Ve středu a ve čtvrtek byly u líčení vsetínského okresního soudu k otravě řeky Bečvy ze září 2020 na programu závěrečné řeči, v nichž státní zástupce Jiří Sachr navrhl oběma obžalovaným z otravy řeky Bečvy, firmě Energoaqua a jejímu jednateli Oldřichu Havelkovi, symbolické tresty. Následně oba obžalovaní i jejich advokát svou vinu vyloučili a navrhli žalobu v plném rozsahu zamítnout. Na jejich stranu se postavil i zástupce poškozených rybářů Stanislav Pernický, který řekl, že celé vyšetřování i průběh soudu „otřásly jeho vírou v právní stát“.

Rychlému přechodu k finální fázi sporu předcházelo rozhodnutí soudkyně Ludmily Gerlové zamítnout prakticky všechny důkazy navrhované obhajobou. To přišlo prakticky vzápětí poté, co dokončil svou — nakonec do tří dní roztaženou — výpověď soudní znalec Jiří Klicpera, jehož posudek měl být korunním argumentem obžaloby. Znalec Klicpera, jehož způsoby práce se staly předmětem ostré kritiky již v průběhu přípravného řízení, u soudu neobstál.

Právě to zřejmě vedlo ke zvratu. Soud měl původně naplánovány termíny pro předkládání důkazů obhajoby až do konce roku. Vzhledem k robustnosti argumentace obhajoby, s níž se Deník Referendum mohl seznámit, by se patrně protáhl až hluboko do roku příštího. Soudkyně Ludmila Gerlová ale zřejmě po vystoupení Jiřího Klicpery dospěla k závěru, že již viděla dost.

Nejenže zamítla provádění prakticky všech důkazů navržených obhajobou, ale nechala před soudem provést už jen jeden v zásadě technický výslech soudního znalce Michaela Barchánka a ještě jednou předvolala vodohospodáře Energoaquy, aby vyjasnil dílčí pochybnosti o způsobu jejího fungování. Poté rovnou stanovila termíny pro závěrečné řeči na 18. a 19. října 2023 i termín pro vynesení rozsudku, které přijde v pondělí 23. října. Není přitom prakticky myslitelné, že by mohla učinit cokoli jiného nežli žalobu zamítnout.

Poslední den soudního znalce Jiřího Klicpery ve Vsetíně

Na výslech soudního znalce Jiřího Klicpery byly původně vyhrazeny dva dny v červenci. O jejich průběhu jsme zde přinesli podrobnou zprávu. Protože se Klicperovi výpověď vzhledem k jeho rozšafnému a roztěkanému způsobu vystupování nepodařilo ani za dva dny dokončit, musel se k soudu vrátit ještě jednou, aby odpověděl na otázky poškozených, obžalovaných a jejich advokáta.

Celé jeho vystoupení se i třetí den neslo v podobně nepřesvědčivém a místy až bizarním duchu jako v průběhu prvních dvou dní. V některých odpovědích se mýlil — například uvedl, že z podezřelé výpusti ve Lhotce nad Bečvou nevytéká souvislý proud vody, což je v rozporu se skutečností.

Danou výpustí se vyšetřování nikdy řádně nezabývalo a nebyly u ní ani odebrány vzorky. Právě k ní se obrací podezření, že z ní mohly toxické látky, jež následně způsobily otravu, do řeky vniknout. Investigace DR přitom prokázala, že výpusť zřejmě musí být na areál Dezy napojena.

Obžalované firmě Energoaqua kladl k tíži věci, které nijak nemohla ovlivnit; například to, že jí úřady vydaly — podle Klicpery nesprávně — určitá povolení. Když se jej jednatel Energoaquy Oldřich Havelka zeptal, zda má nějaký doklad pro své tvrzení, že mu jeho firma odmítla poskytnout nějaké podklady, znalec Klicpera odpověděl: „To je, jako byste po manželce požadoval doklad, že vám nebyla nevěrná.“

V další konfrontaci s jednatelem Energoaquy Havelkou se dokonce ukázalo, že Jiří Klicpera neznal elementární parametry fungování čistírny odpadních vod v Energoaquě. Slovy obžalovaného Havelky: „Znalec Klicpera prostě neví, kudy a jak odpadní vody v čistírně tekly.“ Nikdo v soudní síni se s ním nepřel.

Ještě hůře pro soudního znalce vyzněla část výpovědi týkající se otázky, na jakém úseku toku řeky by se toxické látky musely s proudící vodou plně rozmísit. Právě argument, že je fyzikálně vyloučeno, aby toxická látka vnikla do Bečvy z výpustě Enregoaqua, tři kilometry tekla řekou, aniž by způsobila sebemenší poškození života, a teprve poté vytrávila následujících čtyřicet kilometrů toků, činí verzi obžaloby od počátku zcela nevěrohodnou. Deník Referendum na to upozornil už v říjnu 2020 a v průběhu přípravného řízení ji vyloučilo i několik dalších expertních posudků.

V průběhu soudu se navíc ukázalo, že znalec Klicpera svůj pochybnou metodou prováděný pokus zfalšoval, tak aby mu výsledky vycházely — v rozporu se zjištěním konstatovaným v terénu — proti Energoaquě. U soudu pak stačilo, aby se obžalovaný Havelka soudního znalce zeptal, zda má jeho pokus s fluoresceinem nějakou předepsanou metodiku, a soudní znalec znovu zcela vypadl z role.

Namísto odpovědi se uchýlil k taktice osobních útoků na experty, kteří jeho posudek rozcupovali. Odpověděl, že záleží na tom, zda pokus dělá odborník, nebo zdali „někdo jen tak pro legraci sype do řeky sůl“. Tím měl na mysli pokus profesora Hrušky, který je jedním z řady těch, jež Klicperovo eskamotérství vyvrátili.

Soudního znalce poté doslova rozcupoval advokát obžalovaných Jiří Obluk. Nejčastější věta jeho dotazování zněla: „Na to jsem se vás neptal!“, kterou vpadával do řeči zmatečně a vyhýbavě odpovídajícímu Klicperovi. Na otázku původu různých tvrzení v posudku, znalec Klicpera například odpovídal: „Řekli mi to.“ Na samozřejmý doplňující dotaz: „Kdo?“ reagoval vyhýbavě, někdy uvedl: „ČIZP,“ jindy: „Četl jsem to v nějaké zprávě,“ nebo dokonce: „Napamatuji si.“ Během svých odpovědí se dokonce jednou s prosbou o radu obrátil na reportéra Deníku Referendum, sedícího v místech pro veřejnost.

V tomto duchu advokát soudního znalce trápil několik hodin. Detaily jsme popisovali v živém komentovaném zpravodajství na Twitteru.

Leitmotivem konfrontace Klicpery s obžalovanými a poškozenými byl posudek Výzkumného ústavu vodohospodářského stanovující délku mísící zóny, z nějž Klicpera viděl jen předběžné závěry a účelově upravenou mapku. S definitivním zněním posudku se ale dle svých slov „neměl čas seznámit“. Na jednání 16. srpna tvrdil, že ji neměl čas číst, přitom během líčení 20. července prohlásil, že ji do příště přečte.

K tomu ho přitom během jeho předchozího vystoupení u soudu vybízela soudkyně i obhajoba. Posudek totiž ve svém definitivním znění — stejně jako všechny jiné na toto téma zpracované expertízy — vylučuje možnost, že by původcem otravy mohla být Energoaqua.

V úplném závěru Klicperova svědectví před vsetínským soudem mu klíčovou otázku položila sama soudkyně Ludmila Gerlová: „Pane znalče, kdyby se zjistilo, že Výzkumný ústav vodohospodářský má jiné závěry než vy, mělo by to na vaše závěry nějaký vliv?“ Klicpera odpověděl: „Ne, já o tom umím přemýšlet sám.“ Možná právě tím svůj status osoby pro soud prakticky zcela nevěrohodné definitivně zpečetil.

Závažná podezření vůči Policii České republiky

Na okraj vystoupení soudního znalce se ovšem objevila zásadní podezření vůči roli Policie České republiky. Několikrát během líčení vyplynulo, že Policie dala soudnímu znalci neúplné, zavádějící nebo návodné podklady.

Během jednání před soudem vyplynulo, že právě policisté soudnímu znalci předali jen účelově vybranou pasáž a mapku z posudku Výzkumného ústavu vodohospodářského, které připouštěly možnost, že by mísící zóna mohla od výpustě Energoaquy dosahovat až k bezmála tři kilometry vzdálenému místu, kde byly v řece nalezeny první mrtvé ryby.

Dále se během líčení ukázalo, že Česká inspekce životního prostředí v Olomouci doplnila do spisu onu podivnou fotku s jasně červenými žábrami, která měla sloužit za důkaz otravy kyanidem. O fotografii panují pochybnosti, zda nebyla dodatečně, až s několikaměsíčním odstupem barevně upravována. Klicpera řekl, že fotografie „dostal od Policie na cédečku“ a asi „na pěti nebo šesti jsou viditelná jasně červená žábra“.

Na základě toho pak znovu opakoval svůj výpad vůči rybářům jako „chytačům ryb“, kteří barvu žaber umírajících ryb údajně nekontrolovali. To je ovšem v rozporu mimo jiné s výpověďmi celkem devíti rybářů, kteří byli na místě v čase otravy a před soudem vystupovali jako svědci.

Nikdo z nich nevypověděl, že by žábry ryb měly křiklavě či výrazně — „třešňově“ — červené zbarvení. A Stanislav Pernický jako jejich zástupce u soudu vždy, když to bylo zapotřebí, opakoval, že právě toto všichni rybáři vytahující mrtvé či umírající ryby z řeky kontrolovali, neboť vědí, že je to jeden ze zásadních znaků otravy ryb. Společně se skutečností, že mnozí svědci během havárie z řeky cítili silný zápach chlóru, se jedná o dva zásadní argumenty, jež dokládají, že pravou či hlavní příčinou otravy ryb mohla být jiná látka nežli kyanid.

Obžaloba neobstála

Soudkyně Ludmila Gerlová následně vyvolala pozdvižení, když zamítla prakticky všechny návrhy obhajoby. Jednalo se o několik desítek svědků a také několik oponentních znaleckých posudků, do jejichž vypracování firma Energoaqua investovala značné prostředky. Deník Referendum většinou z nich disponuje a jejich obsah je pro verzi obžaloby a pro tvrzení obsažená ve znaleckých posudcích, na nichž staví, zcela zničující.

Proto obhájce v první reakci označil postup soudkyně za neakceptovatelné porušení práv obžalovaných. Jeden ze znalců, který vypracoval kategoricky kritický posudek vylučující vinu Energoaquy a měl být jako svědek vyslechnut už v srpnu, dokonce soudu adresoval ostře formulovanou stížnost, s jejímž obsahem se také Deník Referendum mohl seznámit. Zdůvodnění, jímž soudkyně zamítla jeho výslech jako svědka, totiž skutečně působilo zaujatě v neprospěch obžalovaných.

Obhajoba ovšem velmi rychle přešla od pocitu křivdy k sangvinickému postoji. Advokát Jiří Obluk řekl, že vzhledem k řadě judikátů jediným myslitelným důvodem, proč soudkyně Gerlová mohla navrhované důkazy obhajoby zamítnout, byla jejich nadbytečnost. A ona sama také toto slovo ve zdůvodnění použila.

Nadbytečné ovšem mohou být důkazy navrhované obžalobou za jednoho jediného předpokladu: že obhajoba není potřebná, neboť sama obžaloba nemá argumenty, které by bylo možno před soudem o vině společnosti Energoaqua seriózně zvažovat. A právě to předkládání důkazů obžaloby před soudem fakticky odhalilo — jak jsme ostatně průběžně dokládali v našem analytickém zpravodajství.

Na místě je připomenout, že sama soudkyně Ludmila Gerlová žalobu jako zcela nedostatečnou původně už vloni na jaře usnesením odmítla a chtěla věc vrátit k došetření. A jen v důsledku věcně nevysvětlitelného rozhodnutí krajského soudu, který vyhověl stížnosti státního zástupce, se musela věcí zabývat v hlavním líčení. Po výkonu soudního znalce Klicpery zřejmě dospěla k závěru, že žádné argumenty obhajoby před soudem zaznívat nemusejí, neboť s tím, co obžaloba představila, jsou jak společnost Energoaqua, tak její jednatel Oldřich Havelka „neodsouditelní“.

Státní zástupce v závěrečné řeči navrhl jen mírné tresty

Soudkyně Ludmila Gerlová po dokončení výpovědi znalce Jiřího Klicpery zcela změnila plánovaný harmonogram. Na 18. a 19. října 2023 tak nařídila závěrečné řeči. A už v pondělí 23. října vynese rozsudek.

Ve středu 18. října jako první ve své závěrečné řeči představil návrh obžaloby státní zástupce Jiří Sachr. Shrnul obsah obžaloby, odvolával se přitom více méně na vše, co mu průběh dokazování před soudem umožňoval. Obžaloba se potýkala s tím, že v Energoaquě nebyla zjištěna žádná havarijní událost, takže je celá vystavěna na principu „udělali to, protože špatně provozovali čistírnu odpadních vod“. Jenomže ani to se nepodařilo kloudně doložit.

Státní zástupce se odvolával na podklady České inspekce životního prostředí, jejíž pracovníci ovšem před soudem nepůsobili ani za mák věrohodně a při šetření havárie zcela selhali. A dokumenty inspekce, na které se státní zástupce odvolával, vznikly pod dohledem tehdejšího ředitele inspektorátu ČIŽP v Olomouci Radka Pallóse.

Ten přitom už několik dní po havárii vystupoval na tiskové konferenci s tehdejším ministrem životního prostředí Richardem Brabcem, kde společně o havárii a průběhu vyšetřování mystifikovali českou veřejnost. Radek Pallós tak byl na vypracování zavádějících podkladů pro obžalobu osobně zainteresován.

Radek Pallós také vydal skandální rozhodnutí o zrušení pokuty pro Dezu za utajenou havárii, která se v chemičce z holdingu Agrofert Andreje Babiše stala v noci před otravou řeky a kterou v listopadu 2020 odhalil Deník Referendum. Tato havárie dodnes zůstává nejpravděpodobnější příčinou otravy řeky Bečvy, nikdy se však řádně neprošetřovala. Policie namísto toho zjišťovala, kdo dává novinářům Deníku Referendum informace.

Státní zástupce ve své závěrečné řeči také označil znalecký posudek Jiřího Klicpery za „zásadní důkaz“. Přejal jeho neudržitelné a zmanipulované teze o mísící zóně. A zformuloval konstrukci, podle které měly jedy z Energoaquy vytékat do řeky po dobu pětadvaceti hodin, během nichž měla koncentrace kyanidů v řece postupně narůstat, a pak zase klesat. U soudu přitom pro tuto verzi nezazněly žádné přímé důkazy — opírá se o jen údaje z několika pozdě a špatně sebraných vzorků.

V závěru svého vystoupení státní zástupce dospěl k právní klasifikaci trestného činu. Podle obžaloby spáchali oba obžalovaní dva přečiny: jednak poškození a ohrožení životního prostředí, jednak přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami.

Jednateli Energoaqua Oldřichu Havelkovi navíc přičetl k tíži, že firma údajně namísto „odpadních vod“ zpracovávala kyanidy jako „odpad“ a že firma změnila účel užívání lagun, když z nich namísto posledního stupně čištění vod učinila zásobníky užitkové vody. Obě tvrzení žalobce jsou ale problematická už z toho důvodu, že v obou případech Energoaqua postupovala podle platných povolení. Žaloba tudíž klade jejímu jednateli k tíži, že se řídil rozhodnutím správních orgánů, která státní zástupce pokládal za nesprávná.

Státní zástupce navrhl Oldřichu Havelkovi podmíněný trest a pokutu jeden milion korun. Firmě Energoaqua navrhl jako trest pokutu 21 milionů korun.

Na dotaz Deníku Referendum, zda mu navrhovaný trest připadá adekvátní vzhledem k tomu, o jakou katastrofu se jednalo, státní zástupce Jiří Sachr odpověděl: „Ano, připadá. U Havelky je úmyslné zavinění jen na začátku a na konci, že zpracovával odpady namísto odpadní vody a že nechal odpojit laguny, zbytek přečinu je nedbalostní. Navíc je dosud bezúhonný, a i vzhledem k jeho věku je podmíněný trest dostatečný.“

K navrhovanému trestu pro firmu Energoaqua státní zástupce Jiří Sachr pro Deník Referendum uvedl: „Pokuta jednadvacet milionů odpovídá hodnotě zabitých ryb. Je to ale věc soudu, může trest klidně snížit, či zvýšit. Jak velký trest byste chtěl dát vy? Kdybyste byl na mém místě, mohl byste navrhnout, co byste chtěl. Mně to takto připadá adekvátní.“

Při havárii zahynulo osmdesát tisíc ryb. Život byl zničen na čtyřiceti kilometrech toku řeky Bečvy. Jedná se zřejmě o největší ekologickou katastrofu v dějinách samostatné České republiky. Čistý roční zisk firmy Energoaqua činí zhruba čtvrt miliardy korun.

Poškození, obžalovaní i advokát obžalobu rezolutně odmítli

Po státním zástupci Jiřím Sachrovi se ke slovu nejprve dostal zástupce poškozených rybářů Stanislav Pernický. V osobně laděném úvodu svého vystoupení mimo jiné řekl: „Pro mě osobně tyto tři roky představují období absolutní frustrace, vyčerpání, zklamání a velkého rozčarování.“ Ve své řeči, kterou dnes zveřejňujeme na jiném místě jako dokument, zrekapituloval nejkřiklavější nesrovnalosti, jichž jsme byli před soudem svědky.

Po něm obžalobu metodicky rozcupoval advokát Jiří Obluk. „Oba obžalovaní jsou nevinní. Obžaloba nepředložila žádný nesporný důkaz,“ konstatoval už v úvodu svého vystoupení. „Neznáme dokonce ani příčinu, která látka či směs látek byla příčinou úhynu ryb,“ uvedl.

Advokát také řekl: „Všechny důkazy předložené obžalobou byly před soudem vyvráceny. Stojí tak jen na spekulacích. Konečně nedostatek důkazů byl soudem vytýkán usnesením obžalobě už před zahájením líčení. A líčení před soudem pak nepřinesla nic nového.“

Obhájce Jiří Obluk poukázal i na tendenčnost vedení přípravného řízení policií, která — podle něj účelově — nevyslechla svědky, jejichž výpovědi verzi obžaloby zcela vylučují. „Proč tomu tak bylo, se bohužel nedovíme, protože soud návrh důkazu výslechem komisaře Hovorky zamítl,“ posteskl si.

Argumentoval také, že celé řízení porušovalo zásadu presumpce neviny, neboť už pět dní po havárii šlo z policie ve Vsetíně tendenční zadání soudnímu znalci formulované tak, ať zjistí, jak Energoaqua otravu řeky způsobila. Na závěr své řeči poděkoval za odvedenou práci novinářům, jmenovitě Deníku Referendum a České televizi, které „ získaly a zveřejnily některé informace, které bychom se jinak neměli možnost dozvědět“.

Nad rámec svého předem připraveného čteného textu ještě zareagoval v pěti bodech na závěrečnou řeč státního zástupce, z nichž ten první zněl: „Nerozumím, proč tady velkou část své řeči obhajoval Dezu.“ V dalších bodech poukázal na chatrnost a vnitřní rozporuplnost žaloby, která klade obžalované firmě absurdně za vinu, že se řídí platnými rozhodnutími správních orgánů — a odvozuje tak zavinění z trestného činu, který se nestal.

O den později měl soud na programu závěrečné řeči člena představenstva Energoaquy Vladimíra Kurky a obžalovaného jednatele Oldřicha Havelky. Oba rovněž svou možnou vinu s poukazem na vnitřní rozporuplnost i argumentační chudobu obžaloby i faktický stav věcí rezolutně odmítli.

Závěrečné řeči ovšem přece jen přinesly jednu skrytou perlu. Advokát i obžalovaní poukázali na podjatost znalce Jiřího Klicpery, kterou dokládali mimo jiné odkazem na jeho doposud přehlížené vyjádření pro regionální TV Beskyd z května 2021, kde (v čase 1:25-1:29) doslova říká, že možnou vinu Dezy vylučuje „politické zadání případu“.

Vyhlášení rozsudku lze očekávat u vsetínského soudu v pondělí ráno krátce po osmé hodině. Deník Referendum bude při tom.