Státní pojišťovna Exportní garanční a pojišťovací společnost — EGAP poskytla loni v létě z programu Covid plus, který má sloužit exportérům, kteří se kvůli covidu dostali do potíží a jehož prostředky mají být použity na provozní nebo investiční účely, dvoumiliardovou garanci společnosti Liberty Ostrava. Posléze vyšlo najevo, že se jedná o garanci za úvěr, který poskytla Greensill Bank AG, jež letos v březnu zkrachovala.

Veškeré neúspěchy EGAPu tak platí daňový poplatník. A to včetně občanů České republiky, kteří museli svoje podnikání ukončit, protože na podporu z covidových programů nedosáhli.

Není těžké dohledat si v médiích kvanta informací o problémech hutě Liberty Ostrava i celého mezinárodního konglomerátu GFG Alliance britského byznysmena Sanjeeva Gupty, jenž ostravský podnik vlastní. Spousta textů se vztahuje také ke zkrachovalé investiční společnosti Greensill Capital. Lexova Greensill v nich tak trochu připomíná hlavního hrdinu filmu Vlk z Wall Streetu.

Diskuse o podstatě fungování společnosti Greensill může být pro člověka, který se neorientuje v oblasti investičních operací, dosti nepřehledná: pod pojmem „supply chain financing“, jímž se Lex Greensill zaštiťuje, se podle mnohých skrývá konstrukce známá jako Ponziho schéma. Jedná se o podvodné finanční investice podobné pyramidové hře, jen s tím rozdílem, že provozovatel sám shání investory a určuje, komu budou peníze vkladatelů vyplaceny.

Zakladatel společnosti Lex Greensill svoje podnikání hájí. Zdůrazňuje, že metoda „supply chain financing“ je funkční a srovnání s pravomocně odsouzeným americkým bankéřem Madoffem odmítá. Kauza se přitom dotýká mnoha zemí, ve kterých Guptovo impérium působí.

Pro nás je samozřejmě nejpodstatnější česká rovina. Víme, že Liberty Ostrava prodala 30. dubna 2021 emisní povolenky za jednu miliardu korun společnosti Galati Steel v Rumunsku, přestože vedení společnosti prohlásilo, že tak neučiní. Ostravské ocelárně evidentně hrozí vytunelování, ohroženo je mnoho pracovních míst.

Tuzemského daňového poplatníka tedy nutně musí zajímat role státní pojišťovny EGAP. Proč loni v létě poskytla Liberty Ostrava z programu Covid plus garanci na úvěr poskytnutý právě Greensillem?

O podivné podstatě podnikání Greensillu v době schvalování garance samozřejmě musela vědět, o obchodních praktikách Greensillu i nadstandardním spojení se Sanjeevem Guptou se totiž píše již mnoho let.

Že by o tom v EGAPu nevěděli?

V únoru jsme se EGAPu zeptali, proč není garance pro Liberty Ostrava uvedena v seznamu transakcí s významným vlivem na životní prostředí, který ze zákona zveřejňují na svém webu. Liberty Ostrava je totiž také jedním z největších znečišťovatelů ovzduší v České republice. Dostali jsme odpověď, že EGAP, který mimochodem o poskytnuté záruce nemá na svých webových stránkách žádnou zmínku, neví, o jakou garanci se jedná, a tudíž nemůže informace poskytnout. Odůvodnil to tím, že jsme informaci o poskytnutí záruky získali z veřejných zdrojů, a tudíž odpovídat nemusí.

Podle informací z vedení Liberty Ostrava společnost zmíněné dvě miliardy úvěru dosud neobdržela, přesto jej ale splácí. Jak je možné, že odborníci v EGAPu garantují úvěr, o kterém exportér neví, kde se půjčená částka nachází? I na tyto informace se EGAPu ptáme, odpověď zatím nemáme.

Poskytování transparentních informací dlouhodobě není silnou stránkou EGAPu. To je ovšem neobhajitelné, jelikož daňový poplatník za neúspěšné transakce platí, a měl by tudíž vědět, co se z prostředků EGAPu financuje.

Vzhledem k tomu, že EGAP patří stoprocentně státu a podléhá ministerstvu financí, je tu za ohrožené či již přímo promrhané dvě miliardy i politická odpovědnost — odpovědnost ministryně Aleny Schillerové.