Poslanci a poslankyně ze všech stran podpořili nový zákon o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury. Nikdo z poslanců nebyl proti. Atmosféru, kdy se opozice s koalicí shodly na zásadních změnách v mnoha oblastech, pěkně vystihuje budovatelská písnička z 50. let s textem „stavíme, stavíme nový svět a nikým si přitom nedáme překážet“. Nový zákon o strategických investicích byl totiž připraven v rozporu s platnou legislativou a důsledky obsahově komplikovaných návrhů nikdo před hlasováním neposoudil.

Když se na jaře tohoto roku dostal do sněmovny vládní návrh novely liniového zákona, šlo o nudný materiál. Sněmovní tisk 410 obsahoval stručnou implementaci evropské směrnice technického charakteru. Pak se ale zrodil nápad.

Kapitánům průmyslu se povedlo přesvědčit premiéra Fialu (ODS) a ministry Kupku (ODS) a Síkelu (za STAN), že na drobnou novelu liniového zákona naroubují změny dalších deseti zákonů, a usnadní tak cestu výstavbě jaderné elektrárny, otevření nového lomu či rozpohybují přípravu vysokorychlostních tratí.

Návrhy připravené částečně na ministerstvech a částečně v kancelářích lobbistů jsou natolik zásadní, že ve standardní demokracii by je nejprve projednala všechna dotčená ministerstva, vláda, její legislativní rada a někdo by seriózně analyzoval předpokládané dopady a s těmi seznámil všechny aktéry. Ani jedno se však v tomto případě nestalo.

Vládní prohlášení jako cár papíru

Fialova vláda ve svém programovém prohlášení uvádí: „Zvýšíme kvalitu legislativy. Každou novou regulaci důkladně zvážíme na základě analýzy očekávaných dopadů. Legislativní návrhy potřebné k plnění programového prohlášení budou předkládány standardní legislativní cestou a před jejich předložením do vlády se k nim vyjádří odborníci v rámci Legislativní rady vlády.“