Jakub Patočka a Jan Beránek navrhují obnovu a prohloubení radikálního přístupu ekologického hnutí, jeho cílů i nástrojů, jako jedinou efektivní strategii v situaci akutní klimatické krize. Ve své odpovědi argumentuji, že klimatické hnutí má díky svým nedávným proměnám nově k dispozici celou škálu nástrojů, včetně těch radikálních. Problémem je spíš schopnost mentálně překonat status quo a představit si radikálně proměněnou klimaticky stabilní společnost.

Byť jsem s environmentálním hnutím v kontaktu již mnoho let, profesně jsem se do něj zařadila teprve nedávno. V diskusi o jeho směřování to může být výhodou, protože uvažování o strategii, směru či efektivitě našeho konání nemám podbarvené křivdami a konflikty, které se v malém výseku společnosti, který byl často pod ohromným tlakem, nutně nakupily.

Jsme také v radikálně jiné situaci, než třeba před pěti lety. V roce 2009 Bohuslav Binka ve svém článku reflektoval odklon od radikálního obsahu i nástrojů a obecné zaměření environmentálních neziskovek na politickou reprezentaci a profesionalizaci lobbistické práce slovy, že „živé společenské hnutí zeleného typu v ČR neexistuje“. Z dnešní situace je zřejmé, jak ohromná změna se v posledních letech — a nejviditelněji v posledním roce — udála.