David Ondráčka: Hlavní zpráva Panama Papers? Část elity nás okrádá
Jaroslav BicanŘeditel české pobočky Transparency International David Ondráčka v rozhovoru pro DR o Panama Papers i daňových rájích popisuje kroky, které je třeba dle něj podniknout. Pokud bohatí daní v Karibiku, na veřejné služby zákonitě chybí peníze.
Jaký význam podle vás má případ známý jako Panama Papers? Jaké může mít dopady?
Panama Papers odkrývají temnou stranu globálního finančního systému, kde se skrývá majetek, perou peníze a páchají daňové úniky. Je to nahlédnutí pod pokličku obludného systému, kde část elit nepokrytě okrádá své spoluobčany a neplatí daně tam, kde generuje zisky. A jde o stovky miliard dolarů ročně. Celkový odhad je 7,6 bilionů dolarů.
Firma Mossack Fonseca, jejíž část dokumentů unikla, je až čtvrtá největší v oboru. Jsou tady i větší hráči a spousta dalších daňových rájů — rozsah problému je gigantický. Dovedu si představit, že se v mnoha stranách i korporacích po světě hodně potili a teď se radují, že si zařídili offshory přes někoho jiného než Mossack Fonseca. Ale radují se dočasně, přijdou další úniky a budeme se dozvídat mnohem víc o daňových rájích a jejich klientech.
Předseda vlády Bohuslav Sobotka řekl, že je třeba využít potenciálu případu Panama Papers k dalšímu tlaku na likvidaci daňových rájů. Jaké má ale v tomto směru Česká republika možnosti?
Politické prohlášení premiéra je správné, ale musí následovat činy. Finanční analytický útvar (FAÚ) a finanční úřady musí aktivně usilovat o data z Panama Papers a musí je začít zkoumat.
Kontroly by se měly zaměřit na firmy zajišťující offshory u nás a na jejich klienty. A je nutné zavést veřejný registr konečných vlastníků společností.
To je právě nyní ve hře, je to úkol pro Ministerstvo financí a místní správu a je možné to provést do konce roku. V Evropské unii je třeba podpořit tak zvaný country by country reporting pro nadnárodní korporace, aby musely hlásit své údaje po jednotlivých zemích, kde operují.
Výrazně by to omezilo přesouvání zisků uvnitř korporací (transfer pricing), který Českou republiku stojí ročně miliardy. A také vyhýbání se daním, optimalizaci a agresivní daňové plánování (tax avoidance), které je zatím většinou legální.
Hlavní efekt kauzy podle mě spočívá v tom, že si lidé uvědomí, jak nás určitá část elity nepokrytě okrádá a nehraje podle stejných pravidel. Daně platí jen blbci, malé a střední firmy a obyčejní občané, velcí a bohatí nám mávají z Karibiku. Na veřejné služby logicky musí peníze chybět a to není udržitelné. Je to otázka elementární spravedlnosti a legitimity, ne výše daní.
Jaký může mít případ Panama Papers další vývoj?
Dál se budeme postupně dozvídat navazující příběhy jednotlivých osob a firem, bude snaha dohledávat původ jejich majetku, daňové aspekty a důvody, proč se skrývají v Karibiku. Nyní nevím, co všechno ještě vyplave na povrch.
Není asi reálné v dohledné době daňové ráje úplně zastavit, ale je nutné je tlačit do spolupráce s daňovými úřady a vyšetřovateli. Musíme změnit globální pravidla hry, aby nešlo tak snadno vytvářet slupky v daňových rájích, které nevykazují žádnou ekonomickou činnost, jen snižují základy daně. Způsobuje to obrovskou a neudržitelnou nerovnováhu ve světové ekonomice.
Případ Panama Papers se týká také šéfa chilské kanceláře Transparency International, který měl být rovněž spojený s offshorovými společnostmi. Víte o tom a jak to vaše organizace řeší?
Netěší mě to a je dobře, že předseda správní rady pobočky v Chile hned rezignoval, není to v souladu s tím, o co se snažíme. Transparency International sice vede vždy ředitel a Správní rada pouze dohlíží nad strategií, ale to není tak důležité. Stejně jako chceme vidět odpovědnost u veřejných funkcionářů, musíme reagovat i u sebe.
Máte pocit, že se Transparency International problematice daňových úniků a praní peněz v daňových rájích věnovala dostatečně?
Transparency International ČR se tomu věnuje opravdu hodně, pro mě je to asi největší téma. Vydali jsme například analýzu vazeb. TI udělala také analýzu veřejných zakázek spojených s anonymními offshorovými firmami, kdy z veřejných prostředků proteklo do firem z daňových rájů nejméně 244 mld. korun. Také jsme poukázali na nejčastější sídla offshore firem v České republice. Máme s kolegy z Lexparenta projekt Taxparency, který přesně na toto téma přináší originální recept.
Neměla by Transparency International prosazovat opatření k uzavření daňových rájů, zvlášť když se jedná o mezinárodní organizaci, jejíž působení přesahuje hranice jednotlivých států?
Globálním cílem Transparency International je daňové ráje omezit, zprůhlednit vlastnickou strukturu firem a omezit korporátní daňové úniky. Jsme v tom opravdu velmi aktivní, bojujeme silně za registry konečných vlastníků a konec anonymity firem.
Tlačíme globální lídry přes G8, G20, přes regionální struktury jako je Evropská unie nebo Mercosur k tomu, aby začala reálná mezinárodní spolupráce daňových úřadů i policie kolem daňových přístavů. Spolupracujeme s dalšími aktéry, jako jsou Tax Justice Network, Oxfam nebo Global Financial Integrity a s řadou investigativních novinářů.
Pro Transparency International to je jedno z klíčových témat, ale uvědomme si, kdo stojí na druhé straně a změny nechce. A jaké má finanční, politické a mediální zázemí. Skvělá zpráva je, že velká média a síť investigativních novinářů je schopná globálně spolupracovat a informace navzájem ověřovat. To je globální odpověď na globální daňový zločin.
Nakolik snaze potlačit daňové úniky brání celkově vysoká tolerance k daňovým únikům v České republice? Když někdo šidí stát, je považovaný spíše za machra než za zločince.
Jsme v tom hodně benevolentní národ, necháváme se okrádat na daních i jinak, protesty se nekonají. Podívejte se třeba na Island. Ale je pravda, že zatím mezi těmi jmény nefigurují čeští politici. Zjednodušme náš daňový systém, klidně daně snižujme, ale nezapomeňme, že lidé, kteří figurují v Panama Papers, chtějí optimalizovat své daně na nulu a neplatit vůbec nic. Okrádají nás a na veřejné služby peníze proto prostě nebudou.
Lze si představit, že by se přístup k daním v České republice změnil? Co je proto podle Vás třeba udělat?
Jak jsem řekl, u nás zatím mezi těmi jmény nefigurují politici. Ale pokud se tam někdo objeví, bude se jako na Islandu demonstrovat a žádat rezignace?
Mohou v tomto smyslu zafungovat pozitivní příklady známých Čechů a Češek? Například kdyby tenistka Kvitová přestala danit v Monaku a začala platit daně v České republice?
Vyvolává to velké emoce, padají slova o neschopných závistivcích a dobré reprezentaci v zahraničí. Ale emoce stranou, daňovým exilem sportovci a další celebrity prostě říkají, že nebudou platit daně tady, kde mě vychovali a naučili, co mě teď dobře živí. Říkají: kašlu na vás, žiju už teď ve velkém světě. Je dobré o tom vést diskuzi, jak chápeme odpovědnost vůči vlastní zemi.