Kampaň před předčasnými slovenskými parlamentními volbami jde do finále. Výsledek voleb v zemi, které po rozkladu posledního koaličního kabinetu Eduarda Hegera momentálně vládne úřednická vláda Ľudovíta Ódora, je dle průzkumů otevřený.

Podle posledního relevantního předvolebního průzkumu společnosti Focus z první poloviny září stále vede dosud opoziční strana SMER — sociálna demokracia trojnásobného expremiéra Roberta Fica se ziskem 18,9 procenta. Stále zřetelněji se na ni však dotahuje dosud neparlamentní hnutí Progresívne Slovensko v čele s Michalem Šimečkou, kterému by dalo hlas 16,5 procenta voličů.

V nevelkém závěsu za nimi se drží i strana Hlas bývalého premiéra a odpadlíka od Ficova SMĚRu Petera Pellegriniho v koalici s hnutím Dobrá voľba exministra zdravotnictví Tomáše Druckera. Podle Focusu by získali 14,6 procenta.

Poměrně bezpečně nad pětiprocentní hranicí nutnou pro vstup do Národní rady se drží krajně pravicové hnutí Republika založené odpadlíky od dnes již marginální Ľudová strana Naše Slovensko Mariana Kotleby, v jejímž čele stojí europoslanec Milan Uhrík. Postfašisté z Republiky by podle Focusu získali osm procent hlasů.

Všechny další subjekty, včetně všech dosavadních vládních stran, oscilují blízko kolem pětiprocentní hranice a jejich účast v příštím parlamentu je tak nejistá. Návrat do Národní rady vyhlížejí dvě tradiční strany slovenské politiky, které jsou aktuálně mimoparlamentní, tedy nacionalistická Slovenská národná strana (6,4 procenta) a Kresťanskodemokratické hnutie (6,2 procenta).

Do Národní rady by se nyní těsně jako jediná strana dosavadní vládní koalice dostala pravicová liberální Sloboda a Solidarita exministra hospodářství Richarda Sulíka se ziskem 5,1 procenta. Koalice populistického hnutí OĽaNO — Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti, hnutí Za ľudí původně založeného exprezidentem Andrejem Kiskou a dalších menších subjektů by se ziskem 6,3 procenta neprošla přes zvýšenou sedmiprocentní hranici pro koalice nutnou pro vstup do Národní rady.

Pod pěti procenty by skončilo populistické národně konzervativní hnutí Sme rodina předsedy parlamentu Borise Kollára (4,9 procenta), strana Demokrati založená bývalým premiérem za Matovičovo OĽaNO Eduardem Hegerem (3,7 procenta), uskupení Aliancia sdružující strany maďarské menšiny (3,5 procenta), Kotlebovci — Ľudová strana Naše Slovensko (1,8 procenta) i Modrá koalícia expremiéra Mikuláše Dzurindy (1,5 procenta).

O předvolební dynamice na Slovensku, o tom, jak nejhůře i nejlépe mohou parlamentní volby dopadnout, a o tom, co v posledních dnech kampaně sledovat, jsme hovořili s politologem Mariánem Sekerákem.

Jaká je současná dynamika vývoje volebních preferencí na Slovensku? Platí, že se Progresívne Slovensko dotahuje na dosud vedoucí SMĚR Roberta Fica?

Progresívne Slovensko skutečně nyní roste, ale indicie, že by mohlo ohrožovat SMĚR v opětovné pozici nejsilnější strany, tu byly už nějakou dobu. Mohli jsme to vysledovat především z vystupování představitelů strany SMĚR, kteří začali kampaň pojímat mnohem agresivněji, vyhroceněji a konfrontačně, užívali velmi hrubý slovník i vulgarismy, na což jsme na Slovensku ani v časech předvolebních kampaní dosud nebyli zvyklí.

Na základě toho všeho můžeme usuzovat, že SMĚR si je delší dobu dobře vědom, že jeho přední pozice není nějak zabetonovaná či permanentní a je ohrožována především Progresivním Slovenskem. O SMĚRu je známo, že ze slovenských politických uskupení má vždy k dispozici nejlepší interní průzkumy, což bylo patrné i v předchozích letech a například ze sebevědomého vystupování politiků SMĚRu krátce před volbami jsme mohli soudit, že počítají s vítězstvím.

Mám za to, že podobně i letos tuší, že jejich pozice je ohrožená Progresivním Slovenskem. Úměrně tomu přizpůsobují rétoriku, na Progresivní Slovensko často útočí a za představitelku hnutí označují i současnou prezidentku Zuzanu Čaputovou, která patří ke spoluzakladatelům a výrazným bývalým politikům Progresivního Slovenska, byť dnes již působí jako nestranička.

Dá se taková dynamika a růst podpory nejsilnější opoziční síly dotahující se na vedoucí SMĚR porovnat se situací krátce před posledními volbami na jaře roku 2020, kdy na poslední chvíli výrazně rostlo hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti Igora Matoviče?

Co se týče dynamiky růstu, tak bych tyto dva subjekty, OĽaNO a Progresivní Slovensko, nesrovnával. Ne proto, že by Progresivní Slovensko nemohlo skončit nakonec první, ale z hlediska strategií obou hnutí.

Obyčejní lidé a jejich hlavní tvář Igor Matovič v roce 2020 se velmi výrazně soustředili na jedno hlavní, konkrétní a zásadní téma voleb, tedy společenskou nespokojenost s Robertem Ficem, korupcí a jím vybudovaným „deep statem“, který postupně vybudoval na základě svých napojení na různé ekonomické skupiny. Toto hlavní téma Matovič dobře odhadl a velmi sofistikovaným, přístupným a srozumitelným politickým marketingem získal veřejnou podporu na svou stranu.

Naopak strategie „progresivců“ jakožto potenciálních aspirantů na první příčku je letos stejně jako v posledních parlamentních volbách od OĽaNO výrazně odlišná. Progresivní Slovensko vsadilo na středové nerozhodnuté voliče a voličky a pokud možno co nejmenší konfrontaci. Prezentují se jako umírněná síla, která má nejlepší předpoklady zamezit Robertu Ficovi v návratu k moci.

Zároveň, ideologická profilace Progresivního Slovenska je poměrně jasná, tedy proevropská, prozápadní a silně liberální — na rozdíl od OĽaNO, což je především populistický projekt Igora Matoviče. Tento ideologický aspekt ale Progresivní Slovensko v posledních měsících výrazně potlačuje za účelem oslovení co nejširšího spektra voličů a voliček.

Umíte do nějaké míry zhodnotit, zda je pravděpodobnější úspěch bloku kolem Fica, tedy strany SMĚR, postfašistického hnutí Republika a nacionalistické Slovenské národní strany, či strany Progresivní Slovensko a jeho eventuální spojení s Hlasem Petera Pellegriniho, Svobody a Solidarity Richarda Sulíka, možná s křesťanskými demokraty?

Je nutné zdůraznit, že ačkoliv mluvíte o pomyslných blocích, tak všechny tyto strany jdou do voleb samostatně a mnohdy mezi nimi existuje silná rivalita. Přesto v řadě případů, jak naznačujete, může poměrně jasně určit, s kým by do koalice daný subjekt směřoval a s kým ne. SMĚR, Slovenská národní strana i Republika jsou si ideově blízké, přičemž v případě SMĚRu se tato blízkost projevuje v posledních několika málo letech. S tím se ovšem pojí, že soupeří o stejného voliče, tudíž jsou si navzájem nutně rivaly.

Vše samozřejmě bude záviset na tom, kolik subjektů se do Národní rady nakonec dostane, a od toho se bude odvíjet i stabilita jakékoliv budoucí vládní koalice.

Platí, že krom počtu stran, které nakonec překročí kýženou pětiprocentní hranici, je důležitou proměnnou, ke komu se do party přidá lavírující expremiér a odpadlík od SMĚRu Peter Pellegrini se svou stranou Hlas?

Skutečně se zdá, že strana Hlas bude rozhodujícím hráčem. Nikoliv proto, že by měla šance skončit jako první, to se ukazuje mnohem více jako iluzorní představa a zbožné přání představitelů Hlasu než jako realita, ale proto, že to bude zřejmě třetí subjekt v pořadí za hlavními soupeři — SMĚRem a Progresivním Slovenskem.

Ještě před rokem byl Pellegrini od Roberta Fica poměrně výrazně emancipovaný, což bylo dáno tím, že při budování Hlasu se potřeboval co nejvíce odlišit a ukázat jinou, modernější tvář sociální demokracie na Slovensku.

V poslední době Pellegrini však jeví známky toho, že se opět přibližuje SMĚRu a mentální, ideová a verbální blízkost se zdá být velká. Z momentálního vystupování Pellegriniho a představitelů Hlasu se zdá, že on i ekonomické pozadí za jeho stranou je spíše nakloněno spolupráci s Robertem Ficem a SMĚRem než spolupráci s Progresivním Slovenskem.