Nevidíme ho, a přece s každým nádechem zkracuje náš život, ničí naše zdraví a nakonec nás může i zabít. Řeč je o znečištění ovzduší toxickými látkami a drobnými prachovými částicemi, jež mají v našem prostředí na svědomí zejména automobily, uhelné elektrárny a domácí kotle na tuhá paliva. Aniž bychom to tušili, dostává se do našich plic a přes krevní řečiště proniká do všech orgánů od jater až po mozek.

Počet jeho obětí je neobyčejný. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) zemře v důsledku dýchání znečištěného vzduchu každý rok víc než sedm milionů lidí: to je víc, než mají na svědomí kupříkladu tuberkulóza, malárie a HIV dohromady. Nejnovější výzkumy přitom naznačují, že jde jen o špičku ledovce a skutečný počet předčasných úmrtí může být větší.

Znečištění se netýká zdaleka jen průmyslových měst v rychle se rozvíjejících ekonomikách, jako jsou Peking či Dillí. Se špinavým vzduchem má kvůli nadměrnému množství aut či uhelným elektrárnám chronický problém i Evropa. V roce 2012 na následky znečištění ovzduší v Evropské unii zemřelo skoro půl milionu lidí. Jen pro srovnání - teroristické útoky zabily ve stejném roce v zemích tehdejší sedmadvacítky sedmnáct osob. Také Česká republika porušuje limity znečištění dlouhodobě a umírá na něj až jedenáct tisíc lidí ročně.

Většinu předčasných úmrtí způsobují choroby, které si se vzduchem zamořeným oxidy dusíku, mikroskopickým prachem či rtutí nejčastěji spojujeme: rakovina a další nemoci plic, infarkt či mrtvice. Od devadesátých let minulého století, kdy vědci na rizika špinavého vzduchu začali upozorňovat, však přibývá důkazů o tom, že mají neviditelní zabijáci v našem ovzduší na svědomí i celou řadu dalších poruch, chorob a postižení. Zde je šest nejhorších důsledků znečištění ovzduší, o nichž jste možná dosud nevěděli.

1.Hloupnutí až k demenci

Znečištěný vzduch poškozuje na základě nejnovějších výzkumů mozek a snižuje naši inteligenci. Podle výsledků studie publikované letos v časopise americké Akademie věd dosahují lidé vystavení špatnému ovzduší v jazykových a matematických testech o tolik horších výsledků, jako by ztratili rok vzdělání.

Pokud vystavení špatným podmínkám trvá, důsledky se rok od roku zhoršují. Příčinou tohoto hloupnutí jsou prokazatelně právě toxické látky ve vzduchu: pronikají do mozku, zaviňují oxidační stres, napadají nervy a způsobují záněty. V dlouhodobém výhledu tak mohou vést dokonce k rozvoji Alzheimerovy choroby.

2.Předčasné stárnutí a kožní choroby

Obyvatelé znečištěných měst nemusí být jen hloupější, nýbrž i ošklivější. Naznačuje to řada výzkumů týkajících se souvislosti mezi špinavým vzduchem a stárnutím kůže. Stárnutí pokožky spojené s vráskami a nevzhlednými skvrnami mají na svědomí nejen prachové částice, ale i oxidy dusíku.

Zánětlivé vlastnosti mikroprachu mohou dále vést k rozvoji různých druhů ekzémů či kopřivky a dalších kožních chorob. Je zkrátka třeba počítat s tím, že kvalita vzduchu, který dýcháme, se nám vepíše do tváře.

3.Cukrovka

Diabetem trpí v České republice obrovské množství lidí — víc než osm set tisíc — a každým rokem jich zhruba deset tisíc přibývá. Na vině může být kromě špatné životosprávy a nedostatku pohybu právě znečištěné ovzduší. Vztah mezi vdechováním drobných prachových částic a rozvojem cukrovky dokázala před dvěma lety dlouhodobá studie provedená ve Spojených státech na vzorku téměř dvou milionů pacientů.

Mikroprach podle ní také zvyšuje riziko, že onemocnění skončí předčasnou smrtí. Přestože kvantifikovat celkové množství obětí znečištěním zapříčiněné cukrovky je dle autorů studie komplikované, snížení zamoření vzduchu by podle nich výrazně přispělo k omezení počtu lidí postižených touto chorobou.

4.Předčasné porody a úmrtí kojenců

Vědci se shodují, že vůbec nejhorší důsledky nemá ovzduší pro dospělé, nýbrž pro děti. Nebezpečné úrovni toxických látek ve vzduchu je podle Světové zdravotnické organizace vystaveno až 90 % všech dětí. Poškozovat je začíná ještě před narozením a prachové částice dle výzkumů zásadně zvyšují riziko nebezpečných porodů.

Nízká váha při porodu přitom zvyšuje riziko úmrtí ještě v kojeneckém věku, četnost syndromu náhlého úmrtí a dalších poruch. Následky si takto poškozený člověk může nést celý život. Podle vědců se situace blíží „celosvětové zdravotní katastrofě“.

5.Autismus, poruchy učení, agresivita

Znečištění obzvlášť škodí dětským mozkům. Podle tento týden publikované studie, jež zkoumala děti v čínské Šanghaji, může špinavý vzduch až o 78 % zvýšit riziko rozvoje poruch autistického spektra. Podle studie z Nizozemska zase může vystavení těhotné matky špatnému ovzduší ve městě přispět u potomka k poškození zdravého vývoje mozku a závažně snížit schopnost dětí se učit. A dýchají-li malé děti v útlém věku vzduch znečištěný olovem, může to dle závěrů výzkumu z Los Angeles vést k rozvoji agresivního a asociálního chování v průběhu dospívání.

6.Dětská obezita

Přestože se kvůli znečištěnému vzduchu děti častěji rodí podměrečné, v prvním roce života může vystavení toxickým částicím naopak přispívat k obezitě. Vyplývá to z výzkumu publikovaného v magazínu Environmental Health. Děti vystavené v útlém věku znečištění jsou v deseti letech průměrně o kilogram těžší. Obezita se tak přidává k celé řadě dalších negativních důsledků, z nichž nejčastější jsou se špatným ovzduším běžně spojovaná astmatická onemocnění.

Co se s tím dá dělat?

Prakticky ze všech studií o důsledcích znečištění vyplývá, že kdybychom měli čistší vzduch, byli bychom zdravější, šťastnější a dokonce chytřejší. Jak se dá nebezpečná a v mnoha městech dokonce přímo nelegální míra toxických látek a mikroprachu v ovzduší snížit?

Podle vědců i ekologických organizací je řešení jednoho z nejvážnějších zdravotnických problémů našeho století shodou okolností stejné, jako řešení člověkem způsobené změny klimatu a oteplování atmosféry: zbavit se naší závislosti na fosilních palivech. To znamená změny zejména v oblasti dopravy a energetiky.

Ve městech dnes pochází většina znečištění především z individuální automobilové dopravy. Aut je prostě příliš, a zatímco užitek z nich mají pouze jejich uživatelé, následky trpí všichni. Přejít na elektromobily ovšem nepomůže: podstatná část mikroprachu pochází z opotřebení pneumatik a vozovky. Smysl tak dává podpora veřejné a nemotorové dopravy.

V energetice je pak nejhorším „tichým zabijákem“ uhlí, u nás spalované v celé řadě zastaralých elektráren typu Chvaletice či Počerady, ale také v teplárnách a v domácích topeništích. Opatření k zlepšení situace jsou technicky možná, často však chybí politická vůle. Svět tak v posledních letech zažívá celou řadu občanských vzpour, protestů a kampaní, jež se snaží politiky donutit ke změně.