I. Těžký start do života

Česká republika prožívá vládní krizi, ale z úrovně Evropské unie jde o prkotinu, kterou málokdo mimo naši zemi zaznamenal. A když ano, nestojí ostatním Evropanům za větší pozornost. Připomínám, že dál ve světě, pokud o naší existenci vědí, netuší často o rozpadu Československa v roce 1993.

EU má těžkou hlavu z jiných věcí, byť se situace, jak jsem se dočetl, stabilizuje. Hlavně z 27 milionů nezaměstnaných, z čehož je 5,6 milionu do 25 let. Toto množství přirovnal článek Hodně diskuzí, málo peněz (četl jsem ho v internetovém výběru z evropského tisku Presseurop, šířeném elektronicky zdarma v deseti jazycích) k součtu obyvatel Belgie, Rakouska, Dánska a Irska. Otřesné. Nejde jenom o peníze. Jde také, a to v první řadě, o lidský kapitál. O pocitech nejistoty, vykořeněnosti či bezmoci nezaměstnaných se můžeme jen dohadovat, měřitelné nejsou.

Evropská komise sice pro boj s nezaměstnaností mladých lidí vyčlenila šest miliard eur, které do roku 2015 rozdělí mezi třináct nejpostiženějších států EU, ale výše uvedený evropský tisk se domnívá, že i když přičteme další dvě miliardy, které budou přesunuty za tímto účelem z nevyužitých fondů, tato částka těžko zažene pohromu, s níž se dnes potýká skoro šest milionů mladých Evropanů.

Problém jen zhoršuje tupé škrtání. Nezbytná je strukturální reforma v tvorbě peněz, dalo by se říci nutná demokratizace tvorby peněz. Pes totiž není zakopaný na výdajové stránce rozpočtu EU ve výši cca jednoho bilionu euro, ale na stránce příjmové, kterou lze obohatit nejen zvyšováním daní, ale také prostou změnou v pravidlech účetnictví. Musíme se naučit nezpochybnitelně vydanou lidskou energii měřit a vyjadřovat také v penězích a zahrnout ji v této formě na příjmovou stranu rozpočtu.

Představme si, že množství lidské energie vydané víceméně smysluplně v obecný prospěch (kalkuluji jen s energií vydanou v konečném efektu nesobecky) plní zatím imaginární děravou nádobu. Něco jako rozeschlý sud. Voda (energie) crčí škvírami a sud se ne a ne zatáhnout. Používám tento příměr často a vycházím z praktické zkušenosti: v mládí u prarodičů jsem na chalupě vyspravoval staré sudy dvousložkovým lepidlem.

II. Práce, směna, peníze, smysl

Jak dál? Vraťme se na začátek. Srovnáme-li si „noty" a nepropadneme panice, zjistíme, že situace není bezvýchodná.

Na otázku, jestli je málo práce, si musíme odpovědět: práce je dost, chybí jenom ta placená... To je ovšem jen jedna strana problému. Považuji za samozřejmé, že práce by měla být nejen finančně odměňovaná, ale měla by přinášet i vnitřní pocit uspokojení a naplnění. Aspoň někdy, protože často je uspokojení spojeno s kladným výsledkem dlouhodobějšího procesu.

Podle jednoho ze sociologických výzkumů chodí cca 60 % lidí do práce, jen aby si vydělali na běžné životní potřeby: stravu, oblečení, bydlení, volnočasové aktivity atd. Znamená to snad, že tito lidé nemají představu, jak by podle své chuti trávili „jedinou neprivatizovatelnou komoditu", jak jednou čas označil jeden starší kolega? Těžko. Ujišťuji vás, že dlouhodobější nicnedělání člověka netěší. Příklady si jistě dosadíte sami.

Máme tedy dvojvýznamovou položku obsahující příjemný pocit z dobře odvedené práce a finanční odměnu za ni, která je k pokrytí životních potřeb nutná.

III. Rozhraní mezi lidským a finančním kapitálem

Nebudu se na tomto místě zabývat otázkou, co z lidské činnosti přináší jedinci vnitřní uspokojení. Rozmanitost je zde nekonečná. Vývoj tvořivý platí i v tomto případě.

Soustřeďme se na peníze. Přesná charakteristika peněz je obtížná. Musíme mít stále na paměti, že jsou pouze směnným prostředkem a že člověk v souvislosti s penězi přemýšlí jen o věcech, které za ně může získat. Existují na světě dva ekonomové, kteří by se přesně shodli na definici peněz?

Je jisté, že po zániku zlatého standardu jsou peníze pouhými čísly vyjádřenými buďto například bankovkou, nebo pouhým elektronickým číselným záznamem na účtu. Jsou kryté pouze státní mocí. Ekonomové rozlišují jejich funkci na směnnou, účetní a uchování hodnot. Předpokládám, že toto rozlišení najdete v nějaké podobě v každé slušné učebnici ekonomie.

Chtěl bych ale vypíchnout jejich širší funkci společenskou, organizační. Jenom bokem dodávám, že peníze jsou obvykle potřeba nejvíce, když je nemáme. Z toho lze také odvodit, že peníze samotné příliš nevnímáme, dokud je nechceme za něco konkrétního vydat. Přiměřená zásoba platných peněz člověka uklidňuje. Proto jsem také zastáncem ideje základního příjmu nepodmíněného okamžitou protihodnotou, kterou reprezentuje například profesor na belgické univerzitě v Lovani Philippe Van Parijs (viz sborník: Philippe Van Parijs, Marek Hrubec, Martin Brabec a kol., Všeobecný základní příjem. Právo na lenost nebo na přežití? Filosofia 2007).

IV. Společný jmenovatel

Pochopíme-li fakt, že peníze lze také definovat jako formu energie, je dalším logickým krokem demokratizace jejich tvorby. Mám teď na mysli tvorbu peněz účetních, kterými člověk může zespodu dobrovolně dotovat veřejnou sféru. Nacházíme se na přelomu věků a musíme se naučit pozitivně pracovat také s lidským kapitálem. I proto, abychom udrželi prostředí, ve kterém žijeme, snesitelným.

Nemá smysl odkazovat na současný rámec ekonomie. Ten čas prolomil a v 21. století se vytváří nový, širší vzestup člověka. Tento posun pozitivně ovlivní také vztah lidí k politice. O tom jsem přesvědčen. Jenom o této skutečnosti zatím dost nevíme.

V. Člověk se mění pomalu, ale...

Na začátku třetího tisíciletí žijeme v nové situaci. Specializace v mnoha oborech dosáhla takového rozměru, že máme jen matnou představu, co se tam prakticky děje. Zjednodušit smysl své odbornosti natolik, aby byl pochopitelný každému, není často jednoduché.

Všichni potřebujeme ke spokojenému životu nějakou formu uznání a podpory svého okolí, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. A z toho samozřejmě plyne, že tyto hodnoty nejen přijímáme, ale také poskytujeme druhým. Věřím, že podaří-li se pootočit funkci peněz, budou jednou historici hovořit o jednadvacátém století jako o době, kdy se pracovní nutnost změnila v hru a potěšení.

Nebudu opakovat, co jsem již napsal loni v Referendu v textech: Koperníkovský obrat v politice a Nedaňové příjmy státu. Můžete si je dohledat.