Poslanci a poslankyně ze všech stran podpořili nový zákon o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury. Nikdo z poslanců nebyl proti. Atmosféru, kdy se opozice s koalicí shodly na zásadních změnách v mnoha oblastech, pěkně vystihuje budovatelská písnička z 50. let s textem „stavíme, stavíme nový svět a nikým si přitom nedáme překážet“. Nový zákon o strategických investicích byl totiž připraven v rozporu s platnou legislativou a důsledky obsahově komplikovaných návrhů nikdo před hlasováním neposoudil.

Když se na jaře tohoto roku dostal do sněmovny vládní návrh novely liniového zákona, šlo o nudný materiál. Sněmovní tisk 410 obsahoval stručnou implementaci evropské směrnice technického charakteru. Pak se ale zrodil nápad.

Kapitánům průmyslu se povedlo přesvědčit premiéra Fialu (ODS) a ministry Kupku (ODS) a Síkelu (za STAN), že na drobnou novelu liniového zákona naroubují změny dalších deseti zákonů, a usnadní tak cestu výstavbě jaderné elektrárny, otevření nového lomu či rozpohybují přípravu vysokorychlostních tratí.

Návrhy připravené částečně na ministerstvech a částečně v kancelářích lobbistů jsou natolik zásadní, že ve standardní demokracii by je nejprve projednala všechna dotčená ministerstva, vláda, její legislativní rada a někdo by seriózně analyzoval předpokládané dopady a s těmi seznámil všechny aktéry. Ani jedno se však v tomto případě nestalo.

Vládní prohlášení jako cár papíru

Fialova vláda ve svém programovém prohlášení uvádí: „Zvýšíme kvalitu legislativy. Každou novou regulaci důkladně zvážíme na základě analýzy očekávaných dopadů. Legislativní návrhy potřebné k plnění programového prohlášení budou předkládány standardní legislativní cestou a před jejich předložením do vlády se k nim vyjádří odborníci v rámci Legislativní rady vlády.“

Ani jeden bod z výše uvedeného však nebyl při přípravě zákona o strategických investicích splněn. Mohlo by se zdát, že při bazírování na způsobu přípravy jde o přepjatý formalismus či právní purismus. Pravdou je ale opak. Bez standardní diskuse, vypořádání připomínek a zhodnocení dopadů se v tomto případě ženeme do průšvihu.

Ukažme si to na dvou konkrétních návrzích, které Sněmovna v rámci novely liniového zákona schválila. Jeden se týká těžby nerostných surovin a jeden financování výroby atomové energie.

V případě těžby nerostných surovin zavádí schválený přílepek zvláštní postupy pro správní řízení o stanovení dobývacích prostorů, povolování těžby a vyvlastňování nemovitostí v její prospěch. Vyvlastňování ve prospěch těžby, které bylo již dříve zrušeno, je přitom podle ústavy krajním zásahem. Krajním zásahem, který se do zákona vrací bez řádného projednání.

Ložiska strategických nerostů se mají vymezovat pouhým nařízením vlády, do jehož přípravy budou mít možnost mluvit dotčené obce jen velmi omezeně, vlastníci dotčených pozemků nebo úřady, které dbají na ochranu životního prostředí pak vůbec. Způsob vymezování jednotlivých „ložisek strategických nerostů“ formou nařízení vlády je podle řady právních expertů také v rozporu s ústavou. Dodejme, že návrh ohledně těžby byl schválen i přesto, že proti novému způsobu otevírání nových těžebních míst protestovalo Ministerstvo životního prostředí.

Druhý příklad se týká financování výroby energie z jádra. Jedná se o velmi rozsáhlou novelu zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové ekonomice, která podstatně mění pravidla přímé podpory nových jaderných zdrojů.

Ačkoli se návrh může velmi výrazně promítnout do ceny elektřiny pro domácnosti a přinese závazky pro státní pokladnu, byl schválen bez předložení dopadových ekonomických analýz a hodnocení. Proti návrhu se vyslovila hned tři ministerstva — ministerstvo financí, dopravy a životního prostředí. V Poslanecké sněmovně to byl nakonec jeden z návrhů, který prošel těsně, když pro něj hlasovalo jen 80 poslanců, přičemž pro přijetí bylo potřeba právě 80 hlasů.

Kdo ví, co je v tom návrhu?

O suterénní politické kultuře, která ovládla přípravu novely, svědčí mimo jiné následující rozhovor mezi členy Hospodářského výboru. Záznam rozhovoru byl pořízen oficiálně a visí na stránkách Sněmovny. I tento návrh byl nakonec ve Sněmovně schválen, opět těsnou většinou 82 hlasů.

Martin Kolovratník (ANO): Promiňte, snažím se klikat velmi rychle. Nerozumím tady tomu pozměňováku. Je možný ve dvou větách, autor, vysvětlit o co de? (…)

René Neděla (MPO): Zkusím vysvětlit tak, jak já ho vnímám, protože nejsem autorem toho pozměňovacího návrhu. (…)

Patrik Nacher (ANO): (…) Takže kdo je autorem toho návrhu? (…)

Martin Kolovratník (ANO): No, tak si to tady řekněme. Tak jako napsali to na ČEZu, měl to podat pan předseda Adamec a za něj to podal pan kolega Turek, kterej ani neví, co v tom je. Nebo kdo ste to tedy podal? (…)

Ivan Adamec (ODS, předseda hospodářského výboru): Ano, jasně (…) a tam je to vysvětlený, v systému, jako je to vysvětlený v tomhle materiálu. Ale nechcete po mě, abych teďka listoval v tomhle materiálu, když ještě řídím schůzi. (…)

Ondřej Lochman (STAN, zpravodaj pro sněmovní tisk 410 ): Tak já můžu, já sem si k těm jednotlivým věcem dělal rešerši, takže jestli chcete, tak vám tady můžu v pár větách říct co opravdu je obsahem toho návrhu, jestli to pomůže. Nebudu to komentovat, kdo, jak. Já tu mám, je to návrh 3310 pana poslance Adamce a byl k tomu přihlášený pan poslanec Turek na plénu. Jde tedy o úpravu energetického zákona, cílem je umožnit státu, aby mohl lépe, mít větší vliv na realizaci transakcí, jejichž předmětem je nabytí vlivu nad strategickými energetickými celky.

Když poslanci porušují zákon

Přidávat k projednávaným návrhům zákonů věcně nesouvisející pozměňovací návrhy je v rozporu s jednací řádem Sněmovny, a může to také vést ke zrušení přijatých přílepků Ústavním soudem. Spor o podobu zákona před Ústavním soudem ostatně připouští i předseda Hospodářského výboru, poslanec Adamec, který přípravu přílepků ve Sněmovně moderoval.

Ponechme stranou, jestli k urychlení výstavby vede cesta přes soudní tahanice. Mnohem důležitější je, jakou cestu si razí poslanci pro příští rozhodování. Pokud dnes nevadí masivně porušit jedno pravidlo dané jednacím řádem, příště může přijít na řadu jiné. Eroze dodržování pravidel nahlodává nejen politickou kulturu, ale také naši občanskou důstojnost a loajalitu k demokratickému uspořádání. Soudržnou, odolnou a prosperující společnost lze jen těžko založit na porušování pravidel a omezování práv občanů a samospráv.

Text vznikl v rámci projektu Měníme klima v legislativě pro naše obce a města. Projekt byl podpořen v rámci programu Active Citizens Fund.