Lítost za slovenskou vládou?
Petr JedličkaČtvrt roku po ztrátě většiny přišla Hegerova-Matovičova vláda i o oficiální důvěru parlamentu. Převažující výklad je, že ji pohřbila přílišná ega dvou lídrů. Poněkud se ale zapomíná na postupný rozpad struktur, o něž se původně opírala.
Na Slovensku padla Matovičova—Hegerova vláda a reakce jsou všelijaké. Jak být maximálně věcný: už když na jaře 2020 vznikala, bylo zřejmé, že to nebude lehké. Opírala se o čtyři kandidátky — ne strany, ale skutečně kandidátky, na nichž bylo často i několik různých subformací, ba dokonce i jasní solitéři. V čele stál navíc Igor Matovič, politik ryze opoziční a už tehdy pověstně roztěkaný.
Přesto zde Eugen Gingl s ulehčením napsal: Sme z najhoršieho von. Země měla za sebou osmiletou vládu Smeru a myslelo se: alespoň se vyvětrá. Jenže pak přišel covid a krize managementu, snahy škrtat, šetřit a zároveň slibovat, stálý boj o konzervativního voliče pomocí předhánění se v kulturních válkách a samozřejmě Matovičovy vlastní eskapády — překotné rozhodování dle vlastní hlavy a výpady proti všem, kdo ho kritizují.
Faktem je, že vláda v posledním roce a půl věru moc standardně nevládla. Příliš nepomohlo ani to, když si s Matovičem vyměnil post Eduard Heger, do té doby ministr financí. Předseda OĽaNO se snažil i nadále rozhodovat svojsky, často na základě debat na svém Facebooku.
Když jsme žádali naše spolupracovníky o průběžné komentáře k tomu, co se na Slovensku děje, v titulku zaslaného textu bylo vždy v souvislosti s vládou slovo „krize“, „chaos“ či „hrozí pád“. Kabinet udržel západní linii po ruské invazi na Ukrajinu, což byl ve slovenských podmínkách skutečný výkon. Letním odchodem strany Sloboda a Solidarita (SaS) z vlády však přišel o většinu a bylo zřejmé, že skončí spíš dříve než později.
Byl hlavní problém skutečně v „souboji dvou velkých eg“, jak píší mnozí, například Martin Šimečka? Určitě to nepomohlo. Na jedné straně Igor Matovič a na druhé Richard Sulík z SaS, dlouho ministr hospodářství. Neustále přestřelky a nasazování.
Ještě větším problémem však bylo, domnívám se, soustavné drolení oněch kandidátek v podobě parlamentních klubů. Na samém začátku měla vláda v parlamentu 95 mandátů ze 150. Než odešla SaS se svými třinácti poslanci, byla většina už notně nahlodána. Na vnitřních sporech se rozpadla mimochodem i strana Za ľudí založená jako státnická kolem exprezidenta Kisky, dnes už jen dožívající.
Hezky bylo všechny ty problémy vidět právě nyní, těsně před hlasováním o nedůvěře 15. prosince. Premiér Heger a jeho důvěrníci obcházeli frakce a různá individua, handrkovali se a slibovali, co šlo. Epizoda kolem Matovičovy demise nedemise byla jen dílčím projevem. V podstatě lepenistický blok Sme rodina kolem kontroverzního podnikatele a bulvární celebrity Borise Kollára působil v tomto kontextu jako ztělesnění státnictví.
Co bude nyní
Co se bude dít dále: krátkodobě buď nastoupí vláda nominantů prezidentky Čaputové, jež bude úřadovat do řádného volebního termínu v únoru 2024, nebo bude uzavřena dohoda na předčasných volbách s termínem v květnu či červnu 2023. Předčasné volby jsou pravděpodobnější — otevřeně je chce Sme rodina i celá opozice.
Střednědobě začne pak dlouhá předvolební kampaň, jíž Matovič vlastně už zahájil — mimo jiné označením Sulíkovy SaS za „potvrzenou součást mafie“. Sulík se v ní bude profilovat státnicky (anti-chaoticky), aby se stavěl jako Matovičův protiklad.
Čekat lze také několikaměsíční ofenzívu od Roberta Fica, který převedl přeživší zbytek rozděleného Smeru do otevřeně proruských, resp. orbánovských pozic a v průzkumech je dlouhodobě na patnácti procentech. A znovu se rozhoří i předhánění se v konzervativismu mezi OĽaNO, KDH, Sme rodina, kotlebovskými formacemi a ostatně i Smerem.
Vydrží-li čísla ze současných průzkumů, měl by po předčasných volbách skládat vládu expremiér Pellegrini, jehož Hlas — sociálná demokracia dlouhodobě dosahuje nad osmnáct procent podpory voličů. Stále přitom platí jev, který zde nazval Martin Makara „Pellegriniho konstantou“ — poměr sil mezi stranami je takový, že se expremiér může sám rozhodnout, zda vytvoří Slovensku nacionálně populistickou koalici nalevo s Ficem a ultranacionalisty, nebo velkou liberálněji orientovanou vládu přes pravý střed. Sám Pellegrini mluví jednou tak, jednou onak, takže těžko říct.
Bude úkolem podrobnější analýzy zhodnotit, do jaké míry dostála odcházející vláda svému hlavnímu, to jest protikorupčnímu závazku. Jinak po ní zbude u některých lítost za prozápadním kabinetem, jaký Slovensko dlouho nemělo. U jiných pak dojem z panoptika, které si sáhlo věru až na dno kabinetního managementu a politické kultury.
Zajímavým fenoménem slovenské politiky je mimochodem i fakt, že takřka polovina voličů se zde v posledních letech rozhoduje, pro koho hlasovat, až na poslední chvíli.
Prezidentka dnes po poledni vládu oficiálně odvolala a vyjádřila přání, aby strany schválily do konce ledna vše potřebné k předčasným volbám. Na jinou než dočasně dosluhující vládu prý nevidí prostor. Doufá, že se předčasné volby stihnou do června 2023
Vynecháváte jednu podstatnou věc. Tamější ústavní soud, který cestu k předčasným volbám přinejmenším hodně zkomplikoval.
Mimoto se Peregrini i Fico -- aniž by jeden či druhý dnes nabízeli něco, co bych Slovensku přál -- opírají vzhledem ke svým vůdcům právě o ta anti-chaotická očekávání docela velké části slovenských voličů (obávám se, že větší, než odpovídá jejich současné podpoře), o kterých si mohou Sulíkovy marketýři nechat jen zdát. Přece jen, lidé si pamatují a destruktivní role Sulíka ve slovenské politice nezačala včera nebo předevčírem.
Zatímco Fico je pro většinu bezostyšný, zkorumpovaný, možná má něco s mafií (jenomže který politik z pohledu běžného Slováka ne?), ale za něj to fungovalo a problémy se řešili. Peregrini dtto. Jinými slovy, orbánovská cesta je jistá, jde o to, jak katastroficky začne.
Obávám se, že hlediska současného českého politického spektra
Já právě, když jsem si dělal rešerši, jsem narazil na několik slovenských politologů, kteří shodně tvrdili, že Fico neudělá už nikdy přes 18 procent, že je to kvůli zkušenosti z jeho vlád jeho strop. A který směrem se vydá Hlas mi taky nepřijde jako definitivně určené. Už kvůli jejich antifasistickemu ethosu, ktery neustále zdůrazňují. A pak -- nevíme, kolik získá Progresivní Slovensko, kolik KDH apod. Podle mě je to stále otevřené
Rozpadlá vládní koalice se nakonec na poslední chvíli dohodla, že společně dovládne až do září 2023. Reakce veřejnosti je zatím ostře negativní -- většina chtěla volby co nejdříve. V zemi tak nicméně definitivně začala předvolební kampaň. O aktuální situaci podrobněji píše Martin Makara:
Při vší neúctě k tomu vládnímu slepenci. Oni se museli dohodnout. Jednak jsou v ústavně nekonformní situaci, my bychom po úpravách ústavy vyvolaných prezidentskými vládami měli věc jednodušší, jednak v jejich rozpadlém parlamentu začíná -- spíše pokračuje -- stav, kdy už se pomalu nedohodnu na technické přestávce. A přitom je tam vysoký podíl poslanců, pro které je každý další měsíc dobrý, protože vědí, že si příště nesáhnou ani poslanecký plat, ani na případné vedlejší příjmy s postem poslance vládní strany spojené.
Spíš je s podivem, že se shodli už na září.