Miliardářské pohádky z daňových rájů

Další únik informací o praktikách nelegálních finančních transakcí poukazuje na prohnilost politiky i velkého byznysu. Ukazuje však i na otrlost politiků a manažerů a superbohatých jedinců, kteří se cítí neohrozitelní. Víc, než se sluší.

Foto11

Tomáš Tožička

05.04.2016 09:48

Panama Papers

A2


Termín Panama Papers dnes označuje dvě související věci: jednak skandál a sérii odhalení ohledně toho, jak známí politikové, podnikatelé, jejich přátelé a rodinní příslušníci využívají účelově zakládané firmy v daňových rájích, a jednak soubor více než jedenácti milionů dokumentů ohledně aktivit panamské právně-poradenské firmy Mossack Fonseca zaměřené na zakládání a správu offhorových společností.

Právě z analýzy řečeného souboru dokumentů pocházejí ona odhalení, a tak dalo označení pro materiály název i celému skandálu.

Odhalení zveřejňuje od počátku dubna 2016 souběžně více než stovka médií. Surové dokumenty obdržely v roce 2015 Süddeutsche Zeitung od anonymního dárce. Známé německé noviny pak vytvořily společně se sdruženími investigativních novinářů a dalšími renomovanými médii síť 370 novinářů, která materiály rok analyzovala.

Dle prvních odhalení vlastnilo offshorovou firmu prostřednictvím Mossack Fonseca dvanáct současných nebo minulých hlav států světa, 128 dalších významných politiků, jejich přátel či příbuzných a navíc nepřeberně různých podnikatelů. V dokumentech má figurovat také 283 Čechů.

Dokumenty se týkají 200 tisíc entit, pokrývají období 1977-2015 a jejich celkový datový objem přesahuje 2,6 terabajtů. Zřejmé je, že nejméně přes několik desítek firem založených příslušným způsobem se obchodovalo tajně s libanonským Hizballáhem, mexickými drogovými barony či Severní Koreou. Podstatná část subjektů byla pak využívána k unikání před daněmi a zřejmě i praní výdělků z kriminální činnosti.

Související

České centrum pro investigativní žurnalistiku ve spolupráci s Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů (ICIJ) zveřejnilo další zásadní soubor informací o daňových únicích. Text velmi dobře ukazuje, jak se svět velkého byznysu vyhýbá placení daní, pere špinavé peníze a organizuje finanční podvody. Něco je na hranici zákona, něco již daleko za ní – ve světě organizovaného zločinu.

Bohužel se potvrzuje to, co jsme všichni dávno věděli, že tento svět je přes lobbystické skupiny provázán i s politikou. Ve výsledku to znamená, že stále více peněz se přesouvá do kapes čím dál menšího počtu lidí, že reálná ekonomika ustupuje před spekulacemi a finančními bublinami. Především to však znamená, že přes rostoucí zisky firem, především těch velkých a nadnárodních, se daňové příjmy z jejich podnikání spíše ztenčují.

Daňové ráje zajišťují komunismus pro bohaté v kapitalismu pro všechny. Petr Kellner (na snímku je vyřez z homepage Kellner Family Foundation) by mohl vyprávět. Repro DR

To v praxi znamená méně prostředků na infrastrukturu, školství, zdravotnictví a tak podobně. Ale nejde jen o společenské přerozdělování, které je nicméně základem demokratického státu. Jde i o to, že peníze odtékající do daňových rájů či offshorových center mizí z národních ekonomik, čímž snižují možnosti dalšího podnikání a zvyšují nezaměstnanost. Daňové úniky – a nelegální finanční odtoky obecně – se tedy podílejí na dalším nárůstu nerovnosti, což vede k chudnutí společnosti a nárůstu společenského napětí.

V této souvislosti si stojí za to připomínat, že dvě z nejznámějších změn politického sytému – Americká a Francouzská revoluce – vznikly právě z toho důvodu, že lidé – především střední vrstvy – byli ožebračováni nespravedlivým systémem daňových výhod pro nejbohatší elity. Historie nám nabízí poučení, jakkoli se – prozatím – nedá očekávat, že by se opakovala.

Informační úniky a informační embarga
Díky whistleblowerům – lidem, kteří zveřejňují kriminální aktivity svých zaměstnavatelů – se v posledních letech dostalo na světlo několik souborů dat z bank a firem, které se na nelegálních finančních tocích podílejí.

V roce 2014 to byly tak zvané LuxLeaks, které dokládaly, jak vládní úřady Lucemburska ve spolupráci s nadnárodními účetnickými firmami, například PricewaterhouseCoopers (PwC) napomáhají daňovým únikům a praní špinavých peněz, pokud tedy míří do lucemburských bank. V důsledku toho začala Evropská komise konečně jednat o možných řešeních: většinou takových, které watchdogové sítě jako Tax Justice Network či EURODAD navrhují ve spolupráci s experty už dlouho.

Naproti tomu Antoine Deltour, který celý problém odhalil, byl v Lucembursku obžalován za krádež, porušení obchodního tajemství a mnoho dalších zločinů. Mezinárodní protesty Lucembursko ignoruje.

Síla bank a auditorských firem je větší a stíhání Deltoura má být odstrašujícím příkladem pro další whistleblowery, kteří by chtěli odhalovat nekalé praktiky státních úřadů a velkých firem. A zatímco tomu, kdo podvody odhalil, hrozí až deset let vězení, podvodní účetní z PwC si v Lucembursku slavnostně otevírají nové kanceláře.

V roce 2015 pak přišel další únik – Swiss Leaks, ve kterém byly zveřejněny dokumenty a komunikace z nadnárodní banky HSBC. Ty jasně ukázaly, že banky nemají problém vyjednávat o penězích pocházejících z kriminálních aktivit a ochotně je ukrývají na svých účtech. Bohatým klientům pak nabízely „finanční balíčky“, které jim umožňovaly vyhýbat se daním.

Nicméně zrod celé kauzy spadá už do let 2007 a 2008, kdy se dostaly informace z HSBC do rukou francouzským úřadům, které je následně postoupily několika dalším státům. Bohužel se většinou ukázalo, že ty nemají zájem proti daňovým defraudantům zasahovat.

Nejtragičtějším případem je Řecko, které od Francie dostalo dokumenty o tom, že tisíce firem a superbohatých jednotlivců ilegálně vyvádí peníze z řecké ekonomiky. To bylo nakonec hlavní příčinou jejího pádu. Až zveřejnění seznamů v mezinárodních médiích přineslo radikálnější postup. O kauze psal podrobně Deník Referendum.

I tady se ukázala moc bank a finanční lobby. Peter Osborne, vedoucí politický komentátor z Daily Telegraph rezignoval na svou funkci po té, co se jeho noviny odmítly kauzou zabývat, aby neohrozily příjmy z inzerátů HSBC.

Podle některých dokumentů se měly informace dostat i k české vládě. Jak s nimi pravicoví politici naložili tuší jen málokdo. Rozhodně však nebyl potrestán nikdo, jak je v kraji zvykem.

Žádná překvapení
Odhalení „Panamských dokumentů“ o nekalých a podvodných praktikách v Panamě sídlící nadnárodní finanční poradenské firmy Mossack Fonseca neobsahuje zatím žádná zásadnější překvapení. Je jen dalším potvrzením v dlouhé řadě důkazů prokazujících, jak ekonomický a politický establishment vytváří systém, který mu umožňuje parazitovat na práci a konformitě obyčejných lidí.

Nikoho asi nepřekvapí, že tam najdeme přátele prezidenta Putina, kteří ukrývají peníze ze štědrých státních zakázek, ke kterým by se bez přispění svého dobrodince nedostali. Nepřekvapí nás ani dobrý přítel Václava Klause Petr Kellner, jehož letadlem dnes létá Miloš Zeman a sjednává pro něj obchody s Číňany.

Těžko nás překvapí i tatínek britského premiéra Camerona, který zisky ze svých investičních aktivit ukrýval v daňových rájích a ve Velké Británii z nich nikdy nezaplatil ani penny na daních. Už nepřekvapí ani rodinka islandského premiéra vlastnící investiční společnost v daňovém ráji, která vydělávala na krachu islandských bank.

Mezinárodní sítě jako Jubilee, nebo Tax Justice Network po léta ukazovaly na příkladech „spřátelených diktátorů“, jakými byli zairský Mobutu Sese Seko, chilský Augusto Pinochet a další, jak jsou tak zvaní demokratičtí politici ochotni tolerovat jejich korupční praktiky a nelegální finanční operace, jen když to prospěje bohatým firmám globálního severu. Neexistoval žádný důvod domnívat se, že by politici a superbohatí jednotlivci z Evropy a dalších rozvinutých regionů zůstali pozadu. Zvláště víme-li, že evropská a americká území poskytují nejvíce daňových úkrytů na světě.

Mezinárodní reakce jsou zatím liknavé
Samozřejmě nepřekvapí ani mezinárodní reakce. Politici si po každém ZVEŘEJNĚNÍ podobných informací dají záležet na tom, aby jasně deklarovali, že proti takovým praktikám zakročí. Ta velká písmena ve slově zveřejnění mají svůj význam. Reakce totiž nepřichází po té, co se o problémech dozvědí politici od svých poradců, expertů či orgánů činných v trestním řízení, ale skutečně až potom, co má veřejnost možnost nahlédnout do zákulisních čachrů.

V případě lucemburských odhalení, se nejžhavějším bojovníkem proti daňovým přístavům stal předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Bylo by to pěkné, kdyby právě Juncker nebyl lucemburským premiérem, pod jehož záštitou se všechny ony nekalé praktiky děly. Ale politickou módou na Západě se stalo mluvit o transparentnosti finančních toků a daňové spravedlnosti.

Konečně se vede alespoň trochu realistická diskuse o celoevrospkém společném konsolidovaném základu daně, který by měl omezit daňovou konkurenci a závod ke dnu, jenž zatím úspěšně vyhrávají drobní daňoví poplatníci. Již ve fázi přípravy se nachází evropská směrnice pro firemní reportování zisků podle zemí, v nichž vznikly – tak zvané country by country reporting (CbCR).

Samozřejmě že politiky a jejich kamarády z nadnárodních firem zatím ani nenapadlo, že by vše mělo být veřejně přístupné, takže jediná kontrola bude v rukou těch, kteří danou situaci způsobili: politické elity a velký byznys.

Bohužel, naše ministerstvo financí nejeví zatím o řešení problémů daňových rájů velký zájem a Andrej Babiš nevyslal zástupce ministerstva ani na nejdůležitější finanční jednání minulého roku v Addis Abebě. Zatím řeší jen takové problémy, které odvádějí pozornost od jeho byznysu a od jeho podvodů. Navíc má ještě uprchlíky (tedy v hlavě, ne v zemi), jimiž může strašit vždycky, když se ukáže, že na vedení ministerstva nestačí.

U nás stále komunismus pro nejbohatší, kapitalismus pro všechny
I když je nepopiratelné, že se ledy komunismu pro nejbohatší začaly prolamovat, obleva je ještě daleko. Sociální nerovnosti rostou rychleji. Bohaté státy odmítají transparentní pravidla pro všechny a nadále odmítají jakoukoli regulaci nekalých praktik nadnárodních firem. Česká republika není výjimkou.

Ale dokud budeme dobrovolně volit a poslouchat ty, co nás dřou z kůže a sami si užívají nezasloužené prebendy, nemůžeme se divit, když se nám budou dál smát a vodit nás za nos. Bohatství je na světě dost pro všechny. Zatím. Máme i dostatek znalostí na to, jak překonat společné problémy. Jen dosud nemáme vůli a odvahu a moudrost k takovým řešením sáhnout.

Takže pokud si snad myslíte, že po dalších únicích z tisíců podvodných účetních a poradenských firem se z bývalého premiéra daňového ráje stane hrdinský bojovník za spravedlivé zdanění; že ministr začne spravovat finance jinak než ve své firmě – tedy co nejvíc do své kapsy a co nejméně ostatním; že Miloš Zeman přestane lítat s Petrem Kellnerem dělat kšefty do Číny; že politici budou brát víc ohled na voliče než na ty, kdož jim platí kampaně i výlety do zámoří; a že šéfredaktoři deníků a týdeníků vlastněných daňovými podvodníky začnou informovat o daňových přístavech; inu tak to jste si měli raději přečíst nějakou pohádku z českých korporátních médií.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

jmenný seznam s částkami Úterý, 5.Dubna 2016, 11:35:16

Myslím, že by to chtělo zveřejnit seznamy všech, kdo tam figurují, nejlépe s částkami, ať vidíme, kdo naši zem o kolik obírá neplacením daní zde, i když zde žije a užívá to, co platíme ze svých daní.

Možná by stálo za to, začít se ptát našich finančních úřadů, co s tím dělají, případně, proč s tím nic nedělají. To je přece jejich práce.

Luděk Ševčík - OSVČ

Nebyl zde nedávno pláč nad Kvitovou? Úterý, 5.Dubna 2016, 12:11:37

Jak je jí upíráno právo "daňově optimalizovat"?
Proč si levice nedá tu práci, aby vysvětlila lidem, jaká daňová nerovnost zde existuje, že člověk s nižšími příjmy má vyšší daňovou zátěž, než ti, s těmi vysokými?

Ivo Horák - Praha 3

Svou panamu odhazuji v dál... Úterý, 5.Dubna 2016, 15:28:17

Lidské psychické ustrojení umožňuje leccos. Nachází kolikrát východiska v "prapodivných kotrmelcích". Jako bylo možné, ba vlastně logické, aby lidé nenáviděli Židy tím více, čím více jich bylo v koncentrácích, tak může dojít i k takové perverzi, jež bude znamenat chápání a podporu právě těch největších gaunerů v podnikání a politice, zvláště jsou-li naši.
V méně prohnilých poměrech lze snad čekat (a stimulovat) očistnou reakci. Uvidíme.
Každopádně je zřejmé, že odhalené zlo není (opět) možné rozklíčovat politicky nebo geograficky jednoznačně. Mějme na paměti, že i ti, kteří v provaleném nejedou, nemusí být čistí. Také je ovšem pravda, že ne všichni, kteří na seznamech figurují, si musí být rovni v podlosti. To je prostě problém podobných seznamů, však víte, nač narážím.
Každopádně se ukazuje, že inkriminované jednání zvolili zajisté někteří "úspěšňáci" vlastně nedomyšleně. Dělá se to tak, proč bych právě já neměl hledat cestu?
V důsledku se pak (paradoxně) může ukázat, že Island, do kterého by to málokdo řekl, je prohnilý víc než dost, neboť si špičky kdysi tak chudé země cenily peněz víc než asi bylo zdrávo. Zároveň právě v jejich případě je asi nejvíc namístě otázka: K čemu zrovna oni, spravující nepočetnou severskou společnost, potřebovali "hamounit"?

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.