Volby na Slovensku skončily, výsledky známe. Nyní začínají povolební vyjednávání. První pověření sestavit vládu dostal od prezidentky předseda vítězného Smeru Robert Fico. V pondělí si jej přišel převzít osobně.

Jak padlo už v naší první povolební zprávě, Fico má v zásadě dvě možnosti, jak složit většinovou koalici: buďto ve formátu Smer — Hlas — SNS, anebo ve formátu Smer — Hlas — KDH. Ostatní parlamentní strany s ním spoluvládnutí rezolutně vyloučily. Možnost čtyřkoalice Smer — Hlas — SNS — KDH, která by měla i ústavní většinu, vyloučil pak sám Fico.

Čtvrtou eventualitou dalšího vývoje je scénář, že Fico vládu nesestaví, neboť se za jeho zády domluví na spoluvládnutí třetí a druhá strana — Hlas a Progresívne Slovensko —, a ty pak k sobě v nějaké formě přiberou další dva menší subjekty — KDH a SaS.

Je zajímavé sledovat, jak se jednotlivá slovenská média a komentátoři k jmenovaným variantám staví. Zatímco například autoři SME nepochybují, že Hlas a jeho předseda Pellegrini s Ficem do koalice půjdou a že jednání povedou maximálně o ceně, za níž se prodají, autoři Pravdy píší o Pellegriniho velkém dilematu, ba historické úloze.

Velká většina pozorovatelů je nicméně přesvědčena, že vládu sestaví nakonec přeci jen Fico. Jednak proto, že expremiér je opravdu zkušeným technologem moci. Jednak i z toho důvodu, že u klíčového Hlasu si přeje danou koalici elektorát.

Alternativní koalice Hlas — PS by se navíc musela opírat mimo jiné o neoliberální SaS Richarda Sulíka a ta v minulosti složila už dva kabinety, které jí přitom byly politicky mnohem bližší. Jako výrazně pravděpodobnější se tak prozatím jeví první dvě alternativy: Smer — Hlas — SNS a Smer — Hlas — KDH.

Možnost s SNS

Obě jmenované konstelace mají svá pro i proti, a to pro všechny zúčastněné. Smer se v prvních povolebních dnech jeví preferovat vládu se Slovenskou národnou stranou, s SNS. Tato strana mu byla vždy loajální a nikdy jej nezastiňovala. Má s ní zkušenost už z vlád 2006 — 2010 i 2016 — 2020. Programově kolize zde v podstatě nehrozí a těžko čekat, že si tradiční nacionalističtí populisté budou vynucovat něco nad rámec představ samotného Smeru.

Jistým problémem pro příslušnou vládu mohou však být za SNS zvolení poslanci. Při sobotních volbách se totiž stalo, že nominanty vlastní SNS na kandidátkách přeskákali „hosté“ typu Tomáše Taraby či otce a syna Kuffových.

Vesměs jde přitom buď o ultrakonzervativní radikály, kteří se v minulých letech zviditelnili jako aktivní poslanci zvolení původně na kandidátce Kotlebovců, nebo o influencery z konspirační scény.

Jediným členem SNS zvoleným letos do parlamentu je sám předseda Andrej Danko, který je ale znám vlastními skandály. Připomenout lze například udělení si hodnosti armádního kapitána či telefonické flirtování s Alenou Zsuzsovou, známou z kauzy vraždy novináře Kuciaka. O takové postavy se těžko s klidem opírat.

Danko je navíc silně rusofilní politik a jeho lidé už dnes vyhlašují, že pokud Rusko nabídne příkladně levný plyn, mělo by Slovensko kývnout.

Možnost s KDH

Jestliže mají pravdu ti, kdo tvrdí, že Hlasu Petera Pellegriniho nejde jen vlastní prospěch a moc, ale i o demokracii, právní stát či sociálnědemokratické hodnoty, pak lze předpokládat, že právě Hlas bude Smer od koalice s SNS spíše odhánět — a že jej bude tlačit naopak k druhému možnému partnerovi, ke KDH.

Lidovecky konzervativní Kresťanskodemokratické hnutie je na Slovensku jedna z posledních stran klasického typu — budovaná zdola, se silnými regionálními strukturami a s velkou členskou základnou. V roce 2016 vypadla z parlamentu, nyní se do něj tedy vrací.

Současný předseda KDH Milan Majerský před volbami vládu se Smerem odmítal. Nyní uvádí, že je třeba počkat na sjezd stočlenné Rady zástupců regionálních organizací strany, který se má konat 14. října. Podmínkou vstupu KDH do jakékoliv vlády (!) by podle Majerského bylo zachování zvláštní prokuratury, kterou slibuje právě Smer zrušit, a pokračování boje s korupcí.

Pro Hlas bylo KDH lepším partnerem k vyvažování síly Smeru a také jeho eventuálnímu korigování. Pokud běží o přístup k menšinám či k občanské společnosti, neradno si slibovat ani v této variantě nějaké pokroky. Sám Majerský ostatně označil LGBT před volbami památně za „pliagu“, tedy mor či neřádstvo.

V průměru by ale varianta s KDH mohla být solidnější — budou-li o to Fico a Pellegrini opravdu stát. Pozorovatelé se shodují, že Fico by ji musel krom dalšího zaplatit kontrolou nad některými penězovody, protože regionální politici KDH si vždycky stěžovali, že je vlády Smeru ostrkávají od peněz. Silnou pákou na KDH v koalici by mu ale zas mohla být pohrůžka rozbití vlády a spojení se s SNS, která se na spoluvládnutí doslova třese.

Co pro Pellegriniho

Zvláštním podtématem v kapitole sestavování vlády je budoucnost samotného Petera Pellegriniho. Předseda Hlasu již vícevýznamově uvedl, že ve vládě by neměli být dva expremiéři. Spekuluje se proto, že by mohl podporu své strany pro Smer směnit za podporu Smeru pro svoji eventuální prezidentskou kandidaturu příští rok — nebo za křeslo předsedy parlamentu, pokud bude ochoten být laciný.

Teoreticky je stále též možné, že Pellegriniho hlavní ambicí je zastávat sám premiérský post — ať už ve vládě se Smerem, nebo s PS. Robert Fico se ovšem netváří, že by si nechal návrat do čela vlády ujít. A s Pellegrinim jako premiérem v protificovské vládě by zase těžkou souhlasili Sulík a SaSka, jejichž podporu by takovýto kabinet nutně potřeboval.

Možná, že Peter Pellegrini nakonec ustoupí tlaku prosmeráckých struktur ve straně a odejde dělat kariéru třeba do Bruselu. Možná, že bude hrát na všechny strany, a pak prostě vezme nejvyšší nabídku.

Ať tak či tak, dozvědět se bychom měli vše brzy. Prezidentka Čaputová řekla v pondělí Ficovi, že chce do čtrnácti dnů znát složení příští vládní většiny. Krátce na to přijala předsedu Progresivného Slovenska Šimečku, jenž zjevně dostane pověření, pokud se náhodou Ficovi dohoda s Pellegrinim nezdaří.