Ještě ani pořádně nevznikla a už se vůči ní organizuje odpor. Řeč o nové vládě Roberta Fica na Slovensku, která se formuje na základě výsledků zářijových voleb. V minulém týdnu Fico oznámil, že vládní koalici složí jeho strana Smer, Hlas Petera Pellegriniho a nacionálně populistická SNS. V těchto dnech zveřejňují tyto strany své ministerské nominace.

Zmíněný první odpor přitom nevzbudili ani tak nominanti Smeru samotného, i když i to se perspektivně očekává. O první kontroverzi se postarala nové vládě malá SNS, která na post ministra životního prostředí navrhla Rudolfa Huliaka.

Pro ty, kdo nesledují dění na Slovensku, kontextuální vložka: SNS je tradiční národovecká strana, jež se od poloviny devadesátých let profilovala jako lidově-protestní uskupení — ostře protimaďarská, antiliberální a protiromská formace, kterou v zahraničí proslavily alkonacionalismus a nezapomenutelné výstupy bývalého předsedy Jána Sloty.

V minulé dekádě přebral velkou část voličů SNS Smer a ještě radikálnější kotlebovci. Dlouho to vypadalo, že je se stranou konec. Po letošní kampani se nicméně SNS dokázala do parlamentu vrátit, protože se pro volby spojila s různými ultrakonzervativními miniformacemi a výraznými postavami slovenské konspirační scény.

Během vlastních voleb se ovšem stalo, že tyto výrazné postavy členy SNS na kandidátce přeskákaly, takže za vlastní SNS se dostal do parlamentu jen její současný předseda Andrej Danko. A jednou ze zmíněných vyskákavších postav je i Rudolf Huliak.

Od Kotleby k NWO

Huliak je starostou Očové, což je dvouapůltisícová obec u Zvolena. V politice se angažoval již kdysi v rámci kotlebovského tábora. Do širšího povědomí se ale dostal až v posledních letech jako reprezentant myslivecké lobby v rámci sporu o přístup k ochraně medvědů. Huliak v něm nejenže zastával klasické poľovnícké postoje, ale navíc i ostře útočil na ochranářské spolky, badatele a evropské zásady ochrany druhů.

Přes své síťové kanály a spřátelená média začal skandalizovat různé vědce a organizace s poukazy na to, kolik peněz dostali z EU na dílčí výzkumy chování různých zvířat.

V rámci kritiky evropské ochranářské politiky poté památně označil medvěda hnědého v současném ochranném režimu za „biologickou zbraň“, již EU používá proti Slovensku.

V malých konspiračních médiích se Huliak stal hvězdou, která je ochotna vyjadřovat se ke všemu od LGBT témat, multikulturalismu a „digitální totality“, až po očkování, občanské organizace, globální světovládu, fungování médií či válku na Ukrajině. Za poslední léta jsou tak k dispozici hodiny jeho výstupů.

Velkou mediální pozornost si i u nás získal Huliakův výrok, že kdyby vládu řídil on, ihned by vyrazil odprosit do Moskvy. Snad ještě větší problém pro jeho případnou vládní účast jsou ovšem tvrzení, že:

• současné migrační pohyby představují součást velkého plánu na vykořenění křesťanství v Evropě a výměnu „vysoce inteligentní bílé populace za šedou hmotu průměrně inteligentních“,
• zónace národních parků je promyšleným pokusem zlikvidovat slovenský venkov,
• klimatická změna je fakticky výmysl a reálně politický nástroj k nastolení nového světového řádu (!).

Ve svých osobních videovýstupech si Huliak libuje v odsuzování homosexuálního sexu a v jeho líčení s různými detaily. Také se zvláštní zálibou vykresluje, jakou praktikou by lidé tam nebo onde zlyčovali toho či ono vědce či aktivistu, kdyby jim přišel do rukou.

Co bude nyní

Proti jmenování Huliaka ministrem vznikla na Slovensku ihned petice, již v prvních dnech podepsalo 25 tisíc lidí. Huliakovi stoupenci přišli následně s protipeticí, ač ta působí spíše formálně.

V současné fázi formování a profilování koalice těžko říci, zda Robert Fico od SNS Huliakovu nominaci přijme. Na jednu stranu je mezi jeho voliči vše kolem Huliaka rámováno jako „lynč“, čemuž by Fico neměl v rámci své současné politické image ustupovat. Na druhou stranu je po vymezování se vůči matovičovské éře „chaosu a nekompetence“ opravdu otázkou, zda je ochoten riskovat takového člověka v ministerském křesle.

Pokud by nominace přes Fica prošla, mohla by ji následně zablokovat ještě prezidentka Čaputová. Pak už by byla možná jen výměna v rámci vlády po nějakém dalším Huliakově výstupu, což ale není nic nepředstavitelného. Patří se připomenout, že ve svém prvním kabinetu po roce 2006 měnil Fico ministra životního prostředí celkem pětkrát.