v létě 2010 jsem slyšela na ESBU (Ekumenické setkání s Biblí a uměním) přednášet Tomáše Sedláčka, kterému zde byl věnován blok o ekonomii. Tehdy začal Biblí, kde se mluví o odpouštění dluhů - interpretace Tomáše Sedláčka spočívala v tom, že dluhy by se měly odpouštět - BANKÁM! Prostě to, že se banky v krizi zachraňují, je podle Tomáše Sedláčka v pořádku. Jeho řeč mne tehdy překvapila a rozhořčila, diskuse se měla konat den nato, jenže přednášející předčasně ujel, takže jsem se už nemohla zeptat, jestli to opravdu myslel tak, jak jeho řeč vyzněla.

To je zajímavé. Ale musím přiznat, že od makroekonomického stratéga velké banky mi něco takového nepřekvapuje. Naopak je to logické. Spíše by mne překvapilo, kdyby se opravdu ztotožňoval s myšlenkami, které jsou v knize Davida Graebera.

a mocný, že je reálně schopen prosadit rozsáhlé a dobrovolné odpouštění dluhů jak v ČSOB, tak i u belgické matky KBC, která nepochybně dává pokyny svým dceřiným společnostem a určuje základní strategie celé skupiny, platné pro všechny dceřiné společnosti?

Knihu jsem nečetl, ale mám za to, že i kdyby teoreticky takovou moc měl, asi by z jiných nikoli nevýznamných důvodů (např. hodnota mateřské i dceřiné společnosti, péče řádného hospodáře vedení aj.) bylo hloupé, kdyby k takovému odpuštění dluhů přistoupila jen ČSOB, nedoprovázena jinými bankami. A i kdyby čistě teoreticky o tom kdy jednali s ostatními bankami, určitě by to neroztrubovali na veřejnost. Určitě chápete velký rozdíl mezi teoretickou prací a každodenním podnikáním.

Jinak mi není ani zřejmé, na základě čeho se ČSOB hlásí k jeho knize. Úkolem Sedláčka je vydělávat bance peníze tím, že stanovuje její strategii v rámci určitých limitů. Pokud bych byl v představenstvu ČSOB, pan Sedláček vykonával svoji práci dobře a přinášel mi hodně peněz, pak skutečnost, že někde doporučil nějakou knihu o ekonomii, je naprosto mimo moji rozlišovací schopnost.

Možná je jedno, jestli je Tomáš Sedláček tak vlivný, aby byl schopen reálně prosadit tak velké změny u "své" banky, ale je dobře, že jako člověk zapojený ve finančním světě dokáže (apoň doufám, že proto spojil svou osobu se zmińovanou chybou) vidět svět i jinýma očima. A musí také počítat s tím, že se ho na to někdo zeptá, což pan Bican udělal. A je to dobře. Nijak zvlášť pana Sedláčka neprožívám, někdy jsem shlédla část besed, které moderuje. Tenkrát se mi možná nezdál poměr v zastoupení různých názorů adekvátní, ale uznávám dodatečně, že je to třeba obtížně realizovatelný požadavek. Po přečtení tohoto článku má u mě plus. Může patřit mezi lidi, kteří pomůžou naší společnosti vymanit se ze součaného srabu. Už tím, že doporučuje zmiňovanou knihu a veřejně se angažuje.
Jak člověk pookřeje, když si zde čte názor autora: "Zastává se také chudých, kteří nejsou přičinliví. Pokud čas, který by mohli věnovat práci, tráví s přáteli či rodinou a těší se z jejich společnosti a pečují o ně, tak pravděpodobně dělají pro svět více, než si uvědomujeme. "
Není to až tak nová myšlenka ("Jsme všichni hrdiny, kdo jdeme pěšky", říká klasik), ale v dnešní době je třeba ji hodně zdůraznit. Aspoň u nás určitě. O to lépe, když to dělá "bankéř".

má být (......spojil svou osbu ze zmińovanou KNIHOU)

Myslel jsem to samozřejmě trochu v nadsázce, ale pokud Tomáš Sedláček opravdu vykonává činnost hlavního makroekonomického stratéga a není jen nějakým maskotem, který propaguje banku, ve které pracuje, tak by nějaký vliv na její strategie mít měl. To, že by zmíněná banka někomu odpouštěla dluhy na základě toho, že se její stratég hlásí k nějaké knize, je opravdu nadsazené, ale pokud zastávám nějaké názory, tak to na moje rozhodování nějaký vliv má. Otázka samozřejmě je, jaké názory T. Sedláček vlastně zastává a nakolik si za nimi stojí.

v tomto případě se na Sedláčkovo angažmá díváte pohledem politologa, tedy ve smyslu když jsem vrcholným představitelem nějaké strany a vyjádřím svůj názor, tak ho musím v parlamentu, ve vládě prosazovat. Já osobně mám občas podobný problém ve vztahu ke své specializaci (právo). Nicméně tohle je vztah zaměstnance vůči zaměstnavateli, nadnárodní společnosti - kolikrát člověk v práci musí dělat věci, s nimiž se zcela neztotožňuje, protože má příkaz od vedení. Přičemž TS se, na rozdíl od politiků, nemusí zpovídat vůči veřejnosti, neboť jak on, tak ČSOB jsou soukromé osoby. Osobně by mi z těchto důvodů přišlo nepatřičné vůbec mu něco vyčítat.

Jinak upřímně si myslím, že ten pravý důvod, proč TS napsal doporučení na obálku, bude mnohem prozaičtější. Stačí letmý pohled na wikipedii, aby člověk zjistil, že Graeber mezi roky 1998 a 2005 učil na Yale, kde TS v té době studoval ekonomii, takže je dost možné, že to budou dobří kámoši a drobný marketing na přebalu knihy je to nejmenší, co pro Davida Graebera může Tomáš Sedláček udělat :-)

Je velmi pravděpodobné, že jste pane Lukáši Hofmane ve svém posledním odstavci uděřil hřebíček na hlavičku, že totiž doporučení knihy Davida Graebera Tomášem Sedláčkem je záležitost osobních sympatií k osobě učitele na Yale.

Přesto si myslím, že článek Jaroslava Bicana je oprávněnou reakcí na Sedláčkův počin. A hned to zdůvodním.
Tomáš Sedláček se na jedné straně sympaticky angažuje v diskusích občanské společnosti, jak zde výše pochválila Helena Puchýřová a byl patrně dobrým žákem učitelů jako David Graeber. Na druhé straně dnes jako zaměstnanec nadnárodní banky s velkým platem chtě nechtě sleduje spíš její zájmy než zájmy té většiny našich spoluobčanů, kteří se dostávají do čím dál větších existenčních potíží a často ne vlastní vinou. Jak říká staré přísloví: sytý hladovému nevěří. Na rozdíl od Vás, pane Lukáši Hofmane, Tomáš Sedláček se nepotýká s těmi rozpory v soukromí, ale ve veřejném prostoru, takže vítám, že se ve veřejném prostoru - na DR - objevil článek Jaroslava Bicana, který na rozporuplnost veřejných postojů Tomáše Sedláčka upozorňuje. Nastavuje mu prostě zrcadlo tam, kde je to z hlediska tříbení názorů žádoucí, jak o tom svědčí i tato diskuse.

Poznámka k Sedláčkově knize "Ekonomie dobra a zla".
Tato kniha je stále a právem jednou z dnes nejprodávanějších knih. Úvodní partie o Gigamešově eposu je podána strhujícím vypravěčským stylem. Tím, že kniha jde hluboko do historie pozemské civilizace, upozorňuje na její kořeny, bez kterých se nedá naše civilizace a kultura pochopit a v tom je myslím veliký "boční" přínos té knihy a možná se tím dá vysvětlit i i část jejího zvláštního kouzla. Na druhé straně ne všechny partie knihy jsou tak vynikající jako úvodní o Gilgamešovi.
Od doby jejího vydání čekám, že autor bude podobným důsledným stylem pokračovat a dočkáme se buď druhého přepracovaného vydání anebo nové práce; jenže to vypadá, že autor usnul na vavřínech.

myslím, že si v celku rozumíme. Já mám akorát problém s celkovým vyzněním článku pana Bicana, počínaje nadpisem, podle něhož by se názory pana Graebera, jež Sedláček propaguje, měly promítnout v politice banky.

Problém je v tom, že není zřejmé, co vlastně autor článku po panu Sedláčkovi, potažmo po ČSOB chce. Obchodní společnost-banka operující na relativně otevřeném trhu v konkurenčním prostředí nemůžete řídit podle levicových nebo socialistických nebo jakýchkoli jiných než striktně kapitalistických zásad, pokud ji tedy nechcete velmi rychle zničit (vzhledem ke striktní regulaci bank a obecné právní úpravě obchodních společností obecně to navíc ani dělat nesmíte). Tedy pokud je TS zaměstnán v bance, nemůže dělat pro prosazení takovýchto myšlenek vůbec nic, i kdyby je stokrát podporoval.

Takže jediná možnost, kterou pan Sedláček má, aby byl konsistentní ve svém jednání (a tím pana Bicana a Vás uspokojil), je, aby opustil své zaměstnání a šel pracovat např. jako ekonomický expert ČSSD, KSČM nebo třeba ČMKOS. A minimálně pro mne je zcela pochopitelné, že tak činit nehodlá, neboť i on se snaží maximalizovat užitek ze své práce nabízené na trhu práce a snaží se, stejně jako každý, vydělat si slušné peníze. Pokud mu ale budeme toto vyčítat, musíme obdobně vyčítat takovouto licoměrnost každému levicově orientovanému člověku, který zrovna nepracuje pro státní sektor nebo neziskovku.