen připomenout, že peníze jsou pouhým lidským nástrojem, ale také prokázat, že činnost, ať placená nebo neplacená, je formou energie a peníze tedy médiem, které vydanou energii v podobě číselných symbolů uchovává a distribuuje.
Co nám to říká? Zhruba to, že množina žijících lidí postupně srůstá se svým výtvorem — penězi.
Zatím je situace taková, že odvedenou práci měříme a ohodnocujeme penězi jen částečně, nedovedeme k všeobecnému prospěchu finančně vyjádřit neplacenou práci, která by se měla objevit na příjmové straně veřejných rozpočtů.
Tvrdím, že nejen peníze lze měnit na práci, ale že také práci lze přepočítat na peníze, aniž by byla narušena fiskální rovnováha. Jde o politické rozhodnutí, v ústavní demokracii možné a nutné. Bude-li neplacená práce správně popsána a ohodnocena převodem na peníze, půjde ji plnohodnotně začlenit do hospodářského procesu. Přinese pak člověku i potřebné uspokojení.
Velká privatizace moci
Tak jako se vzdáváme přímého výchovného vlivu na dítě, i když s ambivalentními pocity a často s těžko zvládnutelnými obavami o jeho další osud, měla by se veřejná správa vzdát části moci nad občany, chce-li jim umožnit další svobodný rozvoj.
Význam veřejné správy, která stanovuje a kontroluje pravidla, jimiž se pro hladký chod stále složitější lidské společnosti máme řídit, ať už chceme nebo ne, roste. A politická sféra, na kterou je módní nadávat, je při veškeré lidské nedokonalosti hlavním organizačním garantem veřejných rozpočtů, z nichž zajišťujeme prostřednictvím výkonných orgánů a samospráv úhradu toho, co ke společnému životu potřebujeme a co slouží všem. Jde o nezbytný civilizační nástroj, jenž má nezastupitelnou roli na úrovni, která převyšuje možnosti jednotlivce.
Veřejná správa a její kontroloři politikové jsou vlastně něco jako správci operačního systému. Tvoří, udržují a hlídají podklad, na kterém mohou naše různorodá společenství svobodně kvést.
Abychom pokročili ve vývoji, je sice potřeba moc rozdrobit, protože ve větším množství korumpuje, ale to znamená, že musíme přiblížit lidem i vliv na nástroj, který ji vytváří — na peníze. Na jejich tvorbu a užití. Soudím, že to možné je. Máme před sebou skládačku, kde žádný kousek nechybí. Nebudeme-li klást na jednotlivce nereálné požadavky, třeba se dílo podaří. Systémové změny prostě postupně přicházejí.
Ostatně toto je jedna z hlavních příčin současné krize, že peníze neobíhají, ale stále větší nadhodnota práce odplouvá nejen přes daňové ráje, nízké zdanění obecně a daňové úniky do kapes bohatých a superbohatých. Tyto peníze se nevrací do ekonomiky a schází pak na financování oněch prací neprodukující zisk, ať už formou NZP nebo jinou.
Dokud zde budou lidé vytvářející stále větší zisky pouhými spekulacemi nebo kapitálem, popř. lichvářským množením v komerčních bankách, nemůže peněžní systém dlouhodobě, natož pak zdravě, fungovat. Tento princip je ovšem podstatou kapitalismu.