Co vás vedlo k tomu, abyste se ucházel o místo ředitele České inspekce životního prostředí?

Resort životního prostředí je moje srdeční záležitost. Už během studií na právech jsme se orientoval na ochranu životního prostředí. Pak jsem pracoval osm let v Agentuře ochrany přírody a krajiny. Nakonec mě profese odvála na ministerstvo financí, ale když se ukázala tato příležitost, šel jsem po ní. Samozřejmě jsem věděl, že Česká inspekce není v ideální formě. Říkal jsem si, že by mě bavilo pokusit se to napravit.

S jakou vizí jste sem přišel?

Inspekce v současnosti vystupuje jako represivní a sankční orgán. Jedna z mých vizí je pokusit se posunout ji na odborné úrovni. V ochraně přírody a krajiny máme Agenturu ochrany přírody a krajiny jako specializovaný orgán, ale nemáme tady žádnou instituci specializovanou na ochranu ovzduší, vod a odpady. To by myslím mohla jako svou hlavní odbornost vykonávat právě inspekce.

Další věc, která mě napadá, je práce s daty. Tady v inspekci, ale i v České republice vůbec, sbíráme spousty dat, ale v současné době je využíváme jen velmi omezeně — třeba právě tady u nás. A také je ne vždy umíme dostatečně interpretovat. S pomocí dobré práce s daty by přitom bylo možné předcházet spoustě případů.

Uvedu případ z registru znečišťovatelů: provozovatelé, kteří nakládají s nebezpečnými odpady, musí uvádět látky, které přijímají a které od nich odcházejí. Z trendů lze pak vysledovat, kdy se děje něco, co by mohlo být porušením zákona.

Lepší práce s daty by tedy umožnila lépe postihovat přestupky, aniž by k nim vůbec přišel podnět. Do určité míry se už tady tak pracuje, ale mám představu, že by se to dalo ještě zdokonalit.

Mou další vizí je, aby se inspekce nezabývala podružnostmi. V současnosti jsme neuvěřitelně rozkročení. Řešíme případy celorepublikového rázu, a na druhé straně musíme na podnět vyjíždět k sousedským sporům. Takže třeba řešíme uložení tisíců tun nelegálního odpadu versus ořezání tří větví na bříze…

Anebo případ studenta, který je pokutován za to, že si doma odchoval z larvy dva otakárky a poté je usmrtil a uložil do své sbírky…

Ano, měli bychom se soustředit na velké kauzy.

Říkáte, že je inspekce nyní vnímána jako represivní orgán. Něco podobného hlásal také váš předchůdce Erik Geuss a vyvozoval z toho, že by se úřad měl zaměřit spíše na osvětu. Připadá nám to varovné.

Nemyslel jsme to úplně tak, že bychom se vzdávali represivní role. Ta tady bude vždy na prvním místě. Nicméně v ochraně přírody a krajiny je vždy důležitá také role preventivní.

Inspekce má před českou veřejností vážně poškozenou pověst zvláště v souvislosti se zanedbaným šetřením otravy Bečvy, nicméně celé působení vašeho předchůdce Erika Geusse se na poškození jména inspekce podílelo řadou kroků, které začaly už krátce po jeho nástupu do funkce personální „čistkou“. Doložili jsme, že jejím důsledkem byla mimo jiné ochota instituce dělat odpustky firmám Agrofertu. Máte nějaký plán, jak si udělat obrázek o změnách ve fungování inspekce během působení vašeho předchůdce a jak byste to chtěl napravit?

Prvním krokem je pro mě vybudovat si důvěryhodný tým. Ten se může skládat ze stávajících i nových zaměstnanců. Už jsem k tomu nějaké kroky podnikl a hodlám v nich pokračovat. Pokud jste takovými lidmi obklopen a pokud jsou vaše hodnotové zásady správné, pak jsem přesvědčen, že můžete kultivovat celou organizaci.

Jsem celoživotním úředníkem, moc nedám na politické tlaky. Možná trošku namyšleně řeknu, že na fungování úřadu se to, kdo stojí v jeho čele, zásadně odráží. Když chcete otočit kormidlo instituce jinam, není to práce na tři měsíce ani na půlrok. Než pokus vštípit nějaké zásady proteče z horních pater dolů, trvá to dlouho.

Během působení mého předchůdce přestali i mnozí zaměstnanci věřit v dobré jméno instituce. Měl jsem informace o tom, že spousta lidí byla před mým nástupem téměř na odchodu. Prý jsem byl vyhlížen s velkou nadějí. Proto doufám, že lidé, kteří chtějí práci dělat poctivě a jsou na ni největšími odborníky, tady teď zůstanou.

Hovoříte o týmu, který si budujete hlavně zde — v budově republikového ředitelství. Inspekce je ale úřad s celostátní působností, s deseti oblastními inspektoráty. Jaké plánujete kroky tam? Chystáte například přesoutěžení ředitelů oblastních inspektorátů?

Novela zákona o státní službě stanovila, že všichni ředitelé odborů ve státní správě, kteří byli jmenováni pět let před 1. lednem 2023, mají být přesoutěženi. V současnosti do toho spadá většina ředitelů inspektorátů. Na jejich přesoutěžení mám dva roky. Až celou organizaci lépe poznám, řeknu, kdy přesně to nastane. A samozřejmě to bude probíhat na základě výběrových řízení. Už dnes mám také svou představu o práci jednotlivých inspektorátů. Vždy pochopitelně záleží především na osobě ředitele. To bude moje prodloužená ruka.

Bude se výměna týkat ještě jiných funkcí?

Ano, tady na ředitelství se budou přesoutěžovat ještě minimálně dva ředitelé.

Nemůžeme se vyhnout tématu otravy řeky Bečvy. Je jasné, že nenesete odpovědnost za to, co se stalo před takřka třemi lety. Ale jsou tu věci, které ještě inspekce udělat může. První z nich je pokuta za takzvanou utajenou havárii v Deze, kterou inspekce nejprve udělila, ale posléze ji odbor ministerstva vedený Radkem Pallósem, jenž byl v době otravy ředitelem olomouckého inspektorátu, zrušil. Dostane Deza nakonec pokutu?

Jediné, co k tomu mohu říct je, že nám to řízení bylo vráceno k dalšímu rozhodování a v současné době probíhá správní řízení. Dále to nemám pravomoc komentovat.

Nás spíše zajímá, zda tomu přikládáte prioritu.

Jednoznačně. Nejenom v této kauze, ale i jiných větších správních řízeních. Nechci říct, že na ně dohlížím, ale určitě jsem o nich informován.

Můžete naznačit, na jakých dalších velkých správních řízeních vám takto speciálně záleží?

Je toho hodně. Staré ekologické zátěže. Nelahozeves. Celio. Precheza.

Když jste měli s ministrem životního prostředí a senátorkou Jitkou Seitlovou 16. června tiskovou konferenci na břehu Bečvy, všichni účastníci stále opakovali, že „se to nesmí opakovat“. Co přesně se nesmí opakovat?

Nemůžeme asi zabránit tomu, aby se opakovala havárie. Ale to, co máme všichni na mysli, když říkáme, že se to nesmí opakovat, je ona následná reakce všech složek. Málokdo tehdy bezprostředně věděl, co má dělat. Bylo to velice nekoordinované.

V současné době už ale vidíme, aniž bychom měli přepsaný zákon, že jednotlivé složky fungují lépe. Minimálně tady na inspekci vyžaduji, abychom vyjížděli ke každému úhynu ryb. Všichni jsou připraveni okamžitě reagovat. Samozřejmě nám dále pomůže havarijní novela vodního zákona.

Další důležitá věc je komunikace mezi jednotlivými složkami. S hasičským záchranným sborem se domlouváme na jednotlivých postupech. Víme, že oni jsou v rámci svých likvidačních a záchranných prací vybaveni lépe materiálně na odebírání vzorků. Vyjádřili ochotu odebírat vzorky, když jim inspektor řekne, kde a jak to mají dělat.

Není to jako na Bečvě, kde náš inspektor sám, s telefonem na uchu se držel provazu v proudu vody, a přitom odebíral vzorky. Chtělo to tehdy koordinaci, vědět kam má kdo jít.

Veřejnost třeba do dneška nemá přístup k přehledu odebraných vzorků — kdy, kde a kým byly odebrány, s jakým zadáním byly odeslány k rozboru a jaké výsledky rozbory přinesly. Sami jsem o ně u všech institucí opakovaně žádali. A skončilo to tak, že bychom se o ně museli soudit.

Nevidím žádný problém v tom vám je dát. (Den po skončení rozhovoru nám ředitel ČIŽP Petr Bejček sdělil, že nám inspekce takovýto přehled poskytne — pozn. DR).

Vy už jste se zmínil o takzvané havarijní novele vodního zákona. Inspekce se kloní k tomu, aby organizační kompetence při zvládání havárií ležela na obcích. Argumentujete tím, že inspektorů specializovaných na vodu máte v průměru pět na inspektorát. A že na obcích je naopak na odborech životního prostředí v úhrnu mnohem více úředníků. Realita je ovšem taková, že ti úředníci mají ještě mnoho dalších povinností a žádné z nich většinou nerozumí v takové míře jako vaši specialisté. Zadruhé nemají žádný manuál, jak v takové situaci postupovat. A nemají ani žádnou skříň, kde by měli nachystány holínky, rukavice, nádoby na vzorky. Nemají rozpočet. Ten model, který navrhujete, se z této perspektivy jeví jako naprosto nefunkční. Co nám na to řeknete?

Podle mě je to naopak jediný funkční model. Zapomínáte na to, že tam především jedou hasiči, kteří potřebné vybavení mají a podílejí se na prvních záchranných a likvidačních pracích. Obecní úřady mají oproti inspekci také neporovnatelně větší místní znalost, protože mají okrsek mnohem menší.

To, co říkáte, je sice pravda, ale ne úplná. Pokud by to řídila inspekce, neznamená to přece, že se toho místní úředník nebude účastnit a že se jeho místní znalost nezhodnotí. Naopak si myslíme, že váš vodař, který by měl být expertem na šetření zdroje otravy, by měl místnímu úředníkovi říct: „Teď mi ukažte, kde tu máte výpustě a jdeme tam nabrat vzorky. Tady máme hasiče, tak je tam pošleme, tady máme lidi z Povodí, ti půjdou udělat tohle… A chci, aby to zanalyzovali ve svých laboratořích a přinesli výsledky co nejrychleji.“ Pokud by šetření řídila inspekce, neznamená to přece, že by je měla na starosti komplet. Jen by s kompetencí a autoritou, které místní úřady mít nikdy nemohou, řídila, co má kdo dělat.

Proti tomu mluví ještě další věc, a to je časové hledisko. My často k haváriím jedeme přes sto kilometrů, a ještě je to třeba v době, kdy drží inspektor pohotovost. Přitom pohotovosti inspektorů, to je další specifický problém.

Ale to přece bude stejný problém na obcích.

Tak obce mají po celé republice vodařů asi 660, my jich máme asi 82. Když inspektor dojede na místo za hodinu a půl, za dvě hodiny, už může být v podstatě po všem. To, že bude na telefonu, je sice fajn, ale místní situaci mu to nepřiblíží. Jinak samozřejmě, ať už bude v zákoně napsáno cokoli, osobně budu chtít, aby inspekce vystupovala vždycky aktivně i nad rámec zákona. I na Bečvě v zákoně nebyla přesně zakotvená povinnost inspekce, ale stejně celý problém spadl na ni. Takže budu chtít, abychom byli aktivní a přebírali odpovědnost.

To se hezky poslouchá, ale když bude příště na vašem místě sedět někdo jiný, a bude mít jiný přístup, zase se bude moct vymlouvat na zákon, že inspekci neukládá povinnost šetření havárie řídit. Proto si myslíme, že by to v zákoně mělo být zakotveno, aby o tom nemohly vznikat pochybnosti. Že po lidech chcete, aby byli aktivní, že jim v tom půjdete příkladem, to je dobře. Před Geussem to tak na mnoha místech fungovalo, v některých oblastech byli supermotivovaní ředitelé s nadšenými lidmi a dělali to tak, jak popisujete. Ale když tam bude někdo líný nebo někdo, kdo má strach, bude to zase vypadat úplně jinak. Vztáhněme si to zase k Bečvě. Člověk z místního úřadu ve Valašském Meziříčí — snad ve strachu, aby náhodou něco nenašel — sbíral vzorky při břehu, kde nejsou žádné výpusti z průmyslových areálů v hrůze, že snad něco najde. Podobně úřednice z Hustopečí u soudu vystupovala tak, že bylo zcela jasné, jak je nekompetentní. My za tím, co nám říkáte, vidíme konkrétní lidi v konkrétní situaci. Kdyby přijel inspektor proškolený v tom, jak řídit šetření havárie, cestou po telefonu rozdával instrukce, co se má dělat, a za hodinu tam byl, vypadalo by to úplně jinak.

Neumím si to představit i vzhledem k systému pohotovostí. Kdyby se všechno mělo udělat tak, aby to fungovalo tak, jak popisujete, inspekce by podle mě potřebovala tak dvě stě lidí navíc. Dobře nastavený model je podle mě takový, že na místě jsou jako první hasiči, kteří efektivně havárii likvidují, což je nejdůležitější.

Inspekce tvrdila ústy svých představitelů na všech veřejných fórech, že nepochybila, že všechno dělala správně. Přitom z analýz, které k tomu vypracovalo ministerstvo nebo parlamentní komise, ale nejprůkazněji teď z vystoupení inspektorů u soudu, je jasné, že to je naopak, že inspekce ve skutečnosti hrubě selhala. Nemyslíte, že by bylo správné se za roli inspekce během havárie na Bečvě omluvit a oznámit, jaká opatření přijala, aby se takové selhání nemohlo opakovat?

Myslím, že jsem tak už učinil, naposledy teď během rozhovoru v Radiožurnálu, stejně tak i na tiskové konferenci u Bečvy jsem chyby, které jsem spatřoval, přiznal a pojmenoval. Zejména v tom, že nevyjel nikdo z brněnského inspektorátu. Proti tomu už jsem opatření přijal. Nevím, zda je na místě, abych se omlouval za chyby, které se staly před mým příchodem, ale už vyšly nějaké titulky typu Inspekce po tisíci dnech přiznala konečně chyby, takže v tom bych viděl pokrok.

Činnost České inspekce životního prostředí průměrný občan po mnoho let vůbec neznal, nevěděl o ní snad ani to, že existuje. V souvislosti s Bečvou se to změnilo a dovědělo se o ní mnohem více lidí. Avšak asi ne tak, jak by si inspekce přála. Pro úřad to byla PR katastrofa. Máte nějakou strategii, jak se z toho dostat?

Mám. Vůbec jsme nepůsobili na sociálních sítích, takže to byl první krok. Zpracovali jsme si PR strategii a máme v plánu do budoucna ukazovat, co inspekce doopravdy dělá. Že to není jenom Bečva, ale spousta věcí, kde plníme důležitou roli, a to nejen sankční, ale i preventivní. Už fakt, že tu inspekce je, řadu provozovatelů odrazuje od škodlivého chování. Jde o to ukázat veřejnosti, že v inspekci je mnoho odborníků, kteří odvádějí excelentní práci a donedávna byli hozeni do jednoho pytle kvůli kauze na Bečvě. Myslím, že řadu z nich to muselo otrávit.

To není nejšťastnější volba slovesa.

Máte pravdu! Napište tam „znechutit“.

Když říkáte, že v inspekci jsou skvělí lidé, ale veřejnost je nezná, jistě to bylo i tím, že váš předchůdce celý profil instituce koncentroval kolem své osoby. Je dobře, že tedy chcete ukázat experty, které inspekce má. Je tu ale i řada výborných expertů, které inspekce měla, jichž se však váš předchůdce zbavil. Mluvíte s některými z nich o návratu? Pokud ano, s kým?

Nevím, zda je na místě, abych uváděl jména, ale bavil jsem se s bývalou vedoucí oddělení CITES, bavil jsem s bývalou ředitelkou odboru právního. S oběma jsem probíral nějaké možnosti spolupráce, ať už návratem, nebo konzultacemi. Informace, které mi poskytly, jsou velmi cenné a budu s nimi dál pracovat. Nechci si nyní získávat informace jen zevnitř úřadu. Mám-li si udělat celkový obrázek, potřebuji mluvit s co nejvíce lidmi, kteří mají do instituce vhled. Žádný velký personální návrat se ale zatím nekoná, ačkoli jsem se snažil.

CITES, tedy dohled na plnění Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, do vaší kompetence spadá, ale elitní útvar odešel, pracuje nyní pod Karlovou univerzitou. Je závislý na grantech. Připadá nám to jako pro stát hrubě dehonestující vizitka, pokud dnes práci zajišťujete bez špičkového týmu Pavly Říhové.

Co tu bylo, lze těžko nějak nahradit, protože tým se vyměnil opravdu od základů a noví lidé se to museli naučit od nuly. Zároveň dnes už neodvádějí špatnou práci. Bude to znít zvláštně, ale kapacity pro CITES se vlastně posílily. Původní tým působí na univerzitě, vedle toho tady máme tým inspekce. Svou úlohu vidím v tom, aby se napravily vztahy či znovu postavily spálené mosty. Všichni máme úplně stejný cíl. Navíc u CITES nejde jen o inspekci, je potřeba součinnost policie, celníků a dalších složek.

Vrací mě to nicméně k rozpočtu. Doufám, že mi umožní, abychom agendu dobře vykonávali i nadále. Byl jsem teď na setkání akční skupiny CITES, kde se vytyčovaly další cíle a chci se i s resortem životního prostředí bavit o tom, na které případy se máme zaměřit. U velkých šelem jde třeba o to soustředit se na nelegální množení, které se tu děje. Odebírat potom dospělé jedince je problematické, protože je není kam umístit.

Vy jste se označil za kariérního úředníka a mluvíte o tom, jak se tu chystáte dávat věci do pořádku. Nás by zajímal ale ještě jeden krok předtím. Inspekci je třeba dávat do pořádku, protože ji hrubě poničil váš předchůdce. Zajímalo by nás, jaké má stát dnes vlastně možnosti, když mu někdo takto zdevastuje instituci, kterou měl ve veřejném zájmu řídit, nějak ho za to postihnout.

Možnosti jsou velmi omezené. Podle zákona o státní službě můžete do jednoho roku od spáchání přestupku zahájit kárné řízení, což je jediný represivní nástroj. Další možností je dát špatné služební hodnocení, což může vést k tomu, že budete zbaveni funkce nebo vám bude odebrán osobní příplatek.

Všechny takové kroky jsou ale velmi problematické, protože probíhají až následně ve správním řízení a po něm ještě může následovat soudní přezkum. A pokud nemáte všechny body excelentně odůvodněné a vyargumentované, výsledek bude krajně nejistý, poněvadž obviněný si může vzít i advokáta.

Dovolím si říct, že v celé státní správě se k institutu kárného řízení přistupuje zcela výjimečně. Myslím, že represe vůči státním úředníkům v současné době nefunguje, jak má.

Je to problém?

Z mého pohledu ano.

Dříve jste osm let působil v Agentuře ochrany přírody a krajiny. Odnášíte si z ní nějaké poznatky a kontakty, které považujete za užitečné?

Velkou spoustu. Když jsem se vracel do resortu, měl jsem pocit, že se vracím domů. Znám se se spoustou lidí na ministerstvu životního prostředí, v agentuře se znám téměř se všemi, a to mám na mysli i regionální pracoviště. V případě, že potřebuju nějaké informace, mám komu zavolat. Myslím, že jsem odcházel v dobrém a udržel jsem si tam spoustu velmi dobrých vztahů. Moje minulé působení na Agentuře je obrovská výhoda, nepřišel jsem do neznámého prostředí.

Chápeme výhody, ale současně jsou s tím spojené i obavy. Někteří lidé v oboru mají strach, že budete svolnější přenechat Agentuře některé současné kompetence inspekce, například v ochraně lesů a krajiny, právě i kvůli tomu, že tam máte osobní vazby. Mluví se o tom, že v novele lesního zákona už se také chystá snižování kompetencí Inspekce. Připadá nám varovné, že možnost osekání kompetencí inspekce jste sám připustil.

Osobně bych nejraději viděl inspekci co nejsilnější, s co nejvíce pravomocemi. Nicméně za současné rozpočtové situace v zemi se obávám, že nebudeme schopni všechny svěřené kompetence vykonávat.

Dlužno dodat, že pokud by inspekce nějaké kompetence opouštěla, vždycky bych cílil na ty, které jsou zdvojené. Například ochranu lesů mohou v současnosti vykonávat orgány státní správy lesů. Inspekce tady vystupuje jako druhý represivní orgán.

V ochraně přírody a krajiny jsou kompetence zdvojené s krajskými či obecními orgány nebo s Agenturou ochrany přírody a krajiny. V praxi je to tak, že kdo z úřadů přijde jako první, daný skutek řeší. Pokud by tu tedy nebyla inspekce, řešil by to někdo jiný.

Pro mě je zásadním faktorem skutečně rozpočet. Inspektoři dnes pobírají plat čtyřicet tisíc měsíčně i s odměnami, což nestačí ani na uživení rodiny. Pokud se předpokládá manažerské zlepšení, nedá se to zajistit, přicházím-li současně o rozpočtové prostředky.

A opravdu nutně potřebuju zaplatit odborníky. V dané situaci je jednou z cest inspekci zefektivnit, tedy odejít od agend, které považuju za nejméně nutné, kde bude dopad na životní prostředí co nejmenší a kde je vždy nějaký další úřad, který je také sleduje. Vážím vedle sebe tyto dvě věci.

Pokud budeme někdy žít v letech, kdy bude rozpočtová situace excelentní, bude se mi inspekce řídit mnohem lépe. A s potřebným personálním zajištěním klidně naberu kompetencí mnohem více. Ale dnes taková celospolečenská situace prostě není.

O osekání kompetencí hovoříte jako o věci, která je v podstatě hotová. Je to tak?

Pokud se to stane, bude potřeba změnit legislativu. Není to věc, kterou jsme schopní udělat během půl roku, ale v horizontu jednoho roku ano. A samozřejmě to ještě podléhá mým diskusím s ministrem životního prostředí a tomu, zda bude mou vizi sdílet.

Mluvíme-li o státních financích, je třeba připomenout, že kromě minulého působení v Agentuře ochrany přírody a krajiny máte za sebou také několik let jako státní tajemník na ministerstvu financí, vedeném tehdy Alenou Schillerovou. To může u veřejnosti vyvolávat otázky, jestli u vás nepřetrvávají loajality k vaší bývalé nadřízené, zda jste také nepřišel na inspekci jako člověk politického hnutí ANO, potažmo Agrofertu.

To máte těžké, pokud se chcete pohybovat v nejvyšších úředních patrech. V Agentuře ochrany přírody a krajiny jsem se od roku 2015 zabýval Zákonem o státní službě, v podstatě jsem ho v ní implementoval. Stát se státním tajemníkem pro mě byl další logický kariérní krok. Je to funkce, která je v aplikaci Zákona o státní službě úplně tou nejvyšší pozicí, jaké lze dosáhnout.

Český zákon o státní službě považuju z mnoha důvodů, o kterých bychom mohli udělat další čtyři rozhovory, za neuvěřitelně nesmyslný a neefektivní. A měl jsem idealistickou naději, že jako státní tajemník budu mít šanci s ním něco udělat, abychom skutečně státní správu u nás zefektivnili. To se bohužel nepovedlo, i když si myslím, že se podařila řada jiných věcí.

A k tomu, na co se ptáte, mohu říct, že státní tajemník je ze zákona apolitická funkce. Nad ministerstvem rozhoduje ministr, proto plníte jeho pokyny, které vám zadává. Ale nikdy jsem se necítil být politicky manipulován a bral jsem to tak, že sloužím ministerstvu.

Když se pak změnila politická garnitura, byl jsem připraven — a i jsem tak činil — se stejným přesvědčením sloužit nové vládě. Myslím, že taková otázka vychází z nepochopení toho, jak fungují úředníci a jak funguje úřednický mozek, která je veden službou — službou státu.

Nemůžete se divit tomu, že lidé takový stín podezření mohou mít, protože zkušenosti s úředníky tu lidé nemají jen dobré. A zvláště s úřady, které vedlo politické hnutí ANO. Přístup ke státu, který tady popisujete, s vámi politické hnutí ANO rozhodně nesdílí. My jsme v našich novinách zdokumentovali řadu případů toho, čemu se v odborné literatuře říká captured state, kdy představitelé politického hnutí ANO proměňovali instituce tak, aby primárně sloužily zájmům politicko-ekonomického konglomerátu ANO-Agrofert. Konec konců Česká inspekce životního prostředí je jednou z nich. A do resortu financí spadá finanční správa, která byla zneužívána ve velkém. V DR jsme popsali případ nespravedlivě uvězněného obchodníka se zemědělskými komoditami na základě vykonstruovaných obvinění finanční správy. Čili jsme se vás na to museli zeptat. A zajímá nás, zda jste se s takovými případy jako státní tajemník setkával?

Funkce státního tajemníka směřuje dovnitř, jejím obsahem je řízení úřadu. Vede státní službu, personalistiku, obsazování úředníků a také rozpočtovou kapitolu ministerstva financí. Mé svědomí je v tomhle ohledu tedy zcela čisté.

Vždy sloužím zájmům organizace. V tom hodlám pokračovat i tady. Může to znít špatně, ale pro mě není tak důležité, jaký nade mnou sedí ministr, pokud je to dobrý partner k diskusi o věcech, které má instituce dělat čili zde chránit životní prostředí. Pokud by tam byl někdo, kdo by o to nestál, práce mě nebude bavit a nemělo by smysl, abych v ní pokračoval.

Alena Schillerová byla dobrou partnerkou k takové diskusi?

To bych raději ponechal bez komentáře.

Mnohokrát se mluvilo také o tom, že bude existovat národní evidence výpustí do vodních toků. Jak to s ní vypadá?

Nejprve se musí změnit legislativa, havarijní novela o vodách, měla by přijít na pořad na začátku příštího roku. V ní se předpokládá, že do sedmi let budou zmonitorovány všechny hlavní toky a do deseti let i všechny ostatní. Podílet by se na tom měla Agentura ochrany přírody a krajiny, která na to má projekt z Národního plánu obnovy.

Vypadá to tak, že projekt převezme resort zemědělství — čili jednotlivá Povodí. Ta k tomu mají kompetenci. A o nových výustích už takto nyní vedou evidenci.

Připadá nám podivné, že zmonitorování výpustí ve vodních tocích má trvat déle než výstavba nějaké komplikované infrastruktury. Sedm až deset let? To je opravdu frustrující.

Bude to velmi náročné. Výzkumný ústav vodohospodářský teď dělal pilotní projekt na čtyřiatřiceti kilometrech toku Labe a nebylo to vůbec jednoduché. Liší se to tok od toku. Když děláte nějakou malou říčku, můžete ji zmonitorovat snáze. Ale máte případy, kde jsou výpusti ponořené pod vodou, anebo jsou zasypané, nebo z nich zrovna nic nevytéká…

Počítá se s nasazením moderních technologií, využitím dronů, které budou pracovat s infrastopou, jež by měla pomoci výpusti odhalit. Těžší bude, že se má evidovat i to, co z výustí vytéká. Do budoucna se u provozovatelů, kteří vypouštějí nebezpečné látky, předpokládá kontinuální monitoring. Tím se spousta věcí také vyřeší.

A nebylo by tomu sedmiletému plánu možno předřadit zmonitorování jedné konkrétní výpusti na řece Bečvě, k níž se váže podezření, že právě ona byla zdrojem otravy a o které se navzdory řadě amatérských pokusů zatím s jistotou neví, kudy a odkud vede? My jsme sami provedli z darů od čtenářů rozbory vody, která z výusti vytéká, další dva vzorky odebrali rybáři či místní zastupitelé. A ve všech třech nezávislé provedených rozborech se ukázalo, že voda vytékající z výpusti obsahuje polyaromáty, které nemohou pocházet odjinud než z Dezy, což indikuje, že výpusť je nějak napojena na její areál.

Tam se pokusů prováděla řada, ale žádný se nepodařilo dotáhnout do konce, což víte stejně jako já. Už jsme o tom uvažovali. Spojil jsem se s Karlovou univerzitou, zda by neprovedli experimentální projekt, který by prohledal, kudy kanál k výpusti vede. Otázkou samozřejmě je, i pokud se to podaří prokázat, jaký to bude mít konečný dopad.

Z hlediska pověsti inspekce a jejího veřejného obrazu, nepřipadá vám divné, pokud za instituci s veřejností mluví tentýž člověk, který v minulosti omlouval vykrucování Erika Geusse? Neměl byste mít svou novou mluvčí či mluvčího?

Přes média bych se nechtěl k personálním otázkám vyjadřovat. Ale věřte mi, že je řeším a budu je dál řešit.

JAKUB PATOČKA, ZUZANA VLASATÁ