Druhé kolo slovenských prezidentských voleb přineslo jednoznačný výsledek: nástupcem stávající hlavy státu Zuzany Čaputové se stane Peter Pellegrini. Hlasovat přišlo v sobotu přes 2,65 milionu Slováků — o 900 tisíc více než při vítězství Čaputové v roce 2019. Pellegrini získal podporu 53,12 procenta z nich, tedy cca o pět procentních bodů méně něž minule Čaputová. Jeho protikandidáta Ivana Korčoka podpořilo 46,88 procenta hlasujících.

„Rozhodla mobilizácia voličov (…) Zuzane Čaputovej stačilo pri rekordne nízkej volebnej účasti 41,7 procenta získať len niečo vyše 1 milión hlasov (…) Peter Pellegrini teraz získal viac hlasov ako Smer, Hlas a SNS spolu v predchádzajúcich parlamentných volbách,“ shrnuje výsledek v Pravdě.sk komentátor Marián Repa.

Pellegrini vstoupil ve všeobecnou známost jako premiér minulé vlády Roberta Fica, který Fica osobně vystřídal v čele kabinetu po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové v březnu 2018. Po volbách 2020 Pellegrini vystoupil z Ficova Smeru-SD a založil si vlastní stranu Hlas-SD, která měla být smírnější variantou slovenské sociální demokracie. V posledních parlamentních volbách v září 2023 jej ovšem Fico se starým zradikalizovaným Smerem porazil.

Od října 2023 vykonával Pellegrini funkci předsedy parlamentu. Svou stranou Hlas přivedl do nové vládní koalice se Smerem a SNS mimo jiné i za příslib, že ho obě koaliční strany podpoří právě v prezidentské kandidatuře.

„Robert Fico bude mať svojho prezidenta. Po desiatich rokoch sa demokratická protiváha autokratov vysťahuje z Grasalkovičovho paláca, aby sa symbolicky vrátil do čias, keď ešte slúžil socialistickým pionierom,“ píše na Sme.sk šéfredaktorka Beata Balogová.

Vysoká účast kontrastuje s nevýraznou kampaní

Kampaň mezi prvním a druhým kolem paradoxně nebyla tak intenzivní, jak by se mohlo z výsledku zdát. Pellegrini nijak okázale nezářil. Spíše opakoval, že je kandidátem míru a dohody. Jeho protivníkovi — bývalému diplomatovi jasně protificovské orientace Korčokovi — se dařilo oslovovat celý protivládní tábor. Naopak premiér Fico i tribuni různých nacionálně populistických formací podporovali Pellegriniho více manipulativními útoky na soupeře než přímo.

Rozdíl v účasti mezi aktuálními a minulými volbami — dvacet procentních bodů — je přesto ohromující. Programově sliboval Pellegrini výkon úřadu bez stálého válčení s vládou a parlamentem a „obhajobu slovenské suverenity“. Dušoval se, že nepotopí koalici, nepošle vojáky na Ukrajinu či nepodpoří zrušení zahraničně politického veta jednotlivých států v EU, na což má na Slovensku ovšem prezident minimální vliv.

Korčokův tábor byl líčen jako zárodek „nového mocenského centra“, jež dá znovu vliv velkým poraženým minulosti typu expremiérů Hegera a Dzurindy a které bude sloužit „zájmům zahraničních zbrojařů“. To zřejmě u voličů stran SNS, ĽSNS nebo Republika zaúčinkovalo.

Státní zaměstnanci dostali dále před volbami slíbené mimořádné odměny. Pellegriniho propagovali také struktury navázané na orbánovské Fidesz v maďarských oblastech. Ficovské struktury připomínaly Korčokovu službu v diplomacii v čase americké invaze do Iráku či bombardování Bělehradu.

Pozorovatelé si stěžovali na netransparentní financování kampaně. Vzhledem k jasnému rozdílu a vysoké účasti jsou přesto hlasy, že Pellegrini vyhrál neprávem, slyšet jen minimálně. Co fakticky znamená odstranění dílčí pojistky proti Ficovu vládnutí, jakým byl výkon úřadu Zuzanou Čaputovou, ukáže až praxe po jeho nástupu do funkce v létě.