Ministerstvo životního prostředí pozměnilo vyhlášku o přípustné úrovni znečišťování ovzduší, která uhelným elektrárnám umožňuje odečíst si čtyřicet procent z naměřených hodnot toxické rtuti coby „nejistotu měření“ a snadněji splnit limity emisní limity. Rezort vedený Richardem Brabcem (ANO) rozhodnutí zdůvodnil možnými odchylkami v nově zavedeném systému průběžného měření. Organizace občanské společnosti — Hnutí DUHA, Greenpeace a Frank Bold — považují krok ministerstva za skandální, neboť jeho úkolem je ochrana zdraví lidí a životího prostředí, nikoliv hájení zájmy znečišťovatelů.

Rezort uvádí, že vychází z příkladu Německa. To ovšem povoluje pouze odčítání odchylky zjištěné u konkrétních přístrojů jednotlivých provozovatelů a její hodnota je tedy zpravidla výrazně nižší než čtyřicet procent. Uhelné elektrárny navíc mají v České republice možnost žádat o speciální emisní výjimky.

„Ministerstvo životního prostředí vlastně vydalo uhelným elektrárnám plošnou výjimku z limitů pro ochranu zdraví lidí před toxickou rtutí. Je tedy zcela nepřípustné a navíc zbytečné, aby nyní vydalo nějaké uhelné elektrárně ještě další individuální výjimku na rtuť,“ shrnul vedoucí energetického programu Hnutí DUHA Jiří Koželouh.

Je přitom prakticky jisté, že elektrárny o takové výjimky žádat budou. Již dříve to naznačil i generální ředitel energetické společnosti Sev.en Václav Matys. „Pokud jde o rtuť, Česká republika dosud neměla limity stanoveny. Navíc neexistuje prověřený způsob, jak zajistit spolehlivé kontinuální měření těchto škodlivin. Proto se očekává, že o udělení výjimky požádá většina evropských výrobců elektřiny a tepla,“ uvedl v souvislosti s nedávným sporným povolením k vypouštění velkého množství rtuti pro elektrárnu Chvaletice.

Té Pardubický kraj začátkem července zatím nepravomocně umožnil překračovat limity ročních emisí rtuti o tři sta kilogramů a oxidů dusíků o tři sta třicet tun. Zatímco krajští úředníci pokládají rozhodnutí za kompromisní, pardubické zastupitelstvo, obyvatelé okolních obcí a ekologové protestují. Proti výjimce se odvolali k ministerstvu životního prostředí, které zatím definitivně nerozhodlo.

Podle tiskového mluvčí české pobočky Greenpeace Lukáše Hrábka úprava vyhlášky o přípustné úrovni znečišťování znamená, že by nyní rezort měl výjimku pro Chvaletice bez dalšího odmítnout. „Provozovatelé elektrárny požádali o výjimku pro vypouštění rtuti s odůvodněním, že neví, jak zajistit její spolehlivé kontinuální měření. To už teď neplatí, protože jim hraje do karet tato kontroverzní vyhláška a mohou si čtyřicet procent naměřené rtuti odškrtnout,“ vysvětlil.

Nové emisní limity se blíží. Jejich plnění ovšem nikoli

Uhelné elektrárny a teplárny jsou největším zdrojem jedovaté rtuti v České republice. Patří jim celé čelo žebříčku nejhorších znečišťovatelů s výjimkou druhého místa, které zaujímají Třinecké železárny. Nejvíce rtuti vypouští zastaralá hnědouhelná elektrárna Počerady, o níž u má dlouhodobě zájem uhlobaron Pavel Tykač. Ekologové a část občanské společnosti požaduje, aby mu vlastník, tedy společnost ČEZ, elektrárnu naprodával, a namísto toho provoz Počerad ukončil.

Emisní výjimky pro uhelné elektrárny provázejí spory již delší dobu. Kritici by je nejraději zcela zrušili a téma se dvakrát dostalo i do Poslanecké sněmovny. Návrhy na změnu právní úpravy, jež by výjimky omezila, z pera pirátských zákonodárců ovšem nebyly schváleny. Podpořili je pouze lidovci, TOP 09, STAN a dva členové politického hnutí ANO hlasující proti zbytku poslaneckého klubu.

Česká republika je jedním z nejhorších znečišťovatelů v Evropě. Vypouští čtvrté největší množství rtuti z členských států Evropské unie a překonává tak i podstatně lidnatější země, jako je Velká Británie či Francie. Situaci by teoreticky měly změnit nové evropské emisní limity vstupující v platnost za dva roky, zda se jim ale české uhelné elektrárny včas přizpůsobí, není zřejmé.

Rtuť je kromě své toxicity nebezpečná tím, že ji organismus poměrně snadno přijímá a shromažďuje. Vyloučit ji je prakticky nemožné. Organické sloučeniny rtuti otravují nervovou soustavu a představují nemalé nebezpečí především pro těhotné ženy a nenarozené děti. Škody způsobené rtutí mají ovšem i ekonomický rozměr. Podle jednoho z vědeckých propočtů zapříčiní kilogram látky emitovaný do prostředí poškození lidského zdraví, jež lze vyčíslit na přibližně šest set tisíc korun.