Čest chudobě, soudruzi

Radovan Bartošek

Brněnští komunisté zanedbali povinnou literaturu. Místo aby podpořili Strategii sociálního začleňování a postavili se tak na stranu nejslabších ve své vlastní epoše, jak jim velí Marxovo dílo, staví se nepochopitelně proti.

Malý krůček pro lidstvo, ale velký skok pro Brno. I tak by se dalo mluvit o čerstvě schválené Strategii sociálního začleňování, která by z Brna měla vymýtit bezdomovectví a tu nejhorší formu chudoby a sociálního vyloučení, ale také pomáhat s integrací uprchlíků, kteří třeba do města jednoho dne dorazí.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Projekt je to bezesporu ambiciózní — žádný podobný, navíc na úrovni několikasettisícového města, v České republice neexistuje. V příštích třech letech by na něj mělo jít něco kolem 800 milionů korun, z nichž podstatnou část přispějí evropské fondy.

Když se skáče, je potřeba vědět, kam se dopadne. Když svůj malý krok dělal Neil, věřil, že lidské poznání, píle a důvtip skáčou bez nejmenších pochyb vpřed a že je to tak dobře. O správném směru brněnského skoku nepochybuje ani Žít Brno, ani jeho koaliční partneři.

Jenže politika a správa věcí veřejných někdy dokážou být mnohem složitější, než přistání na Měsíci…

Brněnská opozice si bezpečností doskoku není zcela jistá, ke koncepci zaujímá kritické a spíše odmítavé stanovisko. Výtky vůči koncepci by se daly rozdělit na věcné, a ideologické. Věcnými důvody argumentují především sociální demokraté a TOP 09. K těm ideologickým se překvapivě uchýlili brněnští komunisté.

Ti koncepci označili za „mnohastránkový nesystémový ideologický nesmysl“, jehož cílem je prý hlavně tahat peníze z evropského eráru a cpát je do bezedných kapes zlovolných neziskovek. A pak ta nehorázná nespravedlnost: někdo, kdo nemá práci a neplatí daně, dostane něco za výhodnějších podmínek než jeho majetnější spoluobčané.

Vítejte ve světě brněnských komunistů: dobrou práci najde každý, kdo pracovat chce. Neúspěch je příznakem charakterové vady jednotlivce. Že je člověk bez střechy nad hlavou, je tak vlastně jeho vlastní chybou a zároveň spravedlivým trestem. Každý, kdo takový řád zpochybní, útočí na slušné lidi, kterým se pak nikdo nemůže divit, že se radikalizují. Hnědnutí společnosti je přirozené a můžou za něj ti, kteří pomáhají těm nejslabším.

Za mých mladých let

Jako malý jsem byl s otcem na návštěvě u sousedky. Podle všech kritérií nebyla sociálně vyloučenou, patřila do střední třídy. Byla to velmi pracovitá a laskavá žena a také přesvědčená členka KSČM. Nedokázal jsem to pochopit. „Bez komunistů bychom umřeli hlady,“ odtušila na můj tázavý pohled. Narodila se totiž do extrémně chudé rodiny s velkým počtem dětí. Někteří sourozenci neměli ani vlastní boty, jídlo bylo vzácností.

Komunisté téhle rodině pomohli přežít. Pomohli přežít i statisícům dalších lidí, proletářů v nejvlastnějším smyslu toho slova. Těm, kteří byli na periferii, ať už geografické či sociální, dali za levný peníz nebo i zadarmo bydlení, práci a hlavně, lidskou důstojnost.

Nebude se to číst snadno, ale pro řadu lidí na venkově i pro dělníky ve městech znamenal únorový převrat objektivní zlepšení jejich životní úrovně. Právě tady, mezi těmi, kdo v dětství třeba ani neměli vlastní boty, a mezi jejich potomky, kterým tuto svou zkušenost předali, se rekrutují dnešní voliči KSČM. Komunisty podporují, protože kdysi jim právě oni pomohli k důstojnějšímu životu a protože dnešní doba možnost sociálního vzestupu neustále zužuje.

I komunistické legendy by dnes patrně zajímalo, kde udělali brněnští soudruzi chybu. Ilustrace threadless.com

Jakou alternativu však nabízí dnešní komunisté dnešním chudým? Co mají dělat rodiny, které, obrazně řečeno, nemají na boty? Nebo na to, aby si mohly dovolit střechu nad hlavou? Pro ně mají brněnští soudruzi jen bezobsažné moralizování.

Možná, že problém je v chápání chudoby, chudého člověka a toho, co chudoba je. Pro KSČM je chudoba nějakou věcí, kterou lze uchopit, osahat, označit a zničit. A když je jednou zničena, už není. Když rozbijete a rozdrtíte na prach hrnek, přestane existovat, je pryč. Stejně přistupují komunisté k chudobě — jako k takovému starému ošklivému hrníčku, do kterého se nalévá lidské utrpení. Když ho rozbili sociální emancipací jedné generace, je rozbitý navždy. Každý, kdo přijde po generaci 30. a 40. let tak už vlastně doopravdy chudý být nemůže. Dnešní sociálně vyloučení chudobu předstírají.

Když mluvčí Růčka říká, že sociálně vyloučení „možná ani pracovat nechtějí“, zřetelně tím v kontextu české debaty naznačuje, koho za sociálně vyloučeného považuje a co od něho očekává. Sociálně vyloučení přece nechtějí chodit do práce ze své podstaty… A pokud si tím už nejste jisti, pak vězte, že KSČM se stále považuje za stranu levicovou.

Volit Karla

I dnešní komunisté se hlásí k Marxovi. Pevnost jejich víry je svým způsobem obdivuhodná. Jenže problém s Marxem je, že věřit nestačí. Věřit Marxovi je vlastně kontraproduktivní. Marx, má-li být k nějakému užitku, se totiž musí kriticky studovat a pak testovat ve společenské praxi.

A příkladem je třeba právě chudoba. Tu si v souvislosti s Marxem spojujeme s pojmem proletariátu. Existuje dnes proletariát? Pokud přistoupíme na interpretaci marxismu-leninismu, pak je proletariátem dělnická třída, tedy konkrétní masa lidí. Je to skoro jako s tím hrníčkem.

Jenže svět se mění. Dnešní evropští dělníci žádným proletariátem nejsou. Rozhodně dnes nejsou těmi nejchudšími. Hlavně kvalifikovaní dělníci pracující třeba s CNC se co do svých příjmů dávno zařadili do střední třídy. Stranická disciplína se ale musí udržovat, i kdyby to mělo být na úkor skutečných nejslabších dneška.

Kdyby ovšem kromě Kapitálu vzali komunisté do ruky třeba Marxovu Německou ideologii, mohli by se v ní dočíst přesný opak toho, co jim nalil do hlav marxismus-leninismus. Marx zde říká, že proletariát není žádná pevně daná masa, ale princip, který přináší zvrat společenských poměrů. A že komunismus není žádný stav společnosti, ale hnutí, které zkoumá nynější společenský stav a podmínky jeho změny, které se odvozují z aktuálně existujících předpokladů.

Proletariát je stavem uměle vyvolané chudoby, která se neredukuje jen na materiální nedostatek, ale zahrnuje i chudobu duchovní. Marx hovoří o „nedostatku lidství“. „Komunismus“ tedy není žádná rigidní byrokratická struktura a proletariát není daná a na věky neměnná množina lidí.

Proletariát se proměňuje, ale nemizí. Kapitál pak není ničím jiným, než aplikací těchto obecných tezí na konkrétní realitu Marxovy doby. V druhé polovině 19. století byla proletariátem dělnická třída, protože byla na tom úplně nejnižším stupni společenského žebříčku. V roce 2016 jím už není, role proletariátu se chopili ti, kteří jsou ponížení a zbavovaní svého lidství dnes — ti, na které chce cílit Strategie sociálního začleňování a jimiž brněnští komunisté z celého svého srdce pohrdají.

Zda bude nynější ambiciózní plán brněnské koalice fungovat, je ve hvězdách. Pokud by se jeho cíle skutečně podařilo realizovat a celý systém udržet dlouhodobě funkční, bylo by to nepochybně skvělé.

Od koalice tedy musíme požadovat prvotřídně odvedenou profesionální práci a od demokratické opozice co nejbedlivější dozor toho, zda odpovědní lidé takovou práci skutečně odvádějí.

Komunisty pak musíme zdvořile požádat, aby četli Marxe pozorněji.

    Diskuse
    JP
    March 25, 2016 v 10.47
    O chudých a o proletariátu
    Ten zásadní problém bude asi v tom, že dnešní komunismus už právě dávno není hnutím, nýbrž už jenom politickou stranou. Partají. Cílem už není velký projekt emancipace člověka a společnosti; cílem je získat v nejbližších volbách co nejvíce voličských hlasů. A od bezdomovců se ovšem příliš mnoho těchto hlasů očekávat nedá.

    -----------------------------------

    Nicméně, u jednoho momentu v textu je nutno se poněkud pozastavit.

    "Pokud přistoupíme na interpretaci marxismu-leninismu, pak je proletariátem dělnická třída, tedy konkrétní masa lidí" - tato formulace je v podstatě čisté contradictio in adiecto.

    "Masa lidí" a "konkrétní" - to prostě nejde dohromady. Ta "masa lidí" je už ze svého samotného pojmu neurčitá, abstraktní, bez kontur; konkrétní je vždycky jenom samotný člověk.

    Toto vymezení pojmů naprosto není jenom nějaké plané slovíčkaření. Naopak, v oné záměně pojmů "masa" a "konkrétní" je obsažen v podstatě základní princip limitování marxismu - a jeho ztroskotání v životní praxi.

    Marxismus se totiž nakonec vždycky vztahoval jenom na ty "masy": na sociologicky vymezitelné velké skupiny, jako je právě dělnická třída respektive proletariát. Ale marxismus nikdy nedokázal středobodem své pozornosti udělat konkrétního člověka, s jeho vlastním niterným světem.

    V důsledku toho i komunistické hnutí (které se podstatně na marxistickou teorii opírá) mohlo k těm "konkrétním" lidem cestu nacházet jenom tehdy a potud, dokud oni sami byli ve svých životech zcela zásadně určováni a limitováni svým sociálním postavením. To jest, svou chudobou.

    A - a to je právě v dané souvislosti zcela zásadní - svou chudobou, p o k u d byla podmíněna kapitalismem. Neboť boj proti kapitalismu, to je vlastní doména komunistického hnutí.

    S určitou mírou - zčásti dozajista nespravedlivého - sarkasmu by bylo možno dokonce říci, že komunismus se nezajímá o chudé, nýbrž pouze o proletariát; skutečnou péči o chudé přenechává jejímu tradičnímu nositeli, totiž církvi.

    Což se asi ukazuje právě na tom vylíčeném brněnském případě. O chudé a bezdomovce se starají neziskovky (a dozajista mnohé s křesťanským zaměřením), zatímco komunisté nad nimi ohrnují nos. To pro ně prostě nejsou "ti správní" chudí.
    March 25, 2016 v 12.35
    Pokud se k tomu můžu vyjádřit, pak musím napsat, že z hlediska Marxe vůbec nelze ztotožňovat chudé a proletáře. Ano, je pravda, že dnešní dělníci, například v západních zemích, nejsou už chudí. Z toho ovšem neplyne, že lidé, kteří jsou dnes nejchudší, se automaticky stávají proletariátem místo nich. Spíš to znamená, že proletariát už neexistuje.
    Uvedu zde definici z Manifestu, která objasní pojem proletariát: „Třída moderních dělníků, kteří mohou existovat jen dotud, dokud nalézají práci, a kteří nalézají práci jen dotud, dokud jejich práce rozmnožuje kapitál. Tito dělníci, kteří se musí prodávat kus po kuse, jsou zbožím jako každý jiný předmět obchodu, a proto jsou stejně vydáni napospas všem rozmarům konkurence, všem výkyvům trhu“.
    Na jiném místě pak píše, že proletáři nemají co ztratit, leda své okovy.
    Jestliže tedy už u nás takový proletariát neexistuje (a on opravdu neexistuje, protože situace se změnila a už vlastně nežijeme v moderní, nýbrž postmoderní době), pak ani nemá logiku, aby existovala komunistická strana, která má být jeho předvojem.
    Proto by bylo daleko logičtější, kdyby se pan Bartošek komunistů zeptal, proč vlastně existují.
    IH
    March 25, 2016 v 16.53
    Mechanismy vzestupu a sestupu komunistů
    Nemyslím si, že hlavním důvodem dobové popularity komunistů byla jejich materiální pomoc chudým. Dnešní vyzdvihování materiální stránky nás tu zavádí. Asi lépe to vystihli v básních věnovaných Leninovi Karel Toman a Josef Hora. Ostatně, do určité míry pomáhaly svým členům všechny strany, což bylo také jednou z příčin faktu, že většina mužů byla politicky organizována. Komunistická strana ovšem jako jediná slibovala zbourat existující společenský řád a vybudovat (na jeho místě) řád nový. Od svého vzniku mohla přitom odkazovat na ruský (sovětský) vzor.
    Po osvobození Československa z moci nacistické Německé říse se možnost zásadní změny přiblížila. Převrat v roce 1948 byl vnímán asi docela podobně jako změna roku 1989. Jen místo Svobody, jež stála na piedestálu o více než 40 let později, těšila se po válce vzývání Spravedlnost. (Rozdíl byl ovšem v průběhu událostí: pokus o sebevraždu P. Drtiny a A. Kapka byl vskutku jinak motivován a opravdu jen druhého ze jmenovaných šel uklidnit osobně nejvyšší představitel nastupujícího systému!)
    Proč však dnes komunisté nereagují citlivě na případy moderní chudoby? Zaprvé je k tomu nevede politická realita, bez Sovětského Ruska jim jaksi zbývá doufat především v málo zhoršený volební výsledek. Obviňování nejslabších je dnes velmi v kursu (spíš jako v Anglii 19. století než jako před 2. světovou válkou v Československu). Je tu však ještě jeden podstatný faktor. Není jím ani tak odlišná forma moderní chudoby, jako spíše bohatství dnešních komunistických politiků. Z kandidátních listin víme, že mnozí jsou podnikateli. Může být takový člověk, kterému vydělávají zaměstnanci peníze, zatímco on relaxuje třeba u Karibiku, opravdovým komunistou? Začne se prostě na rozdíly dívat optikou no co, já jsem v zimě na Bermudách a oni jsou v létě v bermudách.
    Když přišli komunisti k moci, zažili lidé cosi, co popisuje G. Orwell z povstalecké Barcelony. Rovnost, chcete-li, tedy soudružství. Jenže tady netrvalo jen po dramatické týdny, nýbrž v určité síle po mnoho let. Přes všechna konstatování dichotomie "my a oni" dnes víme, že "na normálu" jsme nebyli ještě ani v roce 1989.
    Jenže komunisti dělali chyby. Třeba, na rozdíl od katolické církve, nepřistoupili ani ve svrchních vrstvách hierarchie k celibátu. Postupně a hlavně po roce 1989 se jim to začalo vymstívat...
    Možná, že za mnoho řádek vydá připomínka velkého úspěchu a smutného konce komunisty Miloslava Ransdorfa.
    March 25, 2016 v 17.28
    Myslím, že by bývalo dobré přiznat po listopadu 1989 porážku a dobrovolně se rozpustit.
    JN
    March 25, 2016 v 22.15
    Nějaké věcné důvody, proč opozice nepodpořila Strategii sociálního začleňování,
    jsem neviděl, zda tedy byly předloženy nevím. Že by pomoc bezdomovcům radikalizovala ostatní společnost, to je opravdu dosti šílený argument. Pokud to tedy bylo opravdu tak, že šlo ze strany opozice o odmítnutí pomoci těm nejchudším, těm "živým mrtvým" na lavičkách okolo nádraží, ze kterých rychle vyprchává jakýkoliv smysl života a zůstává jim jen nejistá vůle přežít další den, pak je to podle mě od té opozice hanebné.

    Zajímal by mě názor pana Ševčíka, který, jak jsem pochopil, má s řešením situace bezdomovců nějaké zkušenosti a na druhé straně velmi kritizuje praxi těch neziskovek.
    JN
    March 25, 2016 v 22.25
    Ta paralela se nabízí.
    Pokud bych zde vyzýval k tomu, abychom ráno, až půjdeme z domova, nechali odemčeno a na dveře připevnili nápis "VÍTEJTE BEZDOMOVCI", asi by mě každý považoval za blázna. Nebo se vám zdá, že by se tím neutěšená situace bezdomovců vyřešila?
    March 26, 2016 v 7.22
    Vrozená skromnost autora mu neumožnila,
    aby čtenáře seznámil s více fakty, které by jim pomohly zformulovat si svůj vlastní názor.
    Dovolil bych si tedy nějaké přidat.
    K hodonocení celého projektu je třeba vědět, jakým způsobem bude oněch 800 milionů využito. Takže: polovina této částky, to jest 400 milionů, bude prý určena na neziskové organizace. Za takovéto peníze je řada lidí schopna vystřílet brněnské komunisty, nejen o nich iniciovat hanlivý článek.
    Dále pak: při uvažovaném počtu začleňovaných vychází náklady na jednoho v částce několika milonů. Zatím se totiž píše o PADESÁTI !!! bytech. Nikde jsem se nedočetl, jaký skutečný počet lidí má být za tyto peníze začleněn. Už to by mi stačilo k tomu, abych projekt určitě nepodpořil. Dále pak: v Brně již dávno existuje projekt prostupného bydlení /který v Brně prosadila Agentůra pro sociální začleňování!/. Ten teď bude hozen přes palubu a proč? Přímo se vnucuje otázka, zda představa podílu na dalších 800 milionech, či skutečná snaha o pomoc chudým rozhodovaly v této kauze?
    A snad nejdůležitější je, že projekt je součástí onoho - čím míň se snažíš, tím víc dostaneš. Úplně opomíjí motivačnost klientů, která byla v projektu prostupného bydlení podmínkou. Navíc projekt vyvolá sociální napětí, zvýší, jak se oprávněně domnívají komunisté, fašizaci společnosti, poněvadž klienti projektu bez námahy dostanou lepší bydlení, než ti, kdo se snaží.
    A na závěr: proti projektu byli nejen komunisté, ale i sociální a občanští demokraté, pokud vím. Ovšem kopanec do komunistů je nejlehčí, chápu.
    JN
    March 26, 2016 v 13.14
    Panu Ševčíkovi. "Projekt je součástí onoho - čím míň se snažíš, tím víc dostaneš."
    Ano, motivace je důležitá, jenže ti lidé jsou často úplně na dně a nejsou schopni ničeho. Musí dostat nějakou "první pomoc" v té opravdu vážné situaci (například při onemocnění nebo při mrazech jim hrozí bezprostřední nebezpečí smrti). Jít do "azyláku" (podle toho, jak to v kterém vypadá) často nechtějí, raději zůstanou na ulici.

    Nemyslím, že by se jim měly dávat krásné nové byty, to by opravdu vyvolávalo sociální napětí a všichni, kdo chtějí nový byt, by pak ze sebe mohli udělat bezdomovce, aby ho dostali.

    Nějak pomoci se jim ale musí! Musí se udělat nějaký první krok, který nebude pro bezdomovce zcela nepřijatelný (jako pobyt v některých "azylácích"). Azylák je někdy jen příšerné ghetto.

    March 26, 2016 v 14.22
    Ano, pane Nusharte.
    Poskytnout lidem z ulice "první pomoc", to je chvályhodné.
    Ale! Projekt je určen lidem "ohroženým" bezdomovectvím! To znamená těm, kteří bydlí a ne těm, kteří jsou již na ulici.
    A pokud chceme jít ke kořenu pravdy, dlužno napsat, že je určen "ohroženým skupinám", tedy především Romům.
    Takže to sociální napětí tady bude gradovat, to si pište! Neboť se opět bude protěžovat exkluzivní skupina obyvatel. Protože, jak zde již někdo psal, Romové nepatří mezi bezdomovce.
    K novému bytu tedy nestačí jen ze sebe udělat bezdomovce. Členu majority určitě ne.
    Ale to není podstatné. Podstatné je stále to, že se někdo, po všech získaných zkušenost, stále ještě domnívá, že když bude někomu rozdávat peníze /byty/, aniž by za to něco chtěl, dotyčného k něčemu kladnému motivuje. A považuje to za progresivní!
    Ostatně vcelku bez zájmu se o tomto projektu psalo i zde http://denikreferendum.cz/clanek/22570-brno-ma-strategii-socialniho-zaclenovani-je-nekoncepcni-tvrdi-opozice .
    JP
    March 26, 2016 v 14.24
    Konec proletariátu?
    Ale paní Hájková, ta Marxova definice proletariátu: „Třída moderních dělníků, kteří mohou existovat jen dotud, dokud nalézají práci, a kteří nalézají práci jen dotud, dokud jejich práce rozmnožuje kapitál. Tito dělníci, kteří se musí prodávat kus po kuse, jsou zbožím jako každý jiný předmět obchodu, a proto jsou stejně vydáni napospas všem rozmarům konkurence, všem výkyvům trhu“ má přece naprosto dokonalou platnost i dnes!

    Nahraďme jenom slovo "dělníci" slovem "pracovníci" (abychom tím učinili zadost realitě přesunu značné části společenské produkce ze sféry materiální do sféry služeb) - a co pak ještě dalšího musíme měnit na oné definici?!

    Není snad i d n e š n í zaměstnanec existenčně naprosto závislý na tom, nalezne-li nějakého zaměstnavatele/kapitalistu, který bude ochoten ho zaměstnat? A nebude tento kapitalista ochoten ho zaměstnávat jenom a pouze tehdy, když on mu bude přinášet dostatečný zisk?

    Není snad i dnes ten pracovník plně vystaven náladám a výkyvům trhu - a dnes snad ještě mnohem více, v důsledku nějakých deformací trhu na zcela opačném konci planety může ztratit své zaměstnání, protože se jeho práce jeho zaměstnavateli-kapitalistovi už nevyplácí?

    Jen tak pro zajímavost: německý Siemens propouští (celosvětově) 6000 ze svých kmenových zaměstnanců - z části kvůli aktuálním změnám na trhu s ropnými produkty, díky čemuž má Siemens nižší odbyt pro své těžební technologie.

    Samozřejmě, ty dopady na onen "proletariát" nejsou natolik drastické jako v 19. století: existuje sociální podpora, a také stát je velkým zaměstnavatelem, kde hrozba propouštění je daleko menší.

    Ale pokud vezmeme výrobní sektor jako takový: proletariát ve smyslu Marxovy definice tu existuje i nadále, a dokud kapitalismus bude kapitalismem, ani to principiálně nemůže být jinak.
    + Další komentáře