Ve čtvrtek 7. listopadu došlo k zajímavým událostem s výrazným dopadem na českou ekonomiku. Rada guvernérů Evropské centrální banky (ECB) na svém zasedání toho dne snížila některé úrokové sazby. Sazbu vkladové facility nechala na hodnotě 0,00 %. Své rozhodnutí učinila ještě letos spíše z důvodu ukázky schopnosti re-akce, než aby tím skutečně podpořila evropskou inflaci.

V reakci na toto rozhodnutí došlo k propadu evropských finančních trhů a k oslabení evropské měny (EUR). Naše Česká národní banka (ČNB) také reagovala, a to dlouho dopředu avizovanou intervencí proti české Koruně (CZK):

„Bankovní rada ČNB rozhodla o používání měnového kurzu jako nástroje měnové politiky, a tedy o zahájení devizových intervencí, dne 7. listopadu 2013. Tento nástroj je pro Českou republiku, která je malou otevřenou ekonomikou s dlouhodobým přebytkem likvidity v bankovním sektoru, účinnější k uvolnění měnových podmínek než jiné nástroje. Použití devizových intervencí jako vhodného nástroje proti deflačním rizikům nedávno doporučila ČR i hodnotící mise Mezinárodního měnového fondu. O tom, že dalším případným nástrojem uvolnění měnové politiky po dosažení nulové spodní hranice úrokových sazeb bude kurz koruny, rozhodla bankovní rada již na podzim roku 2012.“

Chápu, že ČNB dlouhodobě vždy jednala pragmaticky (s ohledem k ekonomické teorii), je to přece jen centrální banka. Jenže s výkladem jejích činitelů bychom se určitě neměli jen tak spokojit. V kontextu naší ekonomiky totiž nedává příliš mnoho smyslu. Proč? Podívejme se na tuto problematiku blíže.

Výklad tohoto problému můžeme rozdělit do tří základních rovin:

1.Ekonomická teorie;

2.Výrobní sektor;

3.Domácnosti.

Ekonomická teorie

První rovina obecně skutečně nabízí jako vhodné anti-deflační opatření zvýšení inflace. ČNB užila pouze měnový nástroj, kterým znehodnotila CZK. Koncept deflační spirály je pro ekonomiku rizikový a je dobré se mu bránit.

Jako úspěšné příklady podpory ekonomického růstu můžeme vybrat Německo (50., 60. a současná léta), Čínu (nedávné období) a Jižní Koreu (80. léta). Jsou to ale ekonomiky strukturálně natolik podobné situaci ČR, abychom si z nich v tomto ohledu mohli brát příklad?