Všechno prý teprve začíná, vše má prý ještě dlouho pokračovat; leccos zajímavého se tedy snad ještě vyjeví. Přesto od zveřejnění prvních zpráv přibližujících obsah takzvaných Panama Papers uplynul už více než týden a nové objevy se začínají ztrácet mezi ostatními zprávami. Je tak čas provést alespoň prozatímní souhrn odhaleného — první bilancování ohlasů i důsledků.

Tedy za prvé — holá fakta: možnost založit firmu v daňovém ráji, a tedy ochuzovat vlastní stát, využilo prostřednictvím právně-poradenské firmy Mossack Fonseca v letech 1977-2015 dvanáct současných nebo minulých hlav států, 128 dalších významných politiků a na ně napojených přátel či příbuzných a samozřejmě kopa sportovců a podnikatelů. Ví se to už od prvního dne kauzy a skupina politiků od té doby neroste.

Nejznámějšími z přímo zapojených hlavounů jsou nový argentinský prezident Macri, ukrajinský prezident Porošenko a dnes již expremiér Islandu Gunnlaugsson. Sigmundur Gunnlaugsson je zatím jediným vůdčím politikem, který přišel v důsledku skandálu o funkci. Mauricio Macri slíbil vyšetřování a vzhledem k síle perónistické opozice si většina pozorovatelů myslí, že slib dodrží; ve funkci ovšem argentinský prezident zůstává. Na Porošenkově Ukrajině probíhá aktuálně velká vládní krize, takže se skandál dostal do pozadí.

Dále Panama Papers odhalily, že firmy v daňových rájích vlastnil osobně saúdskoarabský král, prezident Spojených arabských emirátů a někteří další významní představitelé arabských monarchií, vzhledem k povaze jejich režimů a propojení státního a rodového majetku v nich však takto skutečnost nikoho nepřekvapila a nic nezpůsobila. Pozorovatele zaujal v dané souvislosti nejvíce přehled nemovitostí v centru Londýna, které arabští šejchové a další mocní s pomocí firem v rájích nakoupili.

Rodiny, přátelé a britský příklad

Nejznámějšími z odhalebných nepřímo zapojených hlavounů jsou britský premiér David Cameron, a to prostřednictvím svého dnes již mrtvého otce Iana, který vlastnil a řídil investiční kanál pro bohaté Brity na Bahamách, ruský prezident Vladimir Putin prostřednictvím skupiny přátel v čele s violoncellistou Rolduginem, a dále pákistánský premiér Nawáz Šaríf, syrský prezident Bašár Assad, ázerbájdžánský prezident Ilcham Alijev, čínský prezident Si Ťin-pching a další osoby z čínského politbyra — ti všichni prostřednictvím svých rodin, přátel a příbuzných.

Z této druhé skupiny se dotkly Panama Papers nejvíce dosud Davida Camerona, který, jak vyšlo najevo, malou část otcovy společnosti Baltimore Holding Inc zdědil a v roce 2010 odprodal. Cameron reagoval přiznáním pochybení (protože na začátku týdne ještě tvrdil, že nic v ráji nikdy nevlastnil) a o víkendu zveřejnil vlastní daňová přiznání za několik posledních let. Část kritiků tím sice utišil, list the Guardian ovšem v dokumentech našel zmínku o dvou darech z roku 2011 ve výši 100 tisíc liber, které dala Cameronovi matka, a vyvodil, že šlo dost možná o trik jak uniknout dědické dani.

Tématu se navíc chopil labouristický předseda Jeremy Corbyn, který chce premiéra nechat jednak prošetřit parlamentní komisí a jednak soustavně interpelovat, aby zjistil, do jaké míry byly zisky Iana Camerona z podnikání v daňových rájích základem movitého zajištění premiéra v mladším dospělém věku — ví se totiž, že David Cameron vlastnil už ve dvaceti letech byt v malebné londýnské čtvrti Notting Hill a luxusní automobil BMW, i když dle jeho slov „ojetý“.

I kdyby se ukázalo, že premiér ani jeho otec neporušili zákon — což je pravděpodobné — skandál by i tak Camerona politicky oslabil. Jen těžko teď může žádat s morální apelací po britských rodinách, aby snášely důsledky dalších sociálních škrtů, když sám vyrůstal u otce, který neodvedl ze svého bahamského podnikání do britské pokladny za třicet let ani penny.

David Cameron jinak už slíbil také vznik nezávislé vyšetřovací skupiny, která má prozkoumat způsoby daňových úniků odhalené skandálem Panama Papers, a v květnu velký mezinárodní protikorupční summit, jež se má tématu daňových rájů rovněž věnovat.

Opozice však útočí na Camerona i z toho důvodu, že se v minulosti osobně zasazoval za zmírnění společného přístupu EU k daňovým rájům, a celá aféra přivedla do ulic první tisíce rozhořčených Londýňanů. Je tedy otázkou, jak vše skončí. Jeremy Corbyn už naznačil, že vláda by mohla uvalit na některé ráje obdobu nucené správy, jelikož nejde o nezávislé státy, ale o samosprávná britská území.

Otázka nezákonností

Druhou významnou a již naznačenou otázkou, na níž odpoví až příští týdny, je, do jaké míry bylo jednání Davida Camerona, islandského (ex)premiéra Gunnlaugssona a jim podobných nezákonné. Zatím se zdá, že jen do malé, respektive v rovině formálních pochybení.

Dosud zveřejněné výtahy z Panama Papers ostatně neodhalují mnoho nezákonností ani v dalších případech — z toho, co je zatím známo, využívalo společnosti zřízené prostřednictvím Mossack Fonseca dohromady třiadvacet osob k unikání mezinárodním sankcím. Třicet tři odhalených entit pak bylo na blacklistech ve Spojených státech, a to kvůli obchodování s libanonským Hizballáhem, mexickými drogovými gangy nebo Severní Koreou.

V Panama Papers přitom figuruje na 200 tisíc firem. Několik desítek kriminálních tak představuje mizivé procento.

Je si nicméně nutno uvědomit, že Mossack Fonseca jsou pouze jedním z prostředníků k zakládání offshorových firem a že kriminální organizace budou využívat zřejmě vlastní zprostředkovatele, nikoliv firmy založené přes známou panamskou společnost.

Oněch pár zatím odhalených případů zjevných nezákonností z Panama Papers je navíc pěkně ilustrativních. Süddeutsche Zeitung hned na počátku týdne popsaly, jak režim Bašára Assada využíval za syrské občanské války seychelskou schránkovou firmu založenou právě skrz Mossack Fonseca na nákup leteckého benzínu. Guardian potom doložil, jak se dvojici rhodeských (bílých zimbabwských) obchodníků se zbraněmi a diamanty dařilo unikat s pomocí firem v rájích sankcím po celkem čtyři roky od jejich uvalení.

Galerie (8)