↗

Malá rodinná živnost zasažená krizí tak jako tisíce jiných. Pomoc státu pro ni je pomalá, podmíněna absurdní administrativní diskriminací, a navíc nakonec stejně prozatím nedosažitelná. Penzion u Krotkých

Mí rodiče provozují již třetím rokem malý penzion (4 apartmány) v nejjižnějším městě České republiky, Vyšším Brodě, jež je kromě cisterciáckého kláštera známo tím, že se jedná o nástupní místo při splouvání Vltavy. Podobně jako mnoho dalších lidí je poškodila koronovirová pandemie a během jarní karantény museli provozovnu dočasně uzavřít.

Když Ministerstvo pro místní rozvoj v létě oznámilo, že dotací „Covid — Ubytování“ hodlá podpořit ubytovací zařízení, vysvitla naděje, že se sníží ztráty způsobené pandemií. Maximálně možná podpora pro penzion na jeden pokoj (apartmán) byla stanovena na 200 Kč a maximální možná doba uplatnění této pomoci byla vymezena na 72 dní, ve kterých muselo být ubytování mimo provoz.

V případě našeho penzionu jsme tedy mohli získat až 57 600 Kč. To nemohlo nahradit ztráty během karantény, ale rozhodně by to byla částka, která mohla pomoci.

V září jsme tedy chtěli podat žádost o podporu. Nicméně při podání žádosti se potvrdilo známé rčení, že není všechno zlato, co se třpytí.

Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s Ministerstvem financí a s Asociací hotelů a restaurací ČR nastavilo nesmyslné administrativní překážky, které zabraňují malým (mikro-)provozovatelům v přístupu k podpoře. Naopak podporují velká ubytovací zařízení.

Jednou z překážek byla povinnost se zaregistrovat do Asociace hotelů a restaurací, což má sloužit pro potvrzení toho, že provozovna patří do dané kategorie a třídy dle příslušné certifikace. Druhou povinností je zaregistrovat ubytovací zařízení na Českém statistickém úřadě, který ubytovacímu zařízení přidělí „Pořadové číslo ubytovacího zařízení“ tzv. PAGINA, zkrátka číselný kód.

Ačkoliv podání žádosti není registrací v Asociaci hotelů a restaurací podmíněno (oficiální certifikaci o registraci lze doložit do jednoho roku od vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace), bez číselného kódu Pagina žádost nelze vůbec podat. Odebral jsem se tedy na stránky Statistický úřad, abych zaregistroval náš penzion a získal tak požadovaný kód. Tam jsem se ovšem dozvěděl, že zaregistrovat lze pouze provozovnu „s minimálně 5 pokoji/apartmány/chatkami/místy pro stany a karavany a zároveň 10 lůžky sloužící pro účely cestovního ruchu“.

Sice máme více než deset lůžek, ale jen čtyři apartmány. Dvakrát jsem se snažil náš penzion zaregistrovat, nejprve jsem pravdivě uvedl čtyři apartmány, kód jsme ovšem nezískali. Po dvou týdnech jsem uvedl pět apartmánů, ačkoliv na našich stránkách je uvedeno, že máme pouze čtyři apartmány. Nicméně, ani toto nepomohlo a doposud jsme nezískali žádaný kód a na pomoc tedy nemáme nárok.

Dejme stranou, že požadavky na registraci v daných uskupeních jsou dalším nástrojem pro evidenci, kontrolu občanů a podniků. Dokážu pochopit nutnost evidence. Co mě ale zaráží, je způsob kontroly, který nahrává velkým podnikům.

Je nutné podotknout, že Český statistický úřad je v tom nevině. ČSÚ na svých stránkách uvádí, že není do administrace programu nijak zapojen a jeho detaily mu nejsou známy.

Jde tedy o nastavení pocházející z úřednického aparátu ministerstev a Asociace hotelů a restaurací, které vypsání žádosti konzultovaly. Tuto „chybu“ by mohl někdo omluvit tím, že úředníci, kteří program nastolovali, si nebyli vědomi praktických úskalí. Jiní, jako například pan prezident Zeman, by mohli tvrdit, že se jedná o neschopnost podnikatelů.

Osobně se ovšem domnívám, že vládní opatření dlouhodobě nahrává velkým hráčům a z mého pohledu se jedná o důkaz takto nastaveného systému. Doposud se jako příklady dávaly především zemědělské dotace a lobbing České republiky v EU za podporu velkých agropodniků.

Ukazuje se, že se nejedná jen o zemědělství. Pandemie Covid-19 potvrdila, že vláda dlouhodobě zapomíná na nejohroženější skupiny lidí. Jak upozorňuje sociolog Daniel Prokop, vláda pomohla buď pozdě (v případě osob pracujících na dohodu), nebo zcela vůbec (v případě samoživitelů a samoživitelek).

Navíc, ministryně Schillerová v nedávné době osočila samoživitele, že svůj status využívají pro přiznání sociálních dávek. Místo toho, aby se vládní politika snažila o snižování rozdílů mezi nižší a vyšší vrstvou obyvatelstva, tak dělá úplný opak, podporuje pomyslné rozevírání sociálních nůžek.