Má u nás šanci skutečná daňová progrese?

Jiří Dolejš

Naposledy se Česká republika vyrovnala v daňové progresi evropskému standardu před nástupem pravicových vlád po roce 2006. S novým návrhem na daňovou progresi u příjmů fyzických osob přichází KSČM. Její osud je v rukou politické vůle.

Pravice a levice mají odlišný pohled na daňovou spravedlnost. Pravice usiluje o menší daně a omezení státu, levice naopak chápe zdanění také jako nástroj regulace privilegií plynoucích z bohatství a jako nástroj společenské solidarity.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Politika snižování přímých daní při zvyšování podílu daní nepřímých zvýhodňuje vysokopříjmové skupiny na úkor drtivé většiny obyvatel. Proto je ambicí KSČM zastavit přesun daňové zátěže na nepřímé daně a zvýšit daňovou solidaritu v České republice posílením progresivity u přímých daní.

V devadesátých letech minulého století byla daň z příjmu fyzických osob nastavena výrazně progresivně. Sazby byly rozrůzněny do pěti pásem podle velikosti příjmu se sazbou od 15 do 40 procent.

Vláda Miloše Zemana přistoupila v roce 2000 k redukci na čtyři pásma a sazby od 15 do 32 procent. Korporátní daň (daň z příjmu právnických osob) byla ještě v roce 1997 na 39 procentech a v roce 2006 už sazba na příjmy firem činila jen 24 procent. Taková míra daňové progrese byla srovnatelná s okolními zeměmi EU.

To se změnilo s nástupem pravicových vlád po roce 2006. Politická pravice odmítla solidární progresi jako „trest pro schopné“. Vlastimil Tlustý (ODS) přišel s vizí rovné daně z příjmu i z přidané hodnoty. Až ministr financí Miroslav Kalousek prosadil v roce 2008 jednotnou sazbu daně z příjmu fyzických osob 15 procent, při změně zdaňovaného základu zavedením takzvané „superhrubé mzdy“.

Korporátní daň se z 24 procent snížila nejdříve na 21 v roce 2008, až na dnešních 19 procent o dva roky později. Po světové finanční krizi se přitom objevily studie, které rovnou daň zpochybňují. Česká praxe potvrdila, že účinek jednotné sazby z roku 2008 nebyl rovný, ale dokonce degresivní.

Pravice sice mluví o tom, že jí jde o menší daně a menší přerozdělování, pod tlakem rozpočtových potřeb však přistoupila na zvyšování daní nepřímých. Vedle opakovaného zvyšování spotřebních daní (ne vždy vedlo k zvýšení rozpočtového inkasa), zvýšily pravicové vlády především sazby daně z přidané hodnoty.

Do roku 2008 jsme měli dvě sazby, základní 19% a sníženou 5%. Postupně byly zavedeny sazby tři, základní byla zvýšena na 21 procent, a z taktických důvodů vznikly dvě mírně snížené sazby, 15 a 10 procent. Ovšem pravice neskrývala, že by ráda sazby nakonec sjednotila do jediné, patřičně vysoké.

Za této situace KSČM přichází opět s návrhem na vrácení výrazné progrese do daně z příjmu. U daně z příjmů fyzických osob navrhujeme jednoduchý model čtyř sazeb. Jde o vyšší čistý příjem u lidí s podprůměrným příjmem a současně o solidaritu lidí s příjmy vyššími.

Pravice usiluje o menší daně a omezení státu, levice naopak chápe zdanění také jako nástroj regulace privilegií plynoucích z bohatství a jako nástroj společenské solidarity. Foto bclub.co.in

Současně dochází ke zrušení mimořádného zdanění 7% části příjmů, které přesahují 103 tisíce měsíčně (dočasné konsolidační opatření z roku 2013). Aby mezi jednotlivými pásmy nebyl nežádoucí skok, zvýšenou sazbou se zdaňuje ta částka, která přesahuje hranici pásma, čímž se křivka růstu daňového odvodu vyrovnává.

Daň se nezvýší lidem s příjmy pod mzdový průměr (ti s platem kolem minimální mzdy mají dokonce sazbu ještě sníženou). U prostředního pásma, které se týká příjmově střední vrstvy, by míra daňové solidarity byla vyjádřena 25 procenty. Zde jsme důraznější než ti, kteří přeci jen lidi s nadprůměrnými příjmy víc zdanit nechtějí a progresi uvažují jen pro velmi úzký okruh nejbohatších. I tito lidé by si měly uvědomit, že i ony potřebují služby státu. Poslední pásmo je pro takzvané milionáře (měsíčně nad 83 tisíc), které navrhujeme zdanit sazbou 35 procent.

Progresi navrhujeme i u takzvaných korporátních daní. U příjmů právnických osob navrhujeme zavedení dvou sazeb odlišené podle ročního zisku - k současné základní sazbě 19 procent zvýšenou sazbu ve výši 25 procent. Hranicí pro vyšší sazbu je 10 milionů korun dosaženého obratu firmy (podobně tomu bylo ve Velké Británii). V podnikatelském prostředí se tak posune daňové břemeno k velkým korporacím.

Těmito úpravami daní z příjmů bychom podle velmi skromných odhadů mohli získat minimálně o 30 miliard korun navíc (v závislosti na růstu daňového základu). To umožňuje otevřít otázku podstatnějšího snížení daně z přidané hodnoty. Dvě snížené sazby sjednotit do jedné a to ve výši, na které byla před rokem 2008 (tedy 5%) by se mohl promítnout do cen a zafungovat jako prorůstové opatření.

Pravice asi nepřekvapí, že bude trvat na nastavení daní, které po roce 2008 prosadila. Proti větší progresi jsou ODS i TOP09. Argumentují, že větší míra zdanění u větších příjmů by odrazovala od úsilí po vyšších výdělcích. Zřejmě se nehodí jinak liberály oblíbená teorie mezního užitku, která má dokládat, že s vyššími příjmy klesá potěšení, které mohou poskytnout. Ale zřejmě než postuláty marginalistů platí, že s jídlem roste chuť.

Složitější je to ve vládní koalici. ČSSD je slovně pro daňovou progresi, ale koaliční partneři na otázku daňové progrese neslyší. Také české odbory už dříve zařadily mezi své cíle progresivní zdanění jako podmínku pro dosažení daňové spravedlnosti. Lidovci progresi neodmítají, ale jen pro forma. A Andrej Babiš vytahuje svůj závazek, že základní parametry daní měnit nebude (je svolný jen na kosmetické úpravy). Heslo „ať platí víc ti bohatí“ asi nemůže být jeho heslem.

Za takové situace lze očekávat z vládních lavic velmi zdrženlivé postoje a manévrování před voličem. Námi navrhovaná míra progrese je přitom srovnatelná s tou za premiéra Jiřího Paroubka.

Argumentem může být i fakt, že výraznější progrese je v řadě vyspělých zemí Evropské unie. Rozhodovat ale bude politická odvaha chopit se otevřeného tématu. Po osmi letech hry na rovné daně je více než načase.

    Diskuse
    LV
    April 7, 2016 v 11.24
    "Politika snižování přímých daní při zvyšování podílu daní nepřímých zvýhodňuje vysokopříjmové skupiny na úkor drtivé většiny obyvatel. "

    Ne nezbytně. Existují, podle mého názoru, velmi rozumné a do detailu propracované návrhy na zavedení daní na spotřebu, které by byly progresivní. V okleštěné formě se o nich jednalo v Senátu I Kongresu Spojených států.

    Prostě
    máš příjmy (úroky+ nájem +práce+ podnikání)
    minus splátky hypotéky, úroky, pojištění, charita a to, co je na spořícím účtu
    to se rovná spotřeba
    a ta se daní progresivně.
    JP
    April 7, 2016 v 12.30
    Plus minus
    Jak známo, napohled jednoduché věci v praxi bývají leckdy nemálo složité.

    Jde o to, že jestli by daňovou progresí měly být odčerpány finanční prostředky především z kapes těch bohatých - tak právě tito (podnikatelé apod.) si vždycky dokáží nalézt mnohem více cestiček a triků, jak uměle navýšit své výdaje. Takže nakonec - pokud by tedy skutečně měl platit ten model "příjmy minus výdaje" by to velice lehce mohlo dopadnout tak, že ta daňová progrese by relativně více postihla ty "normální" daňové plátce, nežli právě ty bohaté.
    April 7, 2016 v 12.40
    J. Poláček
    "Nás nepřinutíte platit, daňovou regulaci obejdeme" - typická argumentace pravice. Stejně reagují banky na bankovní daň. Ale raději snad nejednoduchý systém než minimalizace státu kvůli minimalizaci daní.
    Žádné daně - žádný únik. To není řešení. Rozhoduje praxe - a tak potvrzuje že většina vyspělých zemí progresi má a určitě neplatí, že trpí ti malí. Boj s "optimalizací" u velkých prostě není argumentem pro to progresi vzdát.
    LV
    April 7, 2016 v 13.56

    Ono nejde jen o ty daně, ono jde o to, omezit závody ve zbrojení, pardon, ve spotřebě.
    Takže pokud chceš novou jachtu za 2 miliony dolarů, klidně, ale zaplatíš další dva miliony na daních.

    Ten system, jak ho obhajují v USA, by měl právě omezit ty daňovaé úniky.
    LV
    April 7, 2016 v 14.17
    Ony ty daňové úniky nejsou složité, jak ukázal Crickhowell
    a) založit firmu
    b) založit fiktivní firmu na ostově Man (daňový ráj)
    c) získat ochrannou známku, která se převede na firmu se sídlem v daňovém ráji
    d) z původní firmy posílám peníze, za pronájem známky na ostrov Man, prostřednictvím nastrčené firmy v Nizozemí
    April 7, 2016 v 15.24
    proč důraz na přímé daně
    Doufám, že je zřejmé co jsou přímé daně - z výrobních faktorů - kapitál, práce, majetek, a co nepřímé (na spotřebu zboží a služeb). On antikonsumerismus je jen ideologie, nikoliv návod na spravedlivou a ekonomicky efektivní strukturu daní. Už dnes je více zdaněno kouření a alkohol, , někdo může mudrovat nad "hranolkovou" daní ale to jsou nepodstatné detaily.
    Na nepřímých daních je klíčové to že je platí z masové spotřeby všichni a přitom mají různě hluboko do kapsy. Proto se bavíme o přímém zdanění podnikatelských příjmů, kapitálu či majetku. Neplést s luxusní spotřebou.
    Co by mohlo být skutečně téma , je spotřeba různých druhů energie - ovšem sociální dopady možnost výraznějších zelených daní v ČR omezují.

    P.S. daňové plánování složité je - také se jím živí kvalifikované specializované firmy na objednávku těch velkých (malí na ně mnohdy nemají - ti většinou končí u melouchaření)
    LV
    April 7, 2016 v 15.41
    Co jsou daně přímé a nepřímé jasné myslím je.

    Crickhowell jsem citovala proto, abych ukázala, že se dá velmi lehce manipulovat s přímou daní, domnívám, se že s daní nepřímou je to složitější.

    S antikonsumerismem jako ideologií mám problém, neb jsem normální český hedonista, takže když někdo začne vykřikovat, že se musí uzákonit, že nikdo nesmí vytápět byt na vice než 15 stupňů, nejsme zrovna kamarádi.

    Problém vidím jinde. Kdo je to chudý člověk?
    Podle známé definice je v Evropě chudý ten, kdo nemá auto; v Číně ten, kdo nemá kolo a ve Vietnamu ten, kdo nemá boty.

    Ta laťka toho, co se pokládá za normální spotřebu se pořád zvyšuje a znečišťovatel (tedy ten, kdo ji zvyšuje) by měl platit.
    Proto ta progresivní daň na spotřebu.
    MP
    April 7, 2016 v 18.31
    Lence Vytlačilové
    Myslím, že nedoceňujete rafinovanost plánu KSČM.
    a) Chce zavést progresivní daň.
    b) Ví, že by se mocní a bohatí stavěli proti.
    c) Proto ji zavede tak, aby mocní a bohatí mohli nadále optimalizovat své daně prostřednictvím daňových rájů.
    d) Aby byla progresivní daň přesto efektivní, uvalí největší daňovou zátěž na lidi s průměrným a mírně nadprůměrným příjmem. Ti jsou vesměs zaměstnanci či poctiví živnostníci, jejich možnost daňově optimalizovat je tedy en bloc docela malá. Mohou nejvýše páchat nelegální daňové úniky. A navíc stejně nevolí KSČM.

    Prostě vlk se nažere, lidé na středních postech ve státní správě či příjmově šťastnější profesoři a docenti trochu zchudnou, koza zůstane celá ...
    PM
    April 7, 2016 v 19.5
    Souhlasím pane Profante
    Po daňových normách sociálního kapitalismu ani potuchy.
    KSČM se připravuje na periodu postneoliberálního kapitalismu
    s prozíravostí a diskrétností sobě vlastní.
    Proč nás neinformuje o záměrech zdaňování církevních seskupení.......bych s obavami coby bezkonfesní naznačil.
    JP
    April 8, 2016 v 13.43
    Daně a svědomí
    Ale jistě, že je to argumentace pravice, pane Dolejši. Jenže ten problém je ten, že tu pravici tu zcela reálně máme, a podle všeho i do budoucna mít budeme.

    Mou poznámkou jsem ovšem naprosto nemířil proti snaze zavést progresivní daň jako takovou; reagoval jsem tím na to jednoduché schéma L. Vytlačilové, že postačí zúčtovat náklady s výdaji, rozdíl nám dá "spotřebu", kterou je pak možno progresivně zdanit. Je nutno se obávat, že právě takto jednoduše to v praxi fungovat nebude, právě díky těm zmíněným možnostem právě těch bohatších si svou nákladovou stránku uměle zvýšit, a tu příjmovou uměle snížit.

    -----------------------------------------


    Jen tak mimochodem, snad nebude bez zajímavosti: zrovna dnes jsem četl v německý novinách rozhovor s jedním mužem, který byl po řadu desetiletí jedním z předních německých "poradců" právě pro ty, kdo si svůj majetek ulévali do zahraničních bank a daňových oáz, aby nemuseli své daně odvádět v Německu. (Napsal na toto téma dokonce několik knižních "rádců".)

    Jeden poznatek tohoto zkušeného praktika skutečně stojí za pozornost: lidé jsou všeobecně ochotni platit daně do výše nanejvýš 30 - 35 procent. Cokoli jde nad tuto hranici, už pociťují jako nepřípustné přivlastňování si jejich vlastního majetku. A tak tehdy, když tento svůj majetek před "nadměrnými" požadavky berního úřadu ulévají do zahraničí, nemají přitom ani sebemenší pochybnosti o naprosté morální nezávadnosti jejich jednání.
    + Další komentáře