Nejen energetika, ale i těžký průmysl je ohrožený současným suchem. Nejvíce se na nedostatek vody připravují podniky v Moravskoslezském a Ústeckém kraji, kde je koncentrovaný chemický či hutnický průmysl. V současnosti žádným vážným problémům nečelí, kraje i podniky nicméně připravují krizové plány pro léto i budoucí roky. Podle ekologů však podniky i stát musí dělat mnohem víc.

Podle meteorologů nás letos čeká již několikátý suchý rok v řadě. Letos má nedostatek vláhy přitom dostoupit takové intenzity, že bude nejhorší za posledních pět set let. Kvůli nedostatečným srážkám v zimě je hladina podzemní vody nízká a některé řeky mají již v těchto dnech průtoky, jaké jsou jindy běžné až v letních měsících. Příčinou je klimatická krize způsobená spalováním fosilních paliv, průmyslovým zemědělstvím a špatným stavem krajiny.

Zpracovatelský průmysl je v České republice třetím největším odběratelem vody po energetice a domácnostech. Nejvíce vyčnívají velké průmyslové závody, jako jsou například hutnická Liberty Ostrava (dříve ArcelorMittal), Třinecké železárny nebo litvínovská chemička Unipetrol.

Každý z těchto podniků ročně spotřebuje mezi deseti až pětadvaceti miliony metrů krychlových vody, což je řadí mezi největší odběratele v České republice. I proto tyto podniky ohrožují dlouhé epizody sucha, na něž se nyní snaží i s přispěním krajů a státu připravit.

V Moravskoslezském kraji vodou šetří

Jen v Moravskoslezském krajiny průmyslové podniky odeberou šedesát milionů metrů krychlových, většinu z Odry nebo Olše. I proto vývoj sucha monitorují jak samy firmy, tak krajské úřady. Tisková mluvčí Moravskoslezského kraje Nikola Birklenová Deníku Referendum sdělila, že kraj situaci ohledně sucha sleduje a vyhodnocuje. Zatím však nemusel na podniky uvalovat žádná přísnější omezení, jako před dvěma lety, kdy povodí Odry muselo dodávky vody regulovat.

„Podniky berou povrchovou vodu z Těrlické a Žermanické přehrady, které jsou prozatím plné a měly by být i v létě. Ohrožení dodávek vody pro obyvatele i průmysl zatím nehrozí. Problém by případně mohl nastat až na podzim,“ doplnila mluvčí povodí Odry Šárka Vlčková.

Přestože pro severomoravské podniky je zatím vody dostatek, připravují se jejich zástupci na možnou zhoršenou situaci na podzim či v následujících letech. Třinecké železárny například investují do uzavřených recirkulačních vodních okruhů, které závislost na vodě snižují.

„Možnosti snížení spotřeby jsou však jen omezené a provoz hutě je na dodávce vod existenčně závislý. V případě kritického nedostatku vody připravujeme opatření ke snížení spotřeby přídavných vod,“ vysvělila Petra Macková, tisková mluvčí Třineckých železáren.

Největším odběratelem je dlouhodobě hutnický podnik Liberty Ostrava, který ročně spotřebuje přes třiadvacet milionů metrů krychlových, zejména na chlazení výrobních zařízení. I tento provoz se suchem intenzivně zabývá a kvůli hrozícím rizikům začal v posledních letech využívat recirkulovanou vodu z čistíren odpadních vod. V současnosti recirkulovaná voda pokrývá třicet procent spotřeby podniku.

„Od správce povodí nemáme k dnešnímu dni žádné požadavky na omezení odběru povrchové vody z nádrže Žermanice, nicméně se snažíme kvůli suchu celoročně povrchovou vodou šetřit a zvyšovat podíl recirkulované,“ vysvětlila Barbora Černá-Dvořáková, tisková mluvčí Liberty Ostrava.

Na sucho se chystá i Ústecký kraj

Sucho v průmyslu řeší i podniky v Ústeckém kraji, které jsou závislé na vodě z řek Ohře a Labe. Obě řeky mají již nyní snížené průtoky, Labe v některých místech až o polovinu oproti normálu. Nižší množství vody pro průmyslové podniky prozatím kompenzuje akumulace vody v průmyslových přivaděčích, vzhledem k nepříliš příznivým prognózám meteorologů se nicméně podniky i kraj také tady připravují na krizové varianty.

Rada Ústeckého kraje už v půlce února schválila usnesení o přípravě systémů krizového řízení v případě akutního nedostatku sucha. Problém však představuje to, že krizové řízení by se mělo řídit podle novely vodního zákona, kterou Poslanecká sněmovna dosud neschválila.

„Připravujeme návrhy limitů pro regulaci nakládání s vodami, seznamy záložních zdrojů vody a záložních prostředků její distribuce, spotřebišť kritické infrastruktury a služeb nezbytných pro zásobování obyvatelstva i průmyslových podniků. Budeme také aktualizovat všechny krizové plány,“ popsal Deníku Referendum přípravy kraje na sucho Tomáš Burian, zástupce vedoucího odboru životního prostředí.

Vláda se přípravy krajů a podniků snaží podporovat pomocí Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, který je zaměřený na poskytování dotací pro úsporu a recyklaci čisté vody, jímání a čištění šedé vody — jak se říká splaškám například z koupelen, které se ale ještě dají využít — a její zachytávání pomocí instalace retenčních nádrží do podniků. „Naším cílem je, aby tyto podniky byly odolnější vůči změnám klimatu,“ vysvětluje tisková mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Štěpánka Filipová.

Jako zásobu vody i pro průmyslové podniky chce pak vláda postavit nové přehradní nádrže, pro které ministerstvo zemědělství vytipovalo jednatřicet lokalit. Ekologičtí odborníci však upozorňují, že ačkoliv přehrady v současnosti průmyslovým podnikům slouží dobře, v budoucnu způsobí naopak problémy.

„V dalších letech přehrady nebudou tak plné jako letos, obzvlášť jestli se budou, jak předpokládají hydrologové, problémy se suchem prohlubovat. Průmyslové podniky byly zvyklé plýtvat vodou namísto recyklace a celé vodní hospodářství se tomu v minulosti přizpůsobilo. Skutečným řešením sucha je návrat vody do krajiny, čemuž přehrady naopak často brání,“ vysvětlil Deníku Referendum Jiří Malík, expert na vodní hospodářství a předseda spolku Živá voda.

Ekologové: podniky i stát musí řešit příčiny sucha

Podle ekologů však průmyslové podniky i stát řeší pouze dopady sucha a menší pozornost věnují řešení příčin. Podle Jana Rovenského z Greenpeace řešit pouze dopady sucha nestačí, protože bez rychlého snížení emisí se budou problémy dál stupňovat. Jediným skutečným řešením celé širší klimatické krize, jíž je sucho jedním z konkrétních dopadu, je tedy dekarbonizace a transformace průmyslu.

„Systémovým řešením podstaty problému je ukončení spalování fosilních paliv způsobujících změny klimatu, udržitelná zemědělská a lesnická politika směrem k zadržování vody v krajině a několikanásobné zvýšení poplatků za odběr vody pro průmyslové použití, které by zohlednilo její rostoucí vzácnost,“ myslí si Rovenský.

Expert na energetiku v Hnutí DUHA Jiří Koželouh současně upozorňuje, že těžký průmysl je pro modernizaci energetiky a snižování emisí skleníkových plynů velmi důležitý. Výrobu železa a ocele, stejně jako strojírenství a stavebnictví, podle něj budou hrát klíčovou úlohu v rozvoji obnovitelných zdrojů i v zateplování budov. Podniky ale dnes mají příliš velkou spotřebu, a měly by proto začít se snižováním spotřeby vody i energie, stejně jako s výstavbou vlastních obnovitelných zdrojů, které by ji pomohly udržitelně pokrýt.

„Pokud nějaký průmyslový podnik má více pozemků, může realizovat i větší projekty jako vracení zeleně či mokřadů do krajiny nebo ozelenění střech fabrik. Průmysl je ale silný i politicky, nemusí se jako dosud omezovat jen na změny v rámci stávajících pravidel. Svaz průmyslu a dopravy většinou kope za fosilní paliva, což už nyní neodráží postoj mnoha důležitých členských firem. Pokud se to změní a navíc podobnou cestu nastoupí i odbory, dojde k proměně poměru sil a stát najednou bude pod větším tlakem na proměnu ekonomiky,“ nastínil možnosti Koželouh.