Jaký význam podle vás má případ známý jako Panama Papers? Jaké může mít dopady?

Panama Papers odkrývají temnou stranu globálního finančního systému, kde se skrývá majetek, perou peníze a páchají daňové úniky. Je to nahlédnutí pod pokličku obludného systému, kde část elit nepokrytě okrádá své spoluobčany a neplatí daně tam, kde generuje zisky. A jde o stovky miliard dolarů ročně. Celkový odhad je 7,6 bilionů dolarů.

Firma Mossack Fonseca, jejíž část dokumentů unikla, je až čtvrtá největší v oboru. Jsou tady i větší hráči a spousta dalších daňových rájů — rozsah problému je gigantický. Dovedu si představit, že se v mnoha stranách i korporacích po světě hodně potili a teď se radují, že si zařídili offshory přes někoho jiného než Mossack Fonseca. Ale radují se dočasně, přijdou další úniky a budeme se dozvídat mnohem víc o daňových rájích a jejich klientech.

Předseda vlády Bohuslav Sobotka řekl, že je třeba využít potenciálu případu Panama Papers k dalšímu tlaku na likvidaci daňových rájů. Jaké má ale v tomto směru Česká republika možnosti?

Politické prohlášení premiéra je správné, ale musí následovat činy. Finanční analytický útvar (FAÚ) a finanční úřady musí aktivně usilovat o data z Panama Papers a musí je začít zkoumat.

Kontroly by se měly zaměřit na firmy zajišťující offshory u nás a na jejich klienty. A je nutné zavést veřejný registr konečných vlastníků společností.

To je právě nyní ve hře, je to úkol pro Ministerstvo financí a místní správu a je možné to provést do konce roku. V Evropské unii je třeba podpořit tak zvaný country by country reporting pro nadnárodní korporace, aby musely hlásit své údaje po jednotlivých zemích, kde operují.

Výrazně by to omezilo přesouvání zisků uvnitř korporací (transfer pricing), který Českou republiku stojí ročně miliardy. A také vyhýbání se daním, optimalizaci a agresivní daňové plánování (tax avoidance), které je zatím většinou legální.