V červenci tohoto roku jsme v Deníku Referendum otevřeli téma daňových rájů českých sportovců. Otevřeli jsme je na příkladu tenistky Petry Kvitové, která se právě vracela domů (a toto slovo, jak se ukáže v následujícím textu, je klíčem k pochopení věci) s trofejí z turnaje ve Wimbledonu.

Nešlo nám především o Petru Kvitovou, i když samozřejmě také o ni. Jednalo se nám o otevření debaty ve veřejném zájmu: na témata daní, odpovědnosti státu za jejich výběr a daňových úniků bohatých a slavných. Dřív než však mohla debata vůbec rozumně začít, přizabil ji sociálně-demokratický poslanec Stanislav Huml záštiplným a právem všeobecně odsouzeným komentářem, v němž v rozporu s ústavou i úmluvami o lidských právech navrhl, aby byla tenistka zbavena českého občanství.

Bouře pominula a nyní je čas vrátit se k podstatě věci.

Frčíme domů. Do Prostějova. Repro Twitter Petry Kvitové

Brát si do úst bohaté se u nás nenosí

Proč si bohatí lidé, jako je Petra Kvitová, zařizují adresu v Monaku, případně v jiném daňovém ráji, je naprosto jasné: nulová daň z příjmu. Každý ví, že je tomu tak. Ovšem málokomu se v tom chce vrtat. Brát si ve veřejné debatě do úst bohaté, zvláště slavné a úspěšné sportovce, se v České republice nenosí. Vypracovali se přece „sami svou pílí“ a kdo jsme my, abychom je „za to trestali“?

Je to podobná logika, jako když na večírek pozvete hosta, o kterém se ví, že má HIV. Každý se s ním sice baví, ale tak, aby se jej nedotknul ani konečkem prstů. Všichni si o něm špitají na WC, nikdo se ho ale na onemocnění otevřeně nezeptá.

A kdo to přece jen udělá, platí za sociálního idiota první třídy. Prostě to není téma, o kterém se hodí mluvit nahlas — podobně jako konta bohatých.

Placení daní je sice otázka morálky a státotvornosti, jak shrnul na počátku debaty v našem deníku Petr Pospíchal, ale je to také otázka mezí zákona. Podívali jsme se na případ Petry Kvitové podrobněji, a docházíme k názoru, že tenisová šampiónka pravděpodobně zákony České republiky porušuje. A ještě se k tomu sama přiznává.

Petra Kvitová a Tomáš Berdych hrají s dětmi. Doma. V TK Agrofert Prostějov. Foto Zuzana Vlasatá, DR

Jak snadné je stát se Monačankou

Abyste totiž mohli své daně odvádět, respektive neodvádět, v Monaku, které nemá daň z příjmu, musíte tam skutečně bydlet. Což zcela přesně znamená, že nebydlíte jinde. Otázka tedy zní, kde je „česká tenisová princezna“ doma?

Z hlediska práva se věci mají takto: pro tenisty není daňový ráj atraktivní kvůli odměnám za turnaje. Ty podléhají dani v místě, kde turnaj probíhá a neexistuje-li mezi touto zemí a zemí, kde má tenista daňový domicil, takzvaná smlouva o zamezení dvojího zdanění, mohou být dokonce daněny dvakrát. Ne, podstatné jsou tady ostatní příjmy. Především od sponzorů. O těch je tady řeč.

Získat rezidenci, a tím pádem i daňový domicil v Monaku, je pro bohaté občany evropského hospodářského prostoru relativně snadné. Aby mohli zažádat o rezidenční kartu, musí nejprve doložit, že v knížectví na jihu Evropy pobývají už tři měsíce. První rezidenční karta se vystavuje na jeden rok. Při prodlužování rezidence následuje ještě dvakrát karta roční, pak třikrát karta tříletá a poté karta na deset let.

Držíte-li kartu roční nebo tříletou, Monacké knížectví od vás očekává, že se v něm zdržujete po tři měsíce v roce. S desetiletou kartou to je měsíců šest. Z opačného konce tato pravidla říkají, že chcete-li v Monaku pobývat po dobu delší než tři měsíce, musíte si o rezidenční kartu zažádat.

Jste-li občanem České republiky, ale neustále kroužíte po světě za byznysem, máte svůj apartmán v Monaku a vracíte se do něj „jako domů“, protože se tam zkrátka cítíte dobře, vše je v pořádku. Váš daňový domicil patří právem do Monaka, kde neodvádíte daň ze svých astronomických příjmů a je vám dobře. Nevadí vůbec, že mezi tím tu a tam navštívíte příbuzenstvo na Moravě.

Co ovšem znamená, být českým nerezidentem, a nemít zde tudíž svůj daňový domicil? Nerezident, jak vyplývá ze zákona o dani z příjmu, je osoba, která nemá na území České republiky bydliště, ani se zde obvykle nezdržuje.

Student, který pobývá na české univerzitě v rámci výměnného programu, anebo pacient, který si sem přijel nechat vyměnit kyčelní náhradu, a pak se zde ještě několik měsíců léčí a rehabilituje, rezidenty nejsou. Nemají zde svůj daňový domicil, a tudíž tady ani nedaní své případné příjmy. Rezidentem je ale osoba, která má na území České republiky bydliště — místo, kde se míní trvale zdržovat — a pobývá zde alespoň 183 dní v roce.

Co si ovšem počít s tenistkou, která po většinu roku cestuje z turnaje na turnaj? Důležité je něco, čemu se říká „středisko životních zájmů“. Kam se vrací mezi turnaji a po jejich skončení? Kde má byt? Kde má rodinu? Kde má kamarády? Zkrátka, kde se „cítí jako doma“?

Právě tady začíná být příběh Petry Kvitové zajímavý.

Hezký den pro řízení. Repro Twitter Petry Kvitové.

Svítí nám sluníčko doma v Prostějově

Pojďme se podívat k Petře Kvitové na Twitter. Sociální sítě se v dnešní době staly nedílnou součástí PR strategií veřejně známých lidí. Na Twitteru nebo na Facebooku sdílejí fotografie toho, co zrovna uvařili, střípky z dovolené, z tréninků, z turnajů, zkrátka informace o tom, kde jsou a co tam dělají.

Prohlížíte-li si v profilu Petry Kvitové „tvít po tvítu“, můžete si snadno udělat obrázek o tom, kde je a co dělá. Nové příspěvky přibývají prakticky každý den. Zaměřila jsem se na „tvíty“ od ledna tohoto roku — letošek je prvním rokem, kdy tenistka nehodlá danit v České republice. Podle údajů známých z médií „změnila svou rezidenci“ na přelomu října a listopadu loňského roku.

Galerie (22)