Šampiónka z Monaka

Petr Pospíchal

Petra Kvitová je obdivuhodná sportovkyně a sympatická mláda dáma. Dle svých slov se chce stát vzorem pro mladé. A může se jí to podařit. Opravdu chce být vzorem i v účelovém utíkání před daňovou povinností?

Už nejezdí škodovkou, bydliště má v Monaku. Tak zněl titulek článku na iDnes v pondělí 7. července dopoledne, vzápětí po wimbledonském finálovém víkendu. Článek pak hned v první větě vysvětluje: „Trvalé bydliště má od loňského roku kvůli nižším daním v Monaku.“

V roce 2011 Petra Kvitová ještě danila v České republice. Letos už v Monaku. Pokud je tam doma, má u jejího jména viset monacká vlaječka. Pokud ne, jedná se o daňový podvod. Přitom daně nejsou žádným nutným zlem, jejich řádné placení i výběr jsou podmínkou k uchování svobody i demokracie. Foto wikipedia

Její příběh je atraktivní, a proto je článků o ní za jediný den více. Ten další, vydaný o několik hodin později tamtéž, svým názvem chce nejspíš čtenáře zmást: „Šampionka Kvitová se vrátila do Česka. Konečně pojedu domů, ulevila si.“

Dvacet milionů pro Agrofert Monako

Ale kam domů? Čteme a vidíme v televizních zprávách: Chce být teď týden doma ve Fulneku, s rodinou, bez pozornosti fotoaparátů a kamer. Po tak výjimečném výkonu si výjimečná tenistka jistě může odpočinek dopřát. A kde jinde, než doma. I když je jinde dobře, tak právě doma je přece nejlíp, jak nám výstižně říká přísloví.

Už v roce 2011, po svém prvním vítězství ve Wimbledonu, zdůrazňovala, že chce být vzorem pro české děti. A že ví, že ji čeká ještě tvrdá práce, než se takovým idolem skutečně stane.

Idolem ale může být jen celý člověk, nejen ruka s tenisovou raketou. A k celému člověku patří také to, jak se chová ke společnosti, jejíž je součástí, jejímž idolem se touží stát.

S Monakem jako bydlištěm to teď přece vypadá, že Wimbledon vyhrála jakási slečna Vykuková, která umí zužitkovat tenisový talent v praktickém životě tak, že z dortů obere šlehačku a ostatním nechá opatlané to, co zbyde?

Název České republiky je uváděn za jejím jménem všude, kde hraje. Naši zemi reprezentuje. Nebyla by Petra Kvitová sama zaskočena, kdyby jí ke jménu přiřadili, vlastně zcela správně, monackou vlaječku?

Samozřejmě zůstává možnost, že informace uvedené v článcích nejsou pravdivé či přesné, ale předpokládám, že by v takové závažné věci tenistka vše ihned uvedla na pravou míru.

Nebylo by na místě moralizovat nad tím, že se někdo rozhodl změnit adresu. Žijeme v době natolik svobodné, že je bez problémů možné přestěhovat se do jiné země a tam také pracovat a žít. S novou vlastí pak snášet dobré i zlé a také tam platit daně. Ale vykukovství, jistěže nejen české, umožňuje úhybné manévry, nad nimiž se ovšem moralizovat nerozpakuji.

Tenistka Kvitová jede po svém vítězství domů do České republiky. Užívá české silnice, večer jí na cestu svítí české veřejné osvětlení, a kdyby se přiblížil k jejímu domu zloděj, jistě bude volat českou policii. Nebo snad knížecí monackou?

To všechno něco stojí a platí se to penězi těch, kteří jsou v naší zemi doma. Děti, jejichž vzorem touží úspěšná tenistka být, v těchto dnech jistě už trénují, aby se jí mohly vyrovnat.

V halách či na hřištích postavených jistě také alespoň částečně z daní. Jen v letošním roce dostává domovský tenisový klub Petry Kvitové, Agrofert Prostějov, od ministerstva školství dotaci ve výši dvanáct a půl milionu korun na sportovní činnost.

Kromě toho také sedm milionů na nový plot okolo svého areálu. Odkud se ty peníze berou? Inu z daní těch chudších, pokud je pro ty bohatší tak snadné před zdaněním unikat.

Ale podívejme se také do Monaka. O svoji slavnou spoluobyvatelku se Monačané kupodivu vůbec nezajímají. Zatímco česká média informacemi o wimbledonské vítězce o víkendu a v pondělí přetékala, v Monaku nebyla v médiích k nalezení ani jediná zmínka.

To je zajímavé, Monako je miniaturní stát (obyvatel má asi tolik jako její rodný Bílovec se sousedním Novým Jičínem) a Petra Kvitová se v něm jistě zdržuje, když to tvrdí. Tedy alespoň 183 dní v roce, a to je tolik, že by si místní jejího výjimečného úspěchu přece jen mohli povšimnout.

Zřejmě se jedná o daňový podvod

Anebo — jak vlastně doložila českému finančnímu úřadu změnu daňového domicilu? Opravdu mohla doložit, že v Monaku pobývá převážnou část roku? Nebo že tam má středisko svých životních zájmů? Nebo snad doložila, že tam má soustředěné své ekonomické zájmy? Že právě tam svou činností získává naprostou většinu svých příjmů?

Anebo snad územní pracoviště finančního úřadu ve Fulneku vyhovuje žádostem o přesun daňového domicilu bez zkoumání okolností? Podle zákona o daních z příjmů se předpokládá, že fyzická osoba — daňový nerezident, nemá na území České republiky bydliště, ani se zde obvykle nezdržuje. A jestliže se zde zdržuje, tak pouze za účelem studia nebo léčení. Taková situace poněkud zavání podvodem.

Příslušný finanční úřad tedy patrně nekoná, jak by konat měl. Objeví-li se pochybnosti o pravdivosti okolností uvedených v žádosti o změnu daňového domicilu, má rozhodnout, že dotyčná osoba je nadále českým daňovým rezidentem a že tedy podléhá neomezené daňové povinnosti v České republice.

Je tu navíc ještě jedna podstatná okolnost: Česká republika nemá s Monakem uzavřenou smlouvu o zamezení dvojího zdanění, Monako nespadá ani pod jurisdikci takové smlouvy uzavřené s Francií. Tak kde je problém? Jak tedy vůbec někdo může zdanění v České republice přesunem do Monaka uniknout?

V Monaku se daň z příjmu nevyměřuje, což představuje opravdu silnou motivaci pro unikání před daněmi zřízením bydliště v něm. Ale my snad nežijeme v Chimérii, které je nějaké placení daní zcela lhostejné, nýbrž v řádném, skutečně existujícím státě, který se musí umět o své daňové příjmy postarat, protože žádný jiný významný zdroj příjmů nemá.

Výběr daní je podmínkou udržení lidských práv

Daň není — v rétorické tradici mafiánských veksláků v oboru politiky — trestem za úspěch, živelnou pohromou nebo třeba dobrovolným příspěvkem těm méně úspěšným. Výběr daní je jednou ze základních funkcí státu a placení daní je prostě zákonem stanovenou povinností, které navíc ti slabší a menší nemají možnost uniknout. Jestliže stát neumí od bohatých daně vymoci, je v jeho základech opravdu něco shnilého.

V české veřejné debatě už po více než dvě dekády, vlastně po celou dobu dosavadního života čtyřiadvacetileté wimbledonské vítězky, zcela chybí pozitivní prezentace daní. Nečítali jsme, neslýchali jsme — čestné výjimky mi odpustí — že daně jsou základem státu.

Že platit daně je nutné, protože bez nich stát nemůže fungovat. Že daně nejen platíme, ale také spotřebováváme, a to každý den a každou hodinu, a každý z nás, samozřejmě i ti nejbohatší. Že je přirozené a samozřejmé, legitimní a správné, jestliže bohatší platí daň ve vyšší sazbě než chudí. Že bez daní by z našich životů zbyla jen džungle zločinu, násilí a rozvratu. Že jen ignoranti, dravci, sobci a lidé temných záměrů si dovolí o daních mluvit jako o trestu.

Zlovolných, účelových a demagogických řečí o daních jsme zato slýchali přes míru, a to i od těch, kteří dobrovolně převzali odpovědnost za stát a jeho základní funkce. Mnohdy to bývali právě ti, kteří ze shromážděných daní rozkrádali, co se dalo, anebo to alespoň velkoryse umožňovali svým spřízněncům.

Čeká nás — nejen současnou vládu, ale i nás, kteří se považujeme za angažované občany, nás, kteří máme rádi svůj stát a leží nám na srdci jeho budoucnost — vážná celospolečenská rozprava o daních. O jejich smyslu, o jejich využití, o jejich účelné výši, o jejich nezbytnosti pro chod státu, který nám má zabezpečit ochranu a zaručit naše lidská, občanská a sociální práva.

Ano, právě proto máme svůj stát a právě proto v něm platíme daně. Ne vždycky s potěšením, ale jistě s vědomím, že je platíme svému vlastnímu státu, který je naším domovem, naší vlastí a prostředím naší osobní lidské každodennosti. Jak vlastně vnímá Petra Kvitová svou vlast, do níž se po slavných vítězstvích tak ráda vrací?

Petra Kvitová dosáhla ve velmi rozšířeném a populárním sportu výjimečných úspěchů a jak ukazovaly televizní reportáže, stává se pro mnohé sportovně orientované děti a mladé lidi velkým vzorem. Hrála výtečně a wimbledonské finále vyhrála s velkou převahou.

Je to navíc sympatická mladá dáma, která umí vystupovat ve společnosti, zvládá styk se sdělovacími prostředky a jejím slovům je nasloucháno s obzvláštním zájmem. Svými úspěchy si vydobyla vliv a jak už to tak bývá, jistě jej řádně zpeněží. To všechno jí přejme.

Ale něco za něco — jde právě o ty daně. Riskuje totiž, že se namísto sportovního vzoru stane vzorem něčeho zcela jiného. Příkladným vzorem toho, že být vykukem je normální. Ba co víc — že je normální o tom mluvit, jako by to bylo v pořádku.

Ale je tu ještě jedna nadějná možnost: že poté, co nechtěně upozornila na problém, který se netýká zdaleka pouze jí, stát začne konat a navrátí pod svou daňovou moc i ostatní monacké danově účelové utečence.

Podaří-li se to, budeme zase o krůček blíž právnímu státu. A to by byl pro nás všechny docela dobrý výsledek. Snad i významnější, než slavné vítězství wimbledonské.

A jestli slavné vítězce na své zemi opravdu záleží, jistě takový výsledek přivítá i ona. Snad už opět v roli reprezentantky a daňové rezidentky České republiky.

    Diskuse (77 příspěvků)
    PH
    Petr Hlávka, učitel
    July 9, 2014 v 11.18
    Souhlasím,
    řeči o vykořisťujícím státu jsou stejně hloupé, jako řeči o dni daňové svobody.

    Když žáci středních škol chtějí brát stipendium od podniku, musejí se zavázat je vrátit, pokud po škole do podniku nenastoupí, či odejdou dříve nežli je stanoveno. Nebylo by vhodné něco podobného zavést i u nastávajících reprezentantů? Ona mladá dáma by se i hůře dostávala do vrcholového sportu bez možnosti reprezentovat.

    Jsou sportovci, kteří skutečně své zemi něco dávají, nejenom "pozlátko" úspěchu - viz Djokovič Srbsku po záplavách.
    Martin Šimsa, filosof
    July 9, 2014 v 13.38
    Vynikající tenistka, ale bohužel se nechová morálně
    Jistě v tomto není sama a pokud se média začnou v tomto směru trochu více snažit, tak zjistíme, že podobné chování je téměř běžné u velkého množství "slušně" vydělávajících lidí. Debata o daňových rájích a o loyalitě k vlastní zemi, k níž placení daní nesporně patří, je teprve před námi. I když už tu nemáme pravicovou vládu, tak pořád žijeme převážně v zemi Klausova neoliberálního kapitalismu, kde se takovéto jednání považuje za "standardní".
    Martin Šimsa, filosof
    July 9, 2014 v 13.45
    Prý bydlí v podnájmu
    Sice prý i podnájem ji přijde na 1 milion ročně, ale vzhledem k tomu, že vydělává několik desítek miliónů ročně (za Wimbledon jich dostane 60), tak se jí to vyplatí.

    Asi by se ji na to novináři měli zeptat, pokud si ovšem sami uvědomují morální problém placení daní a nežijí v klausovském světě, kde neexistují ani špinavé peníze, ani morální problémy v tržním hospodářství.
    Luděk Ševčík, OSVČ
    July 9, 2014 v 14.18
    Buďme spravedliví.
    Vždyť takhle se chová daleko více sportovců a dávno před ní. Při finále Davis cupu si říkám: tak a teď hrají ve finále Monako s Monakem. A je srandovní, když sportovci, kterým je líto platit tu daně, běhají s naší vlajkou omotanou okolo ramen, nebo nastupují v županech v našich národních barvách. Nechat se vytleskávat před plným Staromákem, to jo, ale platit tu daně? Ani náhodou!
    Ostatně to, co se dnes nazývá sportem, už s ním nemá moc společného. Ale to je už jiná kapitola.
    Bohumír Molnár, podnikatel
    July 10, 2014 v 4.16
    Tak nevím …
    Profesionální sportovec je OSVČ (podnikatel) – viz:
    http://sport.ihned.cz/c1-53985460-profesionalni-sportovec-je-osoba-samostatne-vydelecne-cinna-rozhodl-soud

    Ze zákona je smyslem podnikání dosažení zisku

    Sídlo svého podnikání (a danění) si může sportovec (OSVČ) zvolit třeba v Monaku, zvláště pak, dosáhne-li tak vyšších zisků

    Nic to nemění na tom, že zůstává občanem České republiky a jí tedy reprezentuje

    Za těchto podmínek mluvit o morálce v podnikání je humorné

    O tom žvaní tak leda miliardové nadnárodní firmy, ale nesmíte se jich ptát, jak a kde ty miliardy vydělaly

    A kde platí daně …

    Martin Truhelka
    July 10, 2014 v 7.52
    zase ten zisk
    Pane Molnáre, vysvětlete mi prosím, jak může tenistka nižší daní dosáhnout vyšších zisků? To jako když daní v Monaku, tak potom hraje líp a vyhraje víc turnajů? Nebo dostane víc reklamních smluv?

    Daň (o které se bavíme) je přece něco, co se odvádí ze zisku, nikoli že zisk je něco, do čeho se započítává daň.
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    July 10, 2014 v 9.49
    Přesně tak pane Ševčíku - takový Berdych se Štěpánkem a spousta dalších slavných českých sportovců daní v Monaku a jinde už dávno. V podstatě je divné ne to, že Petra Kvitová platí daně v Monaku, ale že je tam začla platit až teď.
    Zdeněk Vyšohlíd
    July 10, 2014 v 10.45
    případ Boris Becker
    Věc má kromě diskutované mravní stránky také stránku právní: ze zákona je plátcem monackých daní nikoli každý, kdo je tam přihlášený, ale kdo tam také strávil v daném roce minimálně stanovený počet dní. Když si to neuhlídal Boris Becker, měl vážné potíže a musel se s věcí vypořádat, tj. doplatit.
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    July 11, 2014 v 7.19
    Je pravda, že jsou země, kde by něco takového bylo nemyslitelné.

    Loni koncem ledna si slavný americký golfista a sandiegský občan Phil Mickelson při nějakém hovoru na veřejnosti postěžoval na nové kalifornské zákony, které prohloubily daňovou progresi (nejvyšší pásmo 50% - zlatých českých 22%!!!). A dokonce snad naznačil, že by mohl změnit místo zdanění.

    Reakce veřejnosti byla obrovská a nesmlouvavá.
    Phil Mickelson veřejně vystoupil s omluvou, ve které zazněla slova, která by v Česku zaznít nemohla - mluvil o tom, že si uvědomuje, jak výjimečný talent dostal od Boha, talent, který mu umožňuje vydělávat si golfem obrovské peníze a nemít žádné materiální starosti, a že si uvědomuje, že většina lidí toto štěstí a výsadu nemá. A že co řekl bylo překrouceno, protože to říkal v souvislosti s tím, že se mu v profesionálním životě moc nedaří, nepostupuje v turnajích do závěrečných kol, nevydělává dost peněz v porovnání s předchozími léty a zvýšení progrese jsou jen další starosti na jeho hlavu. Ale že v žádném případě nehodlá obcházet zákony své země.
    Znělo to upřímně, Phil je z poměrně chudých poměrů, chvíli na to začal zase vyhrávat....... a to je asi konec (amerického) příběhu.

    U nás to skokončí tak, že si mediální a jiné celebrity vynadají veřejně do špín, rudých zmrdů, vymaštěnců a podobně.
    A za pár dnů po tom neštěkne pes.
    Martin Šimsa, filosof
    July 11, 2014 v 19.48
    alibismus a zbabělost soc.dem.
    Velmi mě zklamalo vyjádření M.Chládka a B.Sobotky v této věci. Řídí se podle veřejného mínění a bojí se říci alespoň, že si váží sportovců a podnikatelů, kteří u nás platí daně. Takhle nebudou nikdy vybírat daně lépe než pravicové vlády, když mají totožné názory, se kterými nás pravicové vlády přivedly tam, kde jsme, tedy trh = maximalizace zisku a stát prostřednictvím daní jen trestá úspěšné. Po Číně je to další velké zklamání.
    + Další komentáře