Vláda údajně chystá novelu vodního zákona, jež přesně určí, co dělat na obecní, krajské i národní úrovni při nedostatku vody. Na to, že sucho trvá reálně od roku 2015 a předpovídalo se už mnohem dříve, zareagovala vláda takřka bleskově. Takže, když to půjde za měsíc do vlády a připočteme ping pong v parlamentu, za rok máme novelizovanou legislativu. Tož sláva!

A i když moc peněz není, vláda dá na propojování vodárenských soustav a prohlubování vrtů třeba i 50 miliard. To řekl ministr Brabec. Připomíná to středověkého ranhojiče, který sice nevěděl, co pacientovi je, ale aspoň mu pustil žilou anebo dal studené obklady.

Ale my přece už víme, co pacientovi je. Česká republika má suchou horkost. Tu zapříčinila globální změna klimatu a prohlubuje ji průmyslové zemědělství a necitlivé lesnictví. Propojovaní soustav a prohlubování vrtů sice může o nějakou chvíli oddálit okamžik, kdy voda pro domácnosti dojde, ale ne nadlouho.

↗

Pokud by to vláda myslela s bojem proti suchu vážně, začala by s opatřeními na zkvalitňování půdy a zadržování srážkové vody v místě, kde dopadne. Foto Pixnio

Jsme odkázaní na vodu, která na naše území naprší, a přitom děláme vše pro to, aby co nejrychleji odtekla. Pole jsou odvodněná, mokřady vysušené, řeky narovnané. Ano, jedno procento délky našich toků se každoročně revitalizuje, stavějí se tůně a podobně. Je to ale žalostně málo. Už v roce 2015 prý dala vláda osm miliard na boj se suchem. Kam se poděly? Co se za ně udělalo?

Jen v letošním roce má stát dát na stavbu dálnic 25 miliard korun. Co je důležitější, přepravovat všechno po dálnicích co největší rychlostí sem a tam, nebo mít vodu? Přestože část veřejnosti si myslí, že by se dálnice měly stavět ještě rychleji, tempo revitalizací a dalších opatření na zmírnění sucha je přímo hlemýždí.

Ministr Brabec mluví o dotacích pro domácnosti na využití dešťové vody. Jenže toto jsme v nevládní organizaci ČSOP Veronica v Brně propagovali už na začátku devadesátých let minulého století. A nikdo nás moc neposlouchal a nepodporoval. Už v roce 2011 jsem do České republiky rozšířili z Rakouska projekt Přírodních zahrad, mezi jehož zásady patří využívání dešťové vody. Ministerstvo zemědělství nám na to nedalo ani korunu, prý má jiné priority.

Základem všeho je přitom správná péče o půdu. Přesto jsou zemědělské korporace (včetně Agrofertu) dotovány za to, že půdu vytrvale a svědomitě ničí. Utužují ji těžkými mechanismy, stříkají jedovatými pesticidy (například stále ještě povolenými přípravky na bází glyfosátu), pěstují širokořádkové plodiny způsobující erozi.

Mluví se o tom, kolik zemědělské půdy se zabralo na sklady (což je samozřejmě špatně), ale už se moc nemluví o tom, že ta zbylá půda je trvale ničena za pomocí českých i evropských dotací. A ještě přijde ministr zemědělství Toman s odpuštěním s dementním návrhem na další zdvižení hladiny Novomlýnských nádrží, aby se mohly spustit závlahy. Jaké závlahy? Vždyť pan ministr se tam ani nebyl podívat, závlahová zařízení už jsou dávno rozkradená a nefunkční.

Lidé jako Toman a Babiš, velkopodnikatelé v agrobyznysu, si těžko budou chtít vypustit „svůj vlastní rybník“. Kdyby to s pověstným „bojem proti suchu“ mysleli aspoň trochu váženě, museli by se zasadit o to, aby všichni, kdo hospodaří na zemědělské půdě, ji museli obdělávat tak, aby zlepšovali její kvalitu a tím zajišťovali, že z ní nebudou odtékat živiny do spodních vod a že se nebude erozí snižovat množství ornice.

A hlavně, že se díky tomu bude voda zasakovat primárně tam, kde dopadne. Ale to by přišli o veliké peníze. Tak radši dají peníze z daní nás všech na prohlubovaní vrtů. Domnívám se, že spíše než o prohlubování vrtů jde o ohlupovaní občanů.