Opoziční strany jen měsíc před volbami v průzkumech opět ztrácejí na vládnoucí ANO Andreje Babiše, ačkoliv ještě nedávno jasně dominovaly. Babiš diktuje zásadní témata předvolební diskuze a svou strategii dokázal vnutit svým dvěma nejvýraznějším oponentům — koalicím Piráti/STAN stejně jako SPOLU.

Situace v mnohém připomíná období před posledními volbami u našich sousedů na Slovensku, kde rovněž opoziční blok složený ze středo-levé koalice Progresivného Slovenska a SPOLU, Za Ludí bývalého prezidenta Kisky, neoliberální SAS a křesťanskodemokratické KDH postupně ztrácel dech a zaostával za vládnoucím hnutím SMER.

Hlavním rozdílem slovenských a tuzemských voleb je však postava Igora Matoviče, lídra strany OlaNO, která nakonec volby u našich sousedů ovládla. Některé aspekty jeho kampaně by přitom mohly opozičním blokům sloužit jako zdroj poučení do závěrečných předvolebních bojů, proto stojí za to si je opět připomenout.

Dění na Slovensku nebylo před loňskými volbami tak příliš vzdálené od dění u nás. Konaly se krátce poté, co ulice největších měst zaplavily ohromné protesty požadující konec korupční vlády SMER. Nemalá část společnosti vnímala jako klíčovou a palčivou otázku, jestli u moci zůstane Fico a lidi na něj napojení.

Matovičův úspěch stál v první řadě na jednoduchém a jednoznačném příběhu. Zatímco ostatní slovenské opoziční strany přijaly PR agenturami vnucenou strategii umírněnosti a slušnosti v bláhové naději, že se tím zalíbí většímu množství lidí, Matovič i díky své nátuře naopak šel cestou přímočaré konfrontace. Právě tak se mu podařilo zachytit volání po změně a postavit se do čela tohoto proudu.

Prostě řečeno: udělal z voleb referendum o SMERu. O něco podobného by měla usilovat i česká opozice, avšak podobným způsobem jako Matovič. Dnes již bývalému slovenskému premiérovi se totiž povedlo zasáhnout svého největšího konkurenta přímo u zdroje jeho moci a to způsobem, který pochopil takřka každý.

Vtipnými a originálními akcemi připomínal vazby SMERu na největší finanční skupiny jako J&T a Penta. Na luxusní vilu ležící na francouzské riviéře bývalého ministra financí Jána Počiatka, proslulého jeho styky právě s finanční skupinou J&T, přišpendlil výhružný plakát s nápisem majetek slovenské republiky. Navštívil schránkové sídlo Penty na Kypru, aby všem ukázal, kde končí peníze slovenských daňových poplatníků.

A jeho sdělení bylo jednoduché. Když nebude u moci SMER, tyto finanční skupiny nebudou okrádat státní kasu a budeme mít dost peněz na sociální programy, zdravotnictví a další veřejné služby. Právě autenticita a emoce obsažené v těchto sděleních silně rezonovaly slovenskou společností. Mnohem více než uhlazené a PR agenturami připravené meetingy ostatních opozičních stran.

Je třeba podotknout, že schopnost vést kvalitní kampaň a schopnost vládnout jsou dvě rozdílné disciplíny. Jak Matovič vládl, je jiná věc, a nikomu se nedá doporučit, aby ho kopíroval. Ale abyste vůbec vládnout mohli, musíte uspět u voleb. Matovič ukázal jednoduchou věc: volby má největší šanci vyhrát ten, kdo nejpřesvědčivěji ukáže, proč musí skončit ti, kteří jsou právě u moci.

V České republice by nemuselo být složité podobné emoce vyvolat. Žlutá pole obsypaná řepkou už opozice nestihne, i přesto zde Babiš vlastní tolik podniků, že to vydá na několik důrazných komunikačních akcí.

Proč opozice jasně a zřetelně vtipnými akcemi neukáže lidem, jak zde Babiš zapleveluje veřejnou diskuzi svými médii? Proč nepředvede, jak dělá z veřejných institucí součást svého holdingu? Proč neukáže, jak obohacuje svou kapsu na dotacích i veřejném rozpočtu a jak jeho Agrofert ničí životní prostředí, řeky i klima průmyslovým zemědělstvím?

Kolik lidí z opozice se vyfotilo nebo natočilo video u Babišových podniků, ve kterých končí evropské dotace a kde mají zaměstnanci hrozné pracovní podmínky? Kde jsou fotky a videa od Bečvy jako příkladu toho, jak Babiš ovládá veřejné instituce a špiní životní prostředí? Příležitostí k postižení nejnebezpečnějších rysů Babišovy vlády má opozice mnoho, odvahy či schopnosti ke konfrontaci ale málo.

Nejblíže k takovému přístupu má Pirátská strana, která však ustoupila ze své pozice nejhlasitějšího a nejdůslednějšího odpůrce politiky představované Andrejem Babišem. V případě Pirátů je to o to méně pochopitelné, že opustili recept, který jim fungoval minule. Nevzpomínáte si ještě, jestli je před čtyřmi lety přivedlo k úspěchu heslo „Dáme věci do pořádku“, anebo „Pusťte nás na ně“?

Přitom dnes mají co do činění s řádově horší vládou než před čtyřmi lety. Před čtyřmi lety mnozí asi právem nevěřícně hleděli na vězeňský autobus, kde vedle sebe seděli ve vězeňských mundúrech Babiš, Kalousek i Sobotka — nebylo to sice přiměřené, ale i tehdy to fungovalo. Dnes by se na obsazení vězeňského autobusu celou sestavou ministrů a ministryň současné vlády nedalo nic říct. Jenomže se zdá, že autobus, který měl přijet, nepřijel.

Matovič přitom na této své nejsilnější vlastnosti, tedy být nejvýraznějším a nejrazantnějším odpůrcem SMERu, postavil celou vítěznou kampaň. I proto opozice teď tahá za kratší konec, zatímco Matovič naopak diktoval tempo debaty a průběžně rostl.

Rozdílnost strategií je vidět také v přístupu k ostatním stranám, které mohou Babiše udržet u moci. I zde Matovič dokázal vymyslet strategii, jak do svého příběhu zahrnout potenciální koaliční partnery SMERu a na ně chytrými útoky zacílit. Jak plánují opoziční koalice snížit sílu ČSSD, KSČM, SPD nebo Přísahy, tedy potenciálních Babišových koaličních partnerů, je mi dosud záhadou.

Matovičův úspěch by ale nebyl představitelný bez aktivity občanské společnosti. Jeho snahám hodně nahrály aktivity organizace Za Slušné Slovensko každodenně upozorňujících na kauzy spojené se SMERem, stejně jako nebývalé předvolební pozvednutí antifašistického hnutí namířeného proti neonacistickým Kotlebovcům.

I v tomto případě by opozice měla hledat oporu a pomoc u všech, jejichž hlavním cílem je zbavit Babiše moci, udělat z České republiky lepší místo pro život či případně nepustit k moci Okamurovu SPD. Od nezávislých médií, přes Milion chvilek pro demokracii až po ty části levice a ekologického hnutí, které si nebezpečnost Babiše uvědomují.

Má-li opozice skutečně za cíl zbavit Babiše moci, musí tento požadavek věrohodně a důsledně reprezentovat. Podobně jako Matovič na Slovensku.

V opačném případě hrozí, že dopadnou jako ostatní slovenské opoziční strany, které se chtěly tak dlouho líbit všem, až se v konečném důsledku nelíbily téměř nikomu. To nejdůležitější se ještě pořád ale zachránit dá.