Co vás vedlo k tomu, abyste se ucházel o místo ředitele České inspekce životního prostředí?

Resort životního prostředí je moje srdeční záležitost. Už během studií na právech jsme se orientoval na ochranu životního prostředí. Pak jsem pracoval osm let v Agentuře ochrany přírody a krajiny. Nakonec mě profese odvála na ministerstvo financí, ale když se ukázala tato příležitost, šel jsem po ní. Samozřejmě jsem věděl, že Česká inspekce není v ideální formě. Říkal jsem si, že by mě bavilo pokusit se to napravit.

S jakou vizí jste sem přišel?

Inspekce v současnosti vystupuje jako represivní a sankční orgán. Jedna z mých vizí je pokusit se posunout ji na odborné úrovni. V ochraně přírody a krajiny máme Agenturu ochrany přírody a krajiny jako specializovaný orgán, ale nemáme tady žádnou instituci specializovanou na ochranu ovzduší, vod a odpady. To by myslím mohla jako svou hlavní odbornost vykonávat právě inspekce.

Další věc, která mě napadá, je práce s daty. Tady v inspekci, ale i v České republice vůbec, sbíráme spousty dat, ale v současné době je využíváme jen velmi omezeně — třeba právě tady u nás. A také je ne vždy umíme dostatečně interpretovat. S pomocí dobré práce s daty by přitom bylo možné předcházet spoustě případů.

Uvedu případ z registru znečišťovatelů: provozovatelé, kteří nakládají s nebezpečnými odpady, musí uvádět látky, které přijímají a které od nich odcházejí. Z trendů lze pak vysledovat, kdy se děje něco, co by mohlo být porušením zákona.

Lepší práce s daty by tedy umožnila lépe postihovat přestupky, aniž by k nim vůbec přišel podnět. Do určité míry se už tady tak pracuje, ale mám představu, že by se to dalo ještě zdokonalit.

Mou další vizí je, aby se inspekce nezabývala podružnostmi. V současnosti jsme neuvěřitelně rozkročení. Řešíme případy celorepublikového rázu, a na druhé straně musíme na podnět vyjíždět k sousedským sporům. Takže třeba řešíme uložení tisíců tun nelegálního odpadu versus ořezání tří větví na bříze…

Anebo případ studenta, který je pokutován za to, že si doma odchoval z larvy dva otakárky a poté je usmrtil a uložil do své sbírky…

Ano, měli bychom se soustředit na velké kauzy.

Říkáte, že je inspekce nyní vnímána jako represivní orgán. Něco podobného hlásal také váš předchůdce Erik Geuss a vyvozoval z toho, že by se úřad měl zaměřit spíše na osvětu. Připadá nám to varovné.

Nemyslel jsme to úplně tak, že bychom se vzdávali represivní role. Ta tady bude vždy na prvním místě. Nicméně v ochraně přírody a krajiny je vždy důležitá také role preventivní.

Inspekce má před českou veřejností vážně poškozenou pověst zvláště v souvislosti se zanedbaným šetřením otravy Bečvy, nicméně celé působení vašeho předchůdce Erika Geusse se na poškození jména inspekce podílelo řadou kroků, které začaly už krátce po jeho nástupu do funkce personální „čistkou“. Doložili jsme, že jejím důsledkem byla mimo jiné ochota instituce dělat odpustky firmám Agrofertu. Máte nějaký plán, jak si udělat obrázek o změnách ve fungování inspekce během působení vašeho předchůdce a jak byste to chtěl napravit?

Prvním krokem je pro mě vybudovat si důvěryhodný tým. Ten se může skládat ze stávajících i nových zaměstnanců. Už jsem k tomu nějaké kroky podnikl a hodlám v nich pokračovat. Pokud jste takovými lidmi obklopen a pokud jsou vaše hodnotové zásady správné, pak jsem přesvědčen, že můžete kultivovat celou organizaci.

Jsem celoživotním úředníkem, moc nedám na politické tlaky. Možná trošku namyšleně řeknu, že na fungování úřadu se to, kdo stojí v jeho čele, zásadně odráží. Když chcete otočit kormidlo instituce jinam, není to práce na tři měsíce ani na půlrok. Než pokus vštípit nějaké zásady proteče z horních pater dolů, trvá to dlouho.

Během působení mého předchůdce přestali i mnozí zaměstnanci věřit v dobré jméno instituce. Měl jsem informace o tom, že spousta lidí byla před mým nástupem téměř na odchodu. Prý jsem byl vyhlížen s velkou nadějí. Proto doufám, že lidé, kteří chtějí práci dělat poctivě a jsou na ni největšími odborníky, tady teď zůstanou.

Hovoříte o týmu, který si budujete hlavně zde — v budově republikového ředitelství. Inspekce je ale úřad s celostátní působností, s deseti oblastními inspektoráty. Jaké plánujete kroky tam? Chystáte například přesoutěžení ředitelů oblastních inspektorátů?

Novela zákona o státní službě stanovila, že všichni ředitelé odborů ve státní správě, kteří byli jmenováni pět let před 1. lednem 2023, mají být přesoutěženi. V současnosti do toho spadá většina ředitelů inspektorátů. Na jejich přesoutěžení mám dva roky. Až celou organizaci lépe poznám, řeknu, kdy přesně to nastane. A samozřejmě to bude probíhat na základě výběrových řízení. Už dnes mám také svou představu o práci jednotlivých inspektorátů. Vždy pochopitelně záleží především na osobě ředitele. To bude moje prodloužená ruka.

Bude se výměna týkat ještě jiných funkcí?

Ano, tady na ředitelství se budou přesoutěžovat ještě minimálně dva ředitelé.

Nemůžeme se vyhnout tématu otravy řeky Bečvy. Je jasné, že nenesete odpovědnost za to, co se stalo před takřka třemi lety. Ale jsou tu věci, které ještě inspekce udělat může. První z nich je pokuta za takzvanou utajenou havárii v Deze, kterou inspekce nejprve udělila, ale posléze ji odbor ministerstva vedený Radkem Pallósem, jenž byl v době otravy ředitelem olomouckého inspektorátu, zrušil. Dostane Deza nakonec pokutu?

Jediné, co k tomu mohu říct je, že nám to řízení bylo vráceno k dalšímu rozhodování a v současné době probíhá správní řízení. Dále to nemám pravomoc komentovat.

Nás spíše zajímá, zda tomu přikládáte prioritu.

Jednoznačně. Nejenom v této kauze, ale i jiných větších správních řízeních. Nechci říct, že na ně dohlížím, ale určitě jsem o nich informován.

Můžete naznačit, na jakých dalších velkých správních řízeních vám takto speciálně záleží?

Je toho hodně. Staré ekologické zátěže. Nelahozeves. Celio. Precheza.

Když jste měli s ministrem životního prostředí a senátorkou Jitkou Seitlovou 16. června tiskovou konferenci na břehu Bečvy, všichni účastníci stále opakovali, že „se to nesmí opakovat“. Co přesně se nesmí opakovat?

Nemůžeme asi zabránit tomu, aby se opakovala havárie. Ale to, co máme všichni na mysli, když říkáme, že se to nesmí opakovat, je ona následná reakce všech složek. Málokdo tehdy bezprostředně věděl, co má dělat. Bylo to velice nekoordinované.