Už jen necelé dva měsíce zbývají na Slovensku do předčasných parlamentních voleb, jež byly vyhlášeny v zimě na 30. září. Trendy před nimi jsou přitom poměrně jednoznačné. V čele žebříčků preferencí dlí již od jara Smer — sociálná demokrácia Roberta Fica následovaný středověji se profilujícím Hlasem — sociálnou demokráciou Petera Pellegriniho a liberálním Progresívným Slovenskem.

Zatímco preference Hlasu stále mírně klesají, Smer a Progresívné Slovensko naopak mírně posilují. Dle znalecké shody je nanejvýš pravděpodobné, že právě tyto dvě strany se letos utkají o pomyslné první místo.

„Ak nakreslíme, ako je spoločnosť polarizovaná na zahranično-politickej orientácii, či predstave štátu, progresu a konzervativizmu, tak Progresívne Slovensko a Smer sú politické bašty týchto dvoch skupín,“ uvedl v podcastu Aktualit.sk Jakub Hankovský, ředitel výzkumné agentury Ipsos.

Průzkumy na Slovensku vedl od posledních voleb po většinu času Pellegriniho Hlas, který se hned v roce 2020 od Smeru odštěpil. Robert Fico nicméně dokázal Smer konsolidovat, změnit ve stranu jednoho muže a vrátit na výsluní.

Na absolutní čelo průzkumů mu pomohl nejprve proticovidový a orbánovský populismus a následně image nejdůraznější, často až plakátově agresivní opozice vůči Matovičově—Hegerově koalici, jež na Slovensku v posledních letech vládla.

Z problémů Matovičovy—Hegerovy koalice těží co do volebních preferencí přitom i Progresívne Slovensko, jež se po zklamání z výkonu vládnoucích stran stává hlavní volbou pro mladé a městské voliče.

Hlas si stylizací do obrazu nového, reformovaného a kultivovanějšího Smeru udržuje navzdory vlastním potížím pozici středně velké strany. A podobně v menším je na tom i Republika — fašizující uskupení agresivního nacionalistického populismu, které se v roce 2021 vydělilo z ĽSNS Mariana Kotleby.

„Máme tu akúsi veľkú štvorku — Smer, Progresívne Slovensko, Hlas a Republika. U nich už je v podstate istota, že sa do parlamentu dostanú, pokiaľ sa nestane niečo mimoriadne. Majú relatívne veľké voličské jadrá aj potenciál (...) U ostatných je to otázne,“ doplnil v podcastu Aktualit.sk Hankovský.

Spojování pravice

Známí představitelé klasické slovenské pravice chtěli na jaře po vyhlášení předčasných voleb původně zformovat jednotný blok, který bude se Smerem a Hlasem soupeřit jako rovný s rovným. To se nicméně nepovedlo, a to zejména kvůli neochotě vůdčích osobností jednotlivých bloků a stran podřizovat se druhým.

Nakonec vznikla na pravici dvě nová uskupení: Demokrati, sdružující nejznámější ministry poslední vlády, kteří se distancovali od chaotického Igora Matoviče, a Modrí, Most-Híd, což je formace kolem někdejšího reformistického premiéra Mikuláše Dzurindy.

Kromě toho kandiduje separátně Sloboda a Solidarita (Saska) Richarda Sulíka i někdejší strana exprezidenta Kisky Za ľudí — ta ovšem rozpuštěná na Matovičově přepestré kandidátce kolem jeho vlastního hnutí OĽaNO.

Výsledkem je podpora pro Sasku a OĽaNO oscilující mezi pěti a sedmi procenty a pouze dvou, respektive tříprocentní pozice Demokratů a Modrých, Mostu-Hídu.

„Je možné, že Demokrati alebo Modrí ešte z volieb na poslednú chvíľu odstúpia, aby predišli prepadnutiu hlasov (...) Zatiaľ sa ale tvári, že nič také nepadá do úvahy,“ řekl k tématu v relaci Dobré ráno deníku SME publicista Samuel Marec.

Strany kolem pěti procent

V pásmu mezi sedmi a pěti procenty se dále dlouhodobě udržuje Sme rodina, formace kolem kontroverzního podnikatele a bulvární celebrity Borise Kollára s v podstatě lepenistickým programem. Voličsky podobně je na tom tradiční konzervativní Kresťanskodemokratické hnutie (KDH).

Nově pak překračuje hranici pro vstup do parlamentu Slovenská národná strana (SNS) v čele s Andrejem Dankem, jíž zjevně pomohlo vytvoření předvolebního bloku s dalšími malými, často konspiračními stranami.