První větší volební debatní speciál ostré fáze kampaně se odehrál 1. září na CNN Prima News. Tématem bylo především to, jak se Česká republika a její političtí představitelé potýkali a ještě potýkat budou s pandemií covidu-19.

Z řad opozičních koalic, které reprezentovali Marian Jurečka (KDU-ČSL) a Ivan Bartoš (Piráti), samozřejmě zaznívala kritika postupů vlády Andreje Babiše (ANO). Na úvod předešleme, že je těžké posoudit, zdali by opoziční politici, byli-li by ve vládě, postupovali vždy lépe. Vzpomeňme ostatně na to, že řada z nich také v létě loňského roku podlehla pokušení úplně rozvolnit a iluzi, že jsme pandemii zdárně překonali.

Kromě toho není zcela spravedlivé házet na vládu „30 000 mrtvých“, neboť značná část tohoto čísla jde za námi všemi, pokles společenské pandemické disciplíny byl od podzimu oproti loňskému jaru přeci jen významný. Samozřejmě ani vláda si neodpáře zásadní chyby, jakými byly nepochopitelné předvánoční rozvolnění či neochota restriktivněji sáhnout do průmyslových provozů, jedněch z hlavních ohnisek přenosu nákazy. Nedůvěryhodnost premiéra, který je vším jiným než národ spojující krizovou autoritou, byla také důležitým faktorem.

Zaměřme se ale na to, jaký způsob obrany Andrej Babiš proti opozičním výpadům ve středeční debatě zvolil. Premiér cíleně a strategicky zcela rezignoval na diskuzní dekorum, neustále skákal zejména Ivanu Bartošovi do řeči a pravidelně zvyšoval hlas, přičemž rétorickou figurou, na kterou vsadil, byly „teoretické kecy“. Představení opozičních pandemických protinávrhů premiér vždy odbyl slovy: „Jenom teoretizujete! Kolik jste přivezli vakcín? Ani jednu. Respirátorů? Nula.“ Doplněno samozřejmě klasickým: „Dva měsíce prázdnin jste měli. Sněmovna. Já jsem celou dobu makal.“

Nekecáme, makáme

Pokud se Marian Jurečka a Ivan Bartoš snažili oponovat tím, že oni na dovolené taky nebyli a že loni na jaře šili roušky nebo rozváželi pomůcky či jídlo seniorům, bylo to samozřejmě úsměvné a chytili se na udičku babišovské rétoriky makacího mikromanagementu. Zásadní argument, který však v debatě zazněl jen okrajově, je systémový. Výkonnou moc má prostě v rukou vláda, ostatně sám premiér na sebe vzal za řízení boje proti pandemii explicitní odpovědnost. Pokud ignoroval některé konstruktivní návrhy vycházející od opozice, resp. jejích expertních skupin, je to, že tyto návrhy nepostoupily z úrovně „teorie“ do úrovně „praxe“, jen jeho chyba.

Vyčítá-li tedy opozičním politikům „teoretické kecy“, je jen jeho chyba, že jsou „jen teoretickými“. Vyčítat opozici teoretizování je navíc nespravedlivé i z toho důvodu, že prostě je základním úkolem opozice v demokratickém státě. Praktická realizace je na vládě a státní správě. Vládní aparát opírající se o sněmovní většinu má prostě mnohem větší šanci na to, aby se jeho návrhy přetavily v realitu.

Bude-li v příštích letech v opozici, bude „teoretizovat“ Andrej Babiš. Pokud navíc do škatulky „plané teoretizování“ hodíme jakýkoli opoziční projev, ztratíme i schopnost rozlišovat mezi divadlem mimořádných schůzí o prodloužení nouzového stavu, kdy jsme mohli být k řadě opozičních politiků oprávněně kritičtí, a promyšlenějšími opozičními návrhy, které mohly České republice v boji s pandemií pomoci.

Veden svou permanentní volební kampaní ztratil Babiš tuto rozlišovací schopnost, což je za krizové situace chyba mající dopad na celou společnost.

Představme si následující situaci. Na dvorku si stavíte zahradní domek a váš soused, který se teprve nedávno přistěhoval, a ještě na zahradě nic postavit nestihl, přes plot kibicuje. Občas jsou jeho rady dobré, ale protože vám je osobně nesympatický a nechcete se shodit před manželkou, že uznáte jeho nápad, tak ty rady ignorujete. Jakmile dostavíte, máte domek nakřivo, část se vám sesune, prostě žádná sláva. Po čase soused přes plot prohodí něco ve smyslu: „Kdybys mě poslechl, možná by to stálo rovně.“

Přerámovat debatu

Poznáváte-li za stavitelem domku premiéra Babiše, jeho reakce na tato slova by byla: „Teoretické kecy! Kolik jsi toho ty postavil na zahradě? Nula. Úplně mimo reálný život, vůbec nevíš, jak to při stavbě chodí.“

Jeho smůla, můžeme si říct, nicméně reakce tohoto typu na voliče zabírají. S populistickým obratem posledních let panují nejen v České republice antiintelektuálské nálady a základními politickými mantrami jsou právě „reálný život“ či „selský rozum“, jakkoli jde o sousloví neurčitá a frázovitá. Naproti tomu „teorie“ je slovem spíše neslušným, za „teoretikem“ se skrývá především neschopnost vzít do rukou lopatu a pořádně zamakat.

Nálepkovat opoziční kampaň „teoretickými kecy“ je proto strategií jednoduchou a fungující. A právě takto Andrej Babiš zjevně zarámoval horkou část kampaně a možná už nemusí říkat ani nic jiného, pokud se opozičním koalicím, zejména Pirátům a Starostům nepodaří debatu zcela přeformulovat. Možná i tím, že se pokusí u řady voličských skupin znovu legitimizovat slovo teorie, místo aby se hrabali v paměti, kdy že to byli v mládí na brigádě na stavbě.