Do voleb zbývá zhruba měsíc a reálně existuje možnost, že současný premiér volby znovu vyhraje. A to i přes úsilí několika opozičních stran, které se dokonce spojily ve volební koalice.

Různí komentátoři akcentují a budou akcentovat různé příčiny současné situace v závislosti na své odbornosti. Ekonomové mluví o malém nebo špatném využití ekonomických témat. Marketingoví specialisté o schopnosti využívat sociální sítě a marketing obecně. Politologové o míře populismu jednotlivých stran.

Pojďme se však teď pokusit o pár postřehů, které nemají být analýzou za použití odborného názvosloví, ale mohou snad být malou inspirací k přemýšlení o české politice na základě srovnání se situací v zahraničí. Dnes se zdá, že velká část opozice chápe politiku stále až příliš pouze jako střet pravice s levicí. Potom ale nepřekvapí, že nenalézá cestu, jak porazit hnutí, které pravo-levý střet vůbec neřeší.

Na jednu stranu je dobře, že česká konzervativní koalice je nakonec stále více pravicová než konzervativní, protože se tak vyhneme polarizaci na polský způsob. Na druhou stranu však vidíme, že pro mnoho opozičních politiků je pravo-levý střet natolik zažitou konstantou, že bez levicového soupeře prakticky neumí fungovat.

Ačkoli můžeme pracovat s výzkumy poukazujícímy na to, že premiéra dnes podporuje množství dřívějších voličů sociální demokracie, mluvit o hnutí ANO jako o levicovém subjektu stále jaksi úplně nejde, a to nejen proto, že jeho hlavou je miliardář. Pravo-levý ideový střet jednoduše na hnutí ANO vůbec nefunguje.

Označíme-li však za levici Piráty, vytvoříme konečně „levicového“ soupeře, na kterého lze použít všechny dobře zažité argumenty. Reálná levicová hrozba neexistuje. Vypadá to ale jakoby v každých volbách musel proběhnout rituál mobilizace proti levici, který uvolní jinde nevyužitou energii.

Různé státy mají samozřejmě různé dějiny a různé jsou i tradice jejich politických stran. I přesto je podnětné srovnat českou politiku třeba s politikou německou, kde dnes vládne velká pravo-levá koalice.