V době, kdy spolu děláme rozhovor, lze pohledem na předvolební preference na Slovensko konstatovat, že zatímco dosud nejsilnější strana Hlas expremiéra Petera Pellegriniho klesá, podpora SMERu v čele s Robertem Ficem narůstá. Proč se tak děje?

Samozřejmě tu je více důvodů: jeden z těch, které dlouhodobě visí ve vzduchu, je, že strana Hlas není tolik čitelná a vrchol podpory už má za sebou. Popularitu stavěla na podpoře osobnosti Petera Pellegriniho, ale u mnohých zásadních otázek si neumíme představit, jak se strana zachová.

SMER je daleko čitelnější, velmi silně kritizuje vládu, je kategorický až agresivní ve formulaci svých stanovisek. To voličům v chaotických časech a v době více se nabízejících protivládních alternativ konvenuje.

Navíc Fico jde naproti — a přizpůsobil tomu program či ideologii své strany — náladám a tématům, jež aktuálně na Slovensku rezonují. Z levicových pozic se posouvá k zvláštní nacionální levici, k tomu, co sami nazývají „slovenská sociální demokracie“ — která je v opozici k západní sociální demokracii. To Ficovi umožňuje oslovovat i voliče krajní pravice. Naproti tomu Hlas často dodržuje proevropské a prozápadní zakotvení.

A ony další důvody? Připomeňme, že významná část voličů na Slovensku si přeje dnes Ficův návrat přesto, že za jeho vlády prorostly oligarchické a mafiánské struktury státním aparátem a že tento stav vyústil až ve vraždu investigativního novináře Jána Kuciaka.

Když na SMER padalo podezření z propojení s mafiánskými strukturami z každé strany, byla strana v krizi a rozštěpila se: odešel odtud Peter Pellegrini a založil Hlas. Ten se tehdy zdál ve světle oněch jako dobrá alternativa: ty už dnes ale nejsou zásadním společenským tématem. Voliči si zkrátka říkají, že jakkoliv byl SMER propojen s různými polomafiánskými strukturami, přesto za jeho vlády byla stabilita, lidé měli jistoty, žilo se jim lépe než v době chaotického vládnutí, které tu je teď.

Srovnáme-li objektivně současnou nefunkční vládu s předchozími Ficovými vládami, ty byly skutečně stabilnější a stálejší. V ideálním případě by lidé samozřejmě neměli ztrácet paměť, ale tak funguje voličské rozhodování. Lidé si vybírají věci, které zapadají do jejich rámce chápání politiky a některé věci z minulosti přehlížejí.

Kdo tvoří větší část dnešních voličů SMERu? Lidé, kteří chtějí především návrat stabilnějšího vládnutí, nebo lidé výrazně proruští a někdejší podporovatelé krajní pravice? Nebo je dokonalý mix obou skupin?

Jsou to především bývalí voliči SMERu, kteří se od něj možná na čas odklonili kvůli korupčním případům, které tu byly, a teď se vrací. Vyhodnotili si, že SMER byl přece jen lepší a stabilnější než současná vláda nebo nabízená alternativa. Další významnou složkou mohou být skutečně i voliči krajní pravice či stran akcentující národní a konzervativní hodnoty, odpor vůči LGBTQ lidem, legalizaci lehkých drog či odluce církve od státu, protože k nim se SMER tematicky a rétoricky posunul. Někteří analytici už SMER otevřeně označují za konzervativní stranu.

V posledních letech byl SMER nicméně i nejpoctivějším, nejkonzistentnějším a nesilnějším kritikem současné vládní koalice. V tomto ohledu si opoziční roli nejvíce odpracoval. Byl čitelný, jasný, agresivní. Díky tomu se stal hlavním reprezentantem odporu vůči současné vládě.

Je ale také třeba říci, že SMER určitě nezíská všechny protivládně naladěné voliče, u některých z minulosti i odpor ke SMERu stále přetrvává. Ty bude z jedné strany brát Progresivní Slovensko, z druhé krajní pravice, jako je postkotlebovská Republika. U krajní pravice je přítomný odpor k současnému politickému systému jako takovému, ať už v čele reprezentace stál Fico nebo Matovič. Paradoxně přitom právě o Republice se mluví jako o nejžhavějším možném koaličním partnerovi SMERu.

Nakolik je vlastně pravděpodobné, že po podzimních volbách stane v čele vlády skutečně opět Robert Fico? V průzkumech sice teď vede, ale nijak rezolutně.

To lze jen velmi těžko říct. Pokud sledujete slovenskou politiku, vidíte, že preference se dost hýbou. Hodně stran je kolem potřebné pětiprocentní hranice, a to, zda projdou či nikoli, může silně zamíchat křesly v parlamentu. I proto jsou některé strany velmi opatrné v deklaraci, s kým po volbách budou a nebudou spolupracovat.

SMER má sice omezený koaliční potenciál, ale neřekl bych, že ho nemá vůbec. Spolupracovat může s krajně pravicovými stranami, nemůžeme ani vyloučit spolupráci SMERu s Hlasem, například pokud si Hlas dá podmínku, že ve vládě nebude figurovat Robert Fico. Ostatně i na lokální úrovni často Hlas se SMERem spolupracuje: strany se sice rozdělily, panuje jistá animozita mezi hlavními představiteli, ale programové a strukturální rozdíly nejsou natolik silné, aby vylučovaly spolupráci.

Před rokem jsme spolu diskutovali o tom, nakolik reálná je otevřená vláda SMERu s postfašisty, reprezentovanými aktuálně především hnutím Republika a částečně slábnoucími kotlebovci. Jak se vám to jeví dnešní optikou?

Určitě jako reálnější než před rokem. SMER má letos omezený koaliční potenciál, což znamená menší potenciální výběr. Já aktivity Roberta Fica a SMERu čtu tak, že pro ně je podstatné být za každou cenu ve vládě. Důvody mohou být různé. Možná chtějí zastavit soudní procesy s bývalými představiteli SMERu, jež souvisí kriminálním prostředím kolem strany z dob, kdy byla u vlády, chtějí provést změny u policie či na státním zastupitelství.