Komunisté se už možná zrušili, jen nám to zapomněli říct

Jakub Patočka

Dnešní komunisté dotáhli ke grotesknímu, ale zákonitému vyústění Husákovu doktrínu předstírání: předstírají, že jsou komunisty. Antikomunisté je za to odměňují svou pozorností a podvedení voliči svými hlasy.

Českou stranu sociálně demokratickou současná konstelace naší politiky sune do politického středu. Ve vládě musí v lecčems ustupovat koaličním stranám. A zdevastovaná pravicová opozice snad ani sama nevěří tomu, že by byla alternativou k současné vládě, takže vyklízí pole. Vakuum napravo ostatní prvky politického systému vtahuje.

Nejvážnějším současným protivníkem ČSSD dnes není klasická pravice, ale Babišovo ANO, které se s ní paradoxně podílí na vládě. Základní debata o směřování české politiky se dnes nevede nad otázkou, zda nám po příštích volbách bude vládnout pravice či levice, ale zda bude vládnout ČSSD, anebo Babiš.

Tím pádem se ale konflikt o způsob organizace politického života (zda se má demokratický stát řídit jako firma, anebo jako demokratický stát) přinejmenším na přechodnou dobu stává podobně zásadní osou naší politiky jako tradiční konflikt mezi pravicí a levicí; a možná nakrátko dokonce podstatnější.

Také to přirozeně sune sociální demokraty k politickému středu, protože tam mohou lovit hlasy pravicových stran, v jejichž schopnost čelit Babišovi nevěří pravděpodobně ani jejich představitelé, s čestnou výjimkou Miroslava Kalouska, jejž ovšem obtěžkává krajně problematická minulost.

K tomu musíme připočíst, že stále ještě v celém západním světě, a tedy i na jeho zdejší periferii, dodýchává zeitgeist neoliberalismu, který sice je intelektuálně již deklasovaný, ale mocensky a kulturně si posud drží veliký vliv: korporace, či obecněji řečeno finanční kapitál, nadále mohou využívat tisícera sofistiskovaných metod a technik, jimiž všechny demokratické politické strany, a to včetně těch sociálnědemokratických, obratně manipulují k tomu, aby hájily zájmy finanční mocenské elity namísto zájmů veřejných.

Sociální demokraté k tomu nejsou imunní nikde, a není žádný důvod se domnívat, že by nějak zvláště imunní měli být tady u nás. A někteří, jako třeba Jan Mládek či Marcel Chládek, budují kapitalismus a manifestují chuť prolévat beton s tak rozzářenými líčky, jako kdyby o politických a civilizačních pohybech posledních dvou desetiletí neměli ani letmou povědomost.

Je jasné, že ČSSD si při svém současném posunu do politického středu nepočíná kdovíjak obratně, a nezdá se, že by si nějak zvláště uvědomovala, že tím sebe sama — zvláště v dlouhodobější perspektivě — ohrožuje. Tím se ale budeme zabývat příště; a pak jistě ještě mnohokrát.

Až se komunisté zruší, nikdo si toho už nevšimne

Dnes se pozastavme nad jiným fascinujícím jevem. Na levici se uvolňuje prostor. Jasná dominanta české polistopadové levicové politiky ČSSD dlí ve vládě se středovým programem, a sama se z více důvodů do středu sune, v některých ohledech už dnes stojí napravo od německé či rakouské pravice: například v otázce minimální mzdy, korporátních daní, či v ekologické, kulturní i vzdělávací politice.

Přitom v parlamentu nejsilnější opoziční stranou nejsou TOP 09 a ODS, a prozatím naštěstí ani ex-Okamurův sektářský protofašistický kroužek. Početně nejsilnější opoziční strana v českém parlamentu se jmenuje Komunistická strana Čech a Moravy. Pokud to nevíte, nic si z toho nedělejte, dost možná to totiž nezaznamenali ani její představitelé. Anebo se jen snaží být co možná nejnenápadnější.

Pro skutečnou důslednou demokratickou levici by stávající rozložení sil v české politice bylo hotovým darem z nebes. Vláda levici, kdyby u nás nějaká byla, nahrává na smeč za smečí. Komunisté by mohli prakticky každou jednu vládní politiku hlasitě a srozumitelně kritizovat s jasným návrhem, v čem by byla jiná, pokud by ve sněmovně vznikla levicová většina.

Zde je pár příkladů:

  1. Komunisté mohli říct, že by trvali na mnohem radikálnějším zvýšení minimální mzdy (nemohla by být aspoň taková jako v Řecku?), o kolik a z jakých důvodů.
  2. Komunisté v debatě o soukromých exekutorech mohli říct, že by je úplně zrušili.
  3. Komunisté v debatě o bytové situaci mohli říct, že obnoví regulaci nájemného do stavu před Paroubkovou deregulací.
  4. Komunisté mohli k energetické politice povědět, že už nevěří na pětiletky z minulého století, zato že prosadí německý model energetické politiky, protože vytváří suverénně největší množství pracovních příležitostí.
  5. Komunisté v debatě o regulaci médií mohli nabídnout, že posílí a ochrání veřejnoprávní média, prosadí účinná opatření proti koncentraci vlastnictví i proti skupování médií oligarchy, a zasadí se za skutečnou pluralitu vlastnických forem médií.
  6. Komunisté mohli o zdravotnictví říct, že by z něj úplně vyloučili trh.
  7. Komunisté v debatě o imigrantech mohli říct, že by nedovolili, aby kapitál štval vykořisťované proti vykořisťovaným a že je naší povinností projevit všem lidem v nouzi solidaritu. (Předváleční komunisté by to udělali.)
  8. Komunisté mohou při každé příležitosti opakovat, že namísto škrtů budou sociální výdaje zvyšovat, a to ze sektorových daní, z opatření proti daňovým rájům a proti vyvádění peněz zahraničním matkám zdejších dceřiných korporací, a také zavedením daňové progrese a takové konstrukce daní, jež povede k systematickému snižování sociálních rozdílů.
  9. Komunisté by mohli z takto získaných prostředků slíbit i zvýšení rozpočtu na kulturu a na školství.
  10. Komunisté by se mohli, kdykoli by se to hodilo, omluvit za chyby ve své minulosti, ale dnes k tomu už i jedním dechem dodávat, že se dle svého mínění ze svých chyb poučili lépe, než polistopadová politika ze svých vlastních. Mohli by to ilustrovat třeba tím, že by k zahraniční politice mluvili zhruba jako Syriza: rozhodně by za základní pilíř našeho mezinárodního postavení měli označovat Evropskou unii, byť by ji třebas i mohli chtít reformovat.

Kapitolou samou pro sebe jsou jejich internetové stránky. V sekci Aktuality jich má KSČM z května hned statečných sedm. Vévodí jim informace o tom, že hokejistům fandí i předseda Filip; a poslední zprávou, kterou publikoval „Mediální úsek ÚV KSČM“, je jen patnáct dní stará informace nazvaná Filip na setkání s prezidentem Vietnamské socialistické republiky.

Politický vývoj v celém demokratickém světě přitom spěje k obrodě principiální levicové politiky. Uzrává poznání, že dramaticky narůstající nerovnost, fatálně se prohlubující ekologická krize a ochabování demokratických struktur tvoří trojici vzájemně prorostlých motivů, které je nutné uchopit společně a společně je řešit.

Není ovšem náhodou, že tam, kde se k tomu evropská politika probíjí, komunisté už při tom v popředí nestojí. Syriza či Podemos na ně v lecčems navazují, ale jazyk i myšlení nových levicových hnutí jsou nové, odpovídají přítomnosti. Obsazují spíše pozice vyklizené sociální demokracií, která se ošklivě zapletla s neoliberalismem; a sama si nemůže být jista, zda se z této nevěry svým východiskům dokáže ještě vzpamatovat.

Dost možná i naši komunisté jako politická síla se již ocitli ve stavu klinické smrti. A veškerá jejich nominální moc pochází už jen z antikomunistické fascinace. Při životě je drží jen resuscitační přístroje Jaromíra Štětiny a spol., kteří ze všech sil odkládají nevyhnutelný skon komunistické strany — jež je dnes už především stvrzením smyslu jejich vlastní, antikomunistické existence.

Komunisté se už možná zrušili, jenom to zapomněli Jaromíru Štětinovi říct. Foto web Jaromíra Štětiny

Antikomunisté bezděky jsou tak zřejmě poslední, paradoxní, vpravdě dialektickou, příčinou, proč se KSČM jakž takž drží na nohou. Kdyby si dnešní naši komunisté měli vylepit žlutým písmem na rudé sukno nějaký pravdivý slogan, musel by patrně znít: „Kdo nic nedělá, nic nepokazí!“

Současní čeští komunisté dotáhli Husákovu doktrínu předstírání ke grotesknímu, ale zákonitému vyústění. Za normalizace se po lidech nechtělo, aby režim podporovali, chtělo se pouze, aby svou loajalitu předstírali. Předstírání bylo hlavní strategií přežití v 70. a 80. letech minulého století. Naši komunisté si ji tehdy dobře osvojili, a tak dnes předstírají, že jsou komunisty. Antikomunisté je za to odměňují svou pozorností a podvedení voliči svými hlasy.

Míra iracionality našeho veřejného života dosáhla takového stupně, že kdyby se komunisté opravdu zrušili, nemuseli bychom to zprvu ani zaznamenat. V reálu by se to každopádně nijak neprojevilo. Ticho jako ticho. Snad jen, až by se to nakonec přece jen rozneslo, možná by tu mohla vzniknout nějaká reálná levicová strana hájící důsledně a věrohodně zájmy lidí práce.

    Diskuse
    May 27, 2015 v 12.35
    samotného by mě zajímalo, jak by kdo na argument "lidé s minimální mzdou by se v ČR měli mít alespoň tak jako v Řecku" reagoval.
    JP
    May 27, 2015 v 13.45
    Komunisté za to nemohou
    Nedá se nic dělat, ale pro tentokrát musím zvednout hlas na obranu českomoravských komunistů.

    Ne snad že by diagnóza jejich "klinické smrti" od Jakuba Patočky sama o sobě nebyla správná a trefná; ale jde o to, že jejich stav současného politického, ale především ideového vegetování naprosto přesně vyplývá z objektivního stavu současných dějin. Oni za to svým způsobem opravdu nemohou; oni nemohou udělat jediný krok ani jedním, ani druhým směrem. A nemají dost důslednosti ani pro to, aby se zrušili.

    Oni se v současné době svým způsobem "zapouzdřili", a čekají, jestli se dějiny přece jenom zase nějakým způsobem samy od sebe pohnou, aby oni sami se zase mohli probudit ze zimního spánku.

    Proč komunisté nemohou nic dělat? - V prvé řadě proto, že jejich radikální komunistický program tvrdě narazil na objektivní realitu. Právě z tohoto důvodu nemohou dost dobře postavit ani jediný z těch požadavků, které jim předkládá J. Patočka. Brát se za "lidi práce" je sice chvályhodné, a skutečně to patří do tradičního arzenálu levice; jenže, současná ekonomika není primárně světem "lidí práce", je to především - poněkud zkráceně vyjádřeno - ekonomika koncernů. Na těchto koncernech stojí reálná ekonomika; a útokem proti těmto koncernům podkopáváme i tuto reálnou ekonomiku. Od které jsou nakonec naprosto závislí právě i ti "lidé práce".

    Jediná cesta vede přes to, objevit a vytvořit nějaký zásadně nový model ekonomiky. Na něco takového ovšem současná komunistická strana nemá potenciál, a podle všeho ani žádný skutečný impuls. - Budiž ji určitou omluvou, že tento potenciál v současné době nemá nikdo.

    KSČM tedy nezbývá nic jiného, nežli provozovat právě svou současnou politiku-nepolitiku: tak nějak přežívat v rámci tržního prostředí, s kterým se v podstatě smířila - a přitom tak nějak ještě udržovat poslední zbytky svého dřívějšího antikapitalistického impulsu.
    May 27, 2015 v 15.28
    malá snaha po objektivizaci
    Pro srovnání - volební program KSČM a Syrizy se až tolik neliší. Ale ČR není současné Řecko. Asi by se slušelo říci naštěstí - protože jistě nikdo nebude chtít tvrdit čím hůře tím lépe. I když mladší look bez normalizačních zlozvyků by radikální levice jistě potřebovala. A pak je tu ještě jeden významný moment a to že v ČR zatím nesílí pravý extrém (Sládek, Vandas, Okamura...). Možná i proto že protestní hlasy snad také trochu poutáme vlevo.
    PM
    May 27, 2015 v 16.34
    Pan Dolejš má recht
    KSČM tu byla instalována neoliberály k poutání sil, které by mohly narušovat fulminantní běh a úspěch konzervativní revoluce. V procesu deregulace a privatizace státu se stala mírně placeným statistou v jedné z epochálních scén "Národ sobě".
    Dnes si prostřednictvím svých zástupců lebedí na zaslouženém odpočinku a pozoruje z oken apartmentů pro seniory, se sklenkou proseca v ruce, nově renormalizovanou krajinu.
    A normou v této groteskní krajině je nezviklatelný oportunismus generace nesuverénního občanstva...........bych si taky postěžoval.
    May 27, 2015 v 21.9
    Co Jakub Patočka přehlédl
    Čeští komunisté spí jako pole v únoru, ale pod sněhem už kloíčí semena budoucnosti:

    KSČM je členem stejné evropské frakce jako Syriza, Podemos nebo Die Linke, GUE/NGL http://www.guengl.eu/group/delegations

    Jen dvě aktuality pod „Našim hokejistům fandí v publiku i Vojtěch Filip‟ je „Seminář o TTIP v Moravskoslezském kraji‟ https://www.kscm.cz/uvodni-stranka/aktuality/97661/seminar-o-ttip-v-moravskoslezskem-kraji

    Hned nahoře v pravém sloupci webu KSČM je ke stažení brožurka „Kdo nám chce zatrhnout TTIPec‟, materiál kampaně GUE/NGL proti takzvanému Transatlantickému obchodnímu partnerství a Mechanismu řešení sporů investorů se státy: https://www.kscm.cz/viewDocument.asp?document=6529

    Samozřejmě že vliv evropských partnerů na KSČM je silnější v evropských záležitostech než v otázkách české vnitřní politiky, o vnitřní poměry v Česku se Syriza, Podemos nebo Die Linke asi moc zajímat nebudou. V tomto kontextu bych v současné době žádal od KSČM především spolupráci se Syrizou a dalšími evropskými partnery na kampani za otevření Evropy uprchlíkům.

    Zrovna tento víkend se konají dvě akce, které by měli čeští komunisté navštívit:

    Již od 18 hodin v pátek 29. května až do neděle 31. května poběží Dny antikapitalismu http://dak2015.socsol.cz/

    V sobotu 30. května odpoledne se se Dny antikapitalismu částečně kříží Refufest http://refufest.com/line-up/ (stavba jurty začne už v 10 hodin, další programy pak od dvanácti a později).

    Sám se letos nezúčastním, už jsem slíbil být jinde. Vyzývám nicméně zejména Jiřího Dolejše, který si můj příspěvek pravděpodobně přečte, aby si na obě akce zašel pro inspiraci k příští činnosti KSČM.
    May 28, 2015 v 11.54
    M.Petrasek
    nabourávat potenciál xenofobních populistů typu Národní demokracie, Suverenita, Republikání či Úsvit je spíš záslužné.
    Označení za oportunisty mi přijde srandovní zejména pokud nikdo nenavrhuje něco opravdu konkrétního.
    Opakuji - v programu KSČM vesměs levicí požadované věci lze nalézt - od redistribuce zdrojů přes připomenutí společného vlastnictví až po sociální stát. Takže spíš je otázka na realizaci - a ta samozřejmě musí být adresována všem a to kde byse měla hledat shoda..
    Kalendář různých aktivistických akcí je pestrý (pro pana Macháčka) a i když nelze být všude, jistě co tam zazní nebude většinou v rozporu . s levicovým programem KSČM. Jak věci uskutečnit je ale to co zajímá běžného člověka z ulice. A to je ten pravý test ...

    P.S. pokud jde o otevření Evropy uprchlíkům tak jiné než věcné řešení solidárních akcí, vnímající i zájmy občanů EU, je plácnutí do vody, které naopak nažene hlasy oněm zmiňovaným xenofobním populistům.
    PM
    May 28, 2015 v 16.21
    Za označením oportunismus pane Dolejši jsem mínil
    politické postoje KSČM, které byly cílem kritiky J.P. a nejen jeho.
    To že KSČM přizpůsobuje svou politiku vnějším okolnostem, příležitostem a výhodám, označujete za umírněnou levicovou politiku a navrhujete..... mladší look bez normalizačních zlozvyků by radikální levice jistě potřebovala.
    S tím plně souhlasím....... pokud by nešlo o look neoliberalismu oportunní , tedy pouhý update.
    May 28, 2015 v 17.24
    MP, to jste mi to moc neobjasnil
    1) nevím v čem vidíte "neoliberalismus" KSČM - aby se z toho slova nestala taková universální nadávka na vše nějak nepříjemné (třeba na připálený oběd)
    2) nevím jaký cíl má kritika JP ale obsah těch výtek věcně, programově nesedí (počínaje omluvou a konče třeba daňovou progresí. odvážnější než v ČSSD)

    P.S. třeba máte nějakou svou promyšlenější vizi ale pokud jde o systémovou a současně destalinizovanou alternativu tak o tu v KSČM usilujeme myslím docela poctivě
    PM
    May 28, 2015 v 22.17
    Občanstvo liberálně levě orientované si žádá pane Dolejši
    takové levicové politické strany, která by byla schopna napomoci sociálním demokratům vymanit se z nutnosti ústupků vůči neoliberalismem posedlému koaličnímu partnerovi.
    Jak jste ale napsal ......třeba máte nějakou svou promyšlenější vizi ale pokud jde o systémovou a současně destalinizovanou alternativu tak o tu v KSČM usilujeme myslím docela poctivě....... je vše na dobré cestě.......držím palce.
    May 28, 2015 v 23.59
    Proletáři všech zemí, spojte se!
    Jak se mohou proletáři spojit, když se utopí?

    Opravdu běžte, pane Dolejši, v sobotu na Refufest. Jestli nemáte čas, udělejte si ho, a jestli si ho vážně nemůžete udělat, pošlete aspoň v sobotu odpoledne na Kampu co nejvíce svých soudruhů. Musíte vidět skutečné uprchlíky, setkat se s nimi a mluvit s nimi, abyste pochopil, skutečně prožil, ne jen někde četl, že jsou to lidi jako vy nebo já, že mají stejný nárok na stejná lidská práva, a taky že to nejsou žádní vyžírkové, žádná přítěž našeho sociálního systému, ale pracující lidé schopní a odhodlaní postarat se o sebe, když jim v tom nebudeme bránit. Věcné a solidární řešení musí být skutečně solidární, založené na naší solidaritě s uprchlíky, tedy zahrnovat uprchlíky jako aktivní činitele a spolutvůrce politiky.

    Argument, že se musíme chovat xenofobně, protože kdybychom se otevřeli cizincům, kdybychom je důsledně nevyháněli, mohla by jejich přítomnost vyvolat xenofobní nálady, to je oblíbená legenda Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra a jeho ředitele Tomáše Haišmana. Ten se v zájmu posilování pravomocí svého odboru a zostřování šikany cizinců neštítí ani lhát před senátní komisí: http://a2larm.cz/2015/05/jak-se-zbavit-uprchliku/

    Žádný komunista by neměl přehlédnout paradox moderních hranic, které čím dál těsněji uzavíráme před lidmi, kteří k nám přicházejí pracovat, a zároveň otevíráme dokořán firmám, které nás přicházejí vykořisťovat. Díváme se, jak od nás odtékají do zahraničí miliardy v dividendách, a stále vymýšlíme, čím bychom přilákali ještě více zahraničních investorů, jak bychom se jim mohli ještě lákavěji podbízet, co bychom jim ještě mohli zadarmo darovat a jaké daně bychom jim ještě mohli odpustit. Zároveň označujeme za hrozbu pro náš státní rozpočet přistěhovalce. Uzavíráme hranice, abychom ochránili Evropu před uprchlíky, a uzavíráme TTIP, abychom ochránili investory před demokratickými institucemi. Všechno pro kapitál, všechno proti lidem.

    Kdo se postaví radikálně, bez opatrnických kliček, zbabělých ústupků a podlé kolaborace, za lidi proti kapitálu, když ne komunisté?

    Část údajných ekonomických hrozeb spojených s přijímáním uprchlíků je zcela zjevně umělá — zakazujeme uprchlíkům pracovat, a pak jim vyčítáme, že je musíme živit. K tomu do nákladů na uprchlíky počítáme náklady na jejich pronásledování, věznění v koncentračních táborech a deportace.

    Část má původ hlouběji v našem kapitalistickém systému a hlavní klam tkví v předstírání, že se týkají pouze uprchlíků, a ne nás všech. Jak to výstižně pojmenovali Pavel Čižinský a Jaroslav Fiala, jde o argument Kalouskovy složenky: http://a2larm.cz/2015/04/cesky-pristup-k-cizincum-vysat-a-odkopnout/

    Cizinci jsou pro náš stát stejnou přítěží jako my všichni. Každý nový přistěhovalec znamená pro stát víc toho, co pro něj znamená každý další občan. Opravdu jsou to samé výdaje a problémy?

    Názor, že cizinci jsou přítěží, vychází z představy Ayn Randové, že celou společnost nese na ramenou obr Altas, chudáci boháči, kteří svou genialitou a pílí, svým úspěšným podnikáním vytvářejí hodnoty, a celý zbytek společnosti na nich parazituje. Přijímají tuto představu po sociálních demokratech už i komunisté? Uvědomme si, že tato představa je základem všech politik tvorby pracovních míst podporou zaměstnavatelů a oživování ekonomiky naléváním peněz do bank. Když vidíme, jak tyto politiky selhávají, je to právě utkvělá představa světa podle Randové, co brání zkusit něco jiného.

    Naneštěstí je představa společnosti nesené na ramenou podnikatelů, v níž chudáci boháči obětavě dávají obživu neschopné lůze, celosvětově zažraná, sami proletáři většiny zemí vůbec nevěří ve vlastní schopnost něco vytvořit. Ukazuje to stav Venezuely: http://a2larm.cz/2015/05/chavezovi-sirotci-v-krizi-ii/ Proč scházejí venezuelské vládě dobré vztahy s podnikateli? K čemu je potřebuje? Proč se nedaří rozjet státní podniky, proč venezuelští proletáři nezakládají družstva jako Voskovec a Werich v „Hej rup!‟ a továrny bez šéfů, jako je argentinská FaSinPat?

    V souvislosti s Evropou postiženou politikou škrtů mluví ekonomové (Ilona Švihlíková cituje Josepha Stiglitze i data Mezinárodního měnového fondu) o nevyužitém potenciálu: http://www.blisty.cz/art/77334.html „Smutný souhrn poskytl Joseph Stiglitz, který o Eurokrizi hovořil v Římě minulý rok. Vyčíslil ztrátu (danou politikou škrtů) na 2 biliony dolarů ročně vůči potenciálu s tím, že HDP by byl býval mohl být o 17% vyšší.‟ Podobně o nevyužitém potenciálu mluví Ilona Švihlíková i v souvislosti s lidmi nucenými živit se prací pod úrovní jejich kvalifikace: http://www.rozhlas.cz/dvojka/jaktovidi/_zprava/ilona-svihlikova-v-cr-narusta-frustrace-z-nevyuziti-pracovni-kvalifikace-cekaji-nas-vysokoskolaci-na-mistech-stredoskolaku--1489010 Všichni lidé pracující v podředných zaměstnáních na odpadkové smlouvy, všichni nezaměstnaní a všichni přistěhovalci internovaní v koncentračních táborech tvoří nevyužitý potenciál Evropy. Úkolem levice je tyto lidi mobilizovat, propojit a povzbudit, aby svůj potenciál nenabízeli poníženě k prodeji na trhu, ale využili sami pro sebe, společně a solidárně. V tomto směru získala už zkušenosti přinejmenším Syriza v Řecku pod diktátem Trojky. Je třeba sdílet tyto zkušenosti v GUE/NGL a dále je rozvíjet; úkol přinést je k nám a použít v našich podmínkách připadá KSČM.

    Musíme zlomit kouzlo buržoazní propagandy o naší bezmoci a neschopnosti, zbavit se závislosti na zaměstnavatelích a investorech. Uprchlíci přitom nejen že nejsou přítěží pro Evropu, tak jako jí nejsme my sami, oni přímo mohou být našimi spojenci v našem vlastním třídním boji za nezávislost, pokud se s nimi spojit dokážeme. Většinou mají bohaté zkušenosti s bojem o přežití v podmínkách tak drsných, že si je ani nedokážeme představit, často s obživou vlastní zemědělskou produkcí nebo drobným samostatným podnikáním. Když s nimi dokážeme navázat solidární spolupráci, mohou nám přispět cennými zkušenostmi.

    Navázat spolupráci s uprchlíky je povinností každého komunisty. Všichni na Refufest!
    + Další komentáře