Elektrárna Chvaletice uhlobarona Pavla Tykače na svém profilu na sociálních sítích počátkem dubna obvinila ekologické občanské organizace z toho, že se pokoušejí „zmanipulovat“ řízení o její žádosti o udělení výjimky z limitů znečištění ovzduší. Tou se chce sporná uhelná elektrárna na Pardubicku, jež měla být podle původních plánů ČEZ odstavena již v roce 2016, vyhnout povinnosti dodržovat nové evropské regulace pro ochranu lidského zdraví před toxickými zplodinami.

Nevybíravá propaganda Tykačovy PR divize na sebe upozornila již v minulosti. Dokladem o údajné manipulaci „zelených aktivistů“ měla být tentokrát zpráva z portálu Info.cz, jenž patří jinému uhelnému byznysmenovi Danielu Křetínskému. 

Info čtenáře seznamovalo s tím, že obce Veltruby, Nebovidy a Bukovka, které podaly k udělení výjimky nesouhlasné stanovisko, předložily připomínky vycházející z podkladů od organizace Frank Bold (někdejší Ekologický právní servis). Proti udělení výjimky se postavilo také město Pardubice.

Z připomínek obcí Chvaletice, Přelouč, Kojice a Trnávka, které naopak žádají krajský úřad v Pardubicích, aby výjimku udělil, přitom vyplývá, že zastánci dalšího provozu elektrárny, ač to neradi připouštějí, postupovali stejně. O tom ale Info nepíše nic.

Starosta obce Kojice Deníku Referendum dokonce potvrdil i to, že vyjádření psal přímo na základě žádosti pracovníků elektrárny a výsledný text s nimi konzultoval. Ve prospěch elektrárny se v řízení vyjádřily také obce Zdechovice, Řečany nad Labem a Tetov. Texty všech vyjádření má redakce k dispozici a výstřižky z nich si můžete prohlédnout v galerii.

Peníze, nebo zdraví

Zatímco obce, které si přejí, aby elektrárna výjimku nedostala, argumentují především zdravím svých obyvatel, spojenci elektrárny vysvětlují svou ochotu výjimku podpořit ekonomickými důvody. Nechtějí přijít o peníze, jimiž firma v jejich obcích podporuje kulturní, sportovní a společenské aktivity.

O výjimku, která — projde-li — umožní chvaletické elektrárně po roce 2021 překračovat limity toxických látek určené nejnovějšími evropskými regulacemi pro ochranu čistoty ovzduší, zažádalo vedení elektrárny počátkem letošního roku. Rozhodnout o ní má úřad Pardubického kraje, potažmo po případném odvolání ministerstvo životního prostředí. Elektrárna se chce prostřednictvím výjimky vyhnout nutnosti investovat do nejlepších dostupných technologií, což by ji vyšlo na jeden a půl miliardy korun.

Rozhoduje se tedy konkrétně o tom, zda bude chvaletická elektrárna vypouštět do ovzduší oproti povolenému maximu až čtyřnásobné množství rtuti či nadlimitní množství podobně zdraví nebezpečných oxidů dusíku. Proti tomu se staví kromě zmíněných obcí z blízkého okolí a pardubického magistrátu také některá místní sdružení v čele se spolkem Zastavme elektrárnu Chvaletice a právě ekologické organizace jako Frank Bold či Greenpeace.

Znečištění ovzduší u nás ročně zabije až deset tisíc lidí. Přispívá k celé řadě vážných zdravotních problémů od rakoviny přes infarkty až po předčasné porody. Uhelné elektrárny způsobují také škody na ekonomice — daňoví poplatníci se na ně skládají až jednapadesáti miliardami ročně.

O rizicích změn klimatu — které kvůli táhlému suchu trápí už i českou společnost a k nimž za Českou republiku nejvíc přispívá právě spalování uhlí — ani nemluvě. Ekologové a místní obyvatelé tak argumentují, že elektrárnám bychom neměli dávat žádné výjimky a že bychom je naopak měli začít zavírat, jak ostatně říká i energetická koncepce státu.

Pro Tykačův uhelný byznys je ovšem elektrárna, kterou se mu podařilo v roce 2013 získat od ČEZu a zachránit ji tak před uzavřením, zásadní. Zajišťuje stálý odbyt uhlí z jeho severočeského dolu ČSA a vedle toho stálý zisk z nepřiměřených českých exportů elektřiny do zahraničí.

Ne, že by investice 1,4 miliardy do nejlepších dostupných technologií byla pro její další provoz nepřekonatelnou obtíží — samo její vedení tvrdí, že pokud výjimku nedostane, prostě nezbytnou částku investuje. Jde ale také o princip. Pokud by Chvaletice výjimku získaly, byl by to precedens pro všechny ostatní zastaralé elektrárny v celé České republice.

A jistě není náhodou, že o výjimku pro Chvaletice žádá Pavel Tykač právě v době, kdy se snaží od ČEZu získat vůbec nejšpinavější elektrárnu u nás, Počerady, kde se pálí uhlí z jeho druhého dolu Vršany. U Počerad by totiž případné investice do rekonstrukce byly řádově vyšší.

Ovšem i v případě, kdy by Tykač Počerady nezískal, mohly by po uzavření dolu ČSA — jež je v díky limitům těžby v plánu po roce 2021 — spalovat ve Chvaleticích právě uhlí z Vršan.

O vršanském uhlí je známo, že je méně kvalitní, takže jeho spalování uvolňuje vyšší emise rtuti a dalších škodlivin. Za takových okolností — a za předpokladu, že by v aktuální žádosti o výjimku uspěla — by tedy chvaletická elektrárna mohla vypouštět do ovzduší nejen víc toxických látek, než dovolují normy, ale dokonce víc než vypouští dnes.

Není tedy divu, že firma pro získání výjimky dělá co může. A přestože stanoviska obcí jsou pro výsledek řízení nezávazná, obecně je zvykem k nim přihlížet. Proto je podpora okolních měst a vesnic pro Tykačovu elektrárnu tak důležitá.

Totožná struktura i formulace stanovisek na podporu elektrárny

Nadstandardní spolupráci mezi uhelnou společností a obecními úřady napovídá v první řadě skutečnost, že texty připomínek obcí Chvaletice, Přelouč, Kojice a Trnávka mají jednotnou strukturu a obsahují na mnoha místech tatáž slovní spojení a větné vazby. Buďto tedy následovaly jakousi předlohu, anebo od sebe obce opisovaly.

V prvních odstavcích obce líčí, na základě jakých paragrafů přesně podávají k žádosti elektrárny o výjimku vyjádření. Pozoruhodné je, že používají stejný formát zkracování právních pojmů: „dále jen Žádost“, „dále jen Zákon“ a podobně, i když možností běžně využívaných v oficiální komunikaci je mnoho.

V druhém odstavci následně popisují, že se „seznámily“ s předmětem žádosti a na základě elektrárnou zadané studie usuzují, že možný dopad udělení výjimky na zdraví jejich obyvatelstva a životního prostředí by byl „neměřitelný“ či „nepodstatný“. V třetí části pak obce argumentují právě tím, že jim elektrárna poskytuje peníze. Závěrečnou větou žádají kraj o schválení žádosti o výjimku.

Právě v této části si lze také všimnout množství slovo od slova zkopírovaných konkrétních formulací. Pro město Chvaletice je elektrárna „spolehlivým partnerem v kulturní, sportovní a sociální oblasti“. Do písmene stejný popis používá ve vyjádření rovněž obec Trnávka. Chvaletice píší o „zhoršení sociální a ekonomické situace“, Kojice zase o „zhoršení sociálního a ekonomického prostředí“. Prakticky totožná je celá poslední věta v připomínkách Trnávky, Kojic i Přelouče.

Z podobností mezi všemi vyjádřeními je tedy zřejmé, že je obce nepřipravovaly samostatně a nezávisle na sobě, nýbrž na základě jakýchsi „not“. Vyšší než náhodnou podobnost potvrzuje také algoritmus, používaný Masarykovou univerzitou k vyhledávání plagiátů mezi studentskými pracemi. Překryv jednotlivých dokumentů s ostatními kvantifikuje jako významný: od třiceti procent textu v případě Chvaletic až po celých devětačtyřicet procent v případě Přelouče.

Řekni, kdo ty připomínky psal?

Vedení obcí se ve svých připomínkách k řízení o výjimce netají ani úzkou spoluprací s elektrárnou: pro Chvaletice jde o „strategického partnera“, podobné formulace používají i ostatní. Na otázku Deníku Referendum, jak přesně připomínky vznikaly a zda do jejich tvorby vstupovala i elektrárna, ale reagují rozporně.

Starostka Přelouče Irena Burešová (ODS), jejíž text je připomínkám ostatních zdaleka nejpodobnější, spolupráci s kýmkoli kategoricky odmítá. „To se mě skoro dotýká, že tvrdíte, že tam mám stejné věty,“ odpovídá. „Psala jsem to sama jen s ohledem na to, co na úřední desce zveřejnil kraj,“ tvrdí dále. Že má její město s elektrárnou úzký vztah, ale potvrzuje. „Oni si nás jednou za čas zvou, vysvětlují nám, jaké mají záměry a co se chystají dělat,“ popisuje.

V takto rezolutním postoji je ale jediná. Starostka Chvaletic Zdeňka Marková (Čas na změnu) vysvětluje podobnosti ve vyjádřeních především koordinací práce s ostatními obcemi. S odkazem na zmíněnou spolupráci obcí, které se postavily proti výjimce, s ekologickými organizacemi, pak konstatuje, že na společné přípravě připomínek není nic zvláštního. „Všechny zájmové skupiny spolu komunikují a spolupracují. Pokud někdo něco vymyslí a najde, proč by to hledal ten druhý. Je to normální,“ uzavírá.

Starosta Trnávky Radek Valenta (nezávislý) pak popisuje i kontakt s elektrárnou: „Netvrdím, že jsme si to vymysleli úplně sami, komunikujeme jak s elektrárnou, tak s Chvaleticemi a předpokládám, že to, co elektrárna poslala Chvaleticím, poslala i nám. Dávala to dohromady paní místostarostka, takže nevím, jak přesně to vznikalo,“ řekl Deníku Referendum.

A kojický starosta David Morávek (Pro Kojice) nakonec popsal, jak to bylo, zcela otevřeně: „To vyjádření vznikalo i po jakémsi oslovení od elektrárny Chvaletice, s tím že nám byla předložena ta studie (elektrárnou zadané zhodnocení vlivu výjimky na znečištění, pozn. aut.) k posouzení, jestli to významnému zaměstnavateli tady v okolí potvrdíme, nebo to odmítneme. Takže ten první impuls přišel od elektrárny Chvaletice,“ vysvětluje. „Potom jsme ten text — když jsme se vyjádřili kladně — s elektrárnou samozřejmě konzultovali,“ dodává.

Kolik stojí souhlas? Ne víc než pár milionů

Ať už byl proces přípravy připomínek jakýkoli, za pozornost stojí „korunní argument“ obcí — a sice, že elektrárna má ekonomický přínos pro obecní rozpočty a také pro region. Všechny dotčené obce argumentují také obavou, že bude-li muset elektrárna investovat zhruba půldruhé miliardy do nejlepších dostupných technologií, o podporu přijdou.

Elektrárna obce podporuje částkami, které jsou možná skutečně významné pro jejich rozpočty. Kupříkladu třítisícovým Chvaleticím, jež mají letos roční rozpočet zhruba necelých sedmapadesát milionů korun, vyplácí elektrárna tři čtvrtě milionu ročně a hodlá tak na základě „smlouvy o spolupráci“ činit i v následujících třech letech.

U ostatních, menších obcí, jsou tyto částky podle všeho ještě menší — v případě Řečan nad Labem jde o 150 tisíc korun ročně. V Přelouči elektrárna podporuje podle starostky Burešové jen spolkovou a sportovní činnost, do rozpočtu nepřispívá.

Za drobné příspěvky na vybavení dětských hřišť, kroužky pro mládež či údržbu obecní zeleně si tak elektrárna pořizuje aktivní podporu, jež může být pro úředníky v Pardubicích či na ministerstvu životního prostředí nakonec jazýčkem na vahách a přinést jí tak mnohem významnější úsporu. Ve srovnání se zisky uhelného byznysu Pavla Tykače a jeho společníků jde totiž — na rozdíl od jedné a půl miliardy — o drobné.

Pro srovnání, elektrárna Chvaletice dosáhla loni zisku zhruba 488 milionů korun před zdaněním. Tykač a ostatní majitelé uhelného konglomerátu, pod nějž elektrárna od roku 2013 patří, a který vznikl rozdělením někdejšího Czech Coalu, si za období 2009—2017 rozdělili skrze své kyperské firmy, prostřednictvím kterých uhelný byznys u nás vlastní, celkem skoro dvaadvacet miliard korun.

Korupce, ale legální

Obce popírají, že by jim sama elektrárna jakkoli dala najevo, že by je v případě neudělení výjimky podporovat přestala. Starostka Přelouče Burešová však v této souvislosti uvedla: „Možná nám něco takového i řekli, nebo neřekli, opravdu si nevzpomínám. Ale když budou muset vydat jeden a půl miliardy na investici, tak už jim pak nezbudou peníze na nějaké podpory, to je přece logické.“

Prostor k upřesnění, zda by skutečně kvůli investici do technologií hodlala podporu obcí omezit, poskytl Deník Referendum také mluvčí Severní energetické, pod niž elektrárna spadá. Gabriela Sáričková Benešová s několikadenním zpožděním odpověděla dvojznačně: „Vzhledem k tomu, že elektrárna Chvaletice částečně již proinvestovala a do roku 2021 ještě investuje celkem sedm miliard korun, což je největší soukromá investice v Pardubickém kraji, je možné, že v případě neudělení výjimky a nutnosti další investice cca 1,4 miliardy budeme nuceni některé projekty podpory ekonomicky vyhodnotit a zvážit. (...) Rozhodně to neznamená změnu naší strategie a konec podpory a spolupráce s místními obcemi.“

Z hlediska výsledku, jímž je podpora pro výjimku, je to ale málo podstatné. Za jednáním starostek a starostů není nezbytné vidět zlou vůli. Jedná se ale de facto o systémovou — legální — korupci.

Elektrárna svým postupem dostává lokální politiky do střetu zájmů, v němž jsou nuceni vybírat si mezi kvalitou společenského života a zdravým životním prostředím. Obce, které dostávají od elektrárny peníze na sportovní, kulturní a společenské aktivity, se tak na ní stávají strukturálně závislými.

Situace, kdy provozovatel zařízení, které zatěžuje obce a jejich okolí ekologickými dopady, nemusí poskytovat žádné peníze povinně ze zákona, zakládá na hlubokou nerovnost. Chvaletická elektrárna Pavla Tykače si de facto může na své poměry lacino kupovat v klíčové existenční situaci pod rouškou dobročinnosti politickou podporu pro své vlastní obchodní zájmy.

Podobným způsobem se ostatně snažila Severní energetická získat podporu v Pardubicích, kde poslední tři sezóny sponzoruje hokejový klub HC Dynamo. Elektrárna navíc sponzoring kubu výrazně navýšila a začala jej intenzivněji propagovat právě před klíčovým jednáním zastupitelstva, na němž se rozhodovalo, jak se město k výjimce postaví. Jak již zmíněno, odpůrci elektrárny měli i přesto převahu a Pardubice podaly do řízení o výjimce nesouhlasnou připomínku.

„Hokejový klub a elektrárna společně ohlásili zintenzivnění spolupráce osmnáct dní před tím, než elektrárna podala žádost o výjimku,“ popisuje opoziční zastupitel Jakub Kutílek (Zelení, za Piráty). „Parametry spolupráce neznám, ale Severní energetická se při absenci generálního partnera stala jedním z nejviditelnějších,“ dodává. 

Tiskový mluvčí Pardubického magistrátu se k sponzoringu pro Deník Referendum odmítl vyjádřit s tím, že hokejový klub je soukromý subjekt. Město je přitom jeho majoritním vlastníkem a v dozorčí radě sedí mimo jiné i primátor Martin Charvát (ANO).

Soukromý versus veřejný zájem

Ředitel protikorupční organizace Transparency International David Ondráčka přirovnává tento postup k podobným praktikám hazardního průmyslu: „Elektrárna má v ruce finanční trumfy a pro starosty je těžké jí nejít na ruku. Připomíná to postup hazardních firem, které měly ve městech roky eldorádo a za to sponzorovaly hokej či fotbal. Když město chtělo vyhláškou herny omezit, vyhrožovaly, že sponzoring sportu skončí,“ komentuje.

Jelikož mají obce pochopitelný zájem na udržení kvality společenského života svých obyvatel, považují za samozřejmé podpořit soukromý zájem vlastníka, který chce uspořit na technologiích. I přesto, že soukromý zájem provozovatele elektrárny je zde v evidentním konfliktu s veřejným zájmem na ochraně ovzduší, ztělesněném v nových evropských limitech znečištění, stejně jako v rozporu se zájmem na snižování emisí skleníkových plynů, ničících stabilitu globálního klimatu.

Právě ekologickými škodami přitom argumentují obce, které se postavily proti výjimce, a které kvůli jejich spolupráci s ekologickými organizacemi elektrárna obviňuje, že jsou manipulovány. „Manipulován si nepřipadám,“ argumentuje starosta Veltrub Jiří Hůla (nezávislý), „připomínky nám Frank Bold nabídl zdarma, byly odborně zpracované a souhlasil jsem s nimi, proto jsem je použil.“ Také on soudí, že za kladným stanoviskem obcí z okolí elektrárny stojí peníze, které dostávají.

„Asi jim něco nabídli. Kdyby něco nabídli mě, tak bych to odmítl. Buď mi o to životní prostředí jde, nebo ne, vlastník elektrárny odvádí daně na Kypru a běžný občan z toho nemá nic. Přitom patnáct až dvacet procent elektřiny každoročně vyvážíme do zahraničí. A elektrárna Chvaletice, která dřív fungovala jako vyrovnávací, dnes jede na plný výkon. Proč bych pak měl podporovat, aby místo pětasedmdesáti kil rtuti mohla vypouštět přes čtyři sta?“ ptá se nakonec.