„Stojím před vámi ne jako expert, ale jako znepokojený občan,“ uvedl hollywoodský herec Leonardo DiCaprio svůj první a na OSN velmi stručný projev před delegacemi Klimatického summitu v roce 2014. Trval necelé čtyři minuty, tak akorát, aby ho na YouTube k dnešku pohodlně dokoukala většina ze skoro tří milionů lidí, kteří si ho pustili.

O dva roky později herec produkoval dokument o globálním oteplování Before the Floods stanice National Geographic a účinkoval v něm. Klimatickou krizi v něm označuje za „nejdůležitější událost naší doby“ a hovoří o ní třeba s Barackem Obamou nebo Elonem Muskem. Snímek o znepokojeném občanu DiCapriovi tlumočícím zprávu ekologických odborníků o stavu světa zničeném těžbou fosilních paliv, pěstováním palmového oleje nebo chovem dobytka, si nakonec odnesl Cenu diváků na mezinárodním filmovém festivalu v Torontu.

Podle filmového serveru Indiewire krátce po premiéře alespoň část filmu vidělo na lineárních, digitálních nebo streamovacích platformách přes šedesát milionů lidí, což byl největší úspěch dokumentu National Geographic za šestnáct let. Ničemu neuškodilo, že pár měsíců před uvedením dokumentu DiCaprio získal oscara za hlavní roli v naturalistickém dramatu Revenant o dobývání přírody a jejích původních obyvatel na americkém kontinentu. Organizace spojených národů tak byla s výběrem svého „Posla míru“ určitě spokojená.

Nejsem odborník, ale poslouchejte mě

Pro spolupráci s celebritami na public relations existuje v OSN speciální odbor. Jeho dlouholetý šéf, Palestinec Maher Nasser, který v mezinárodní organizaci pracuje přes třicet let, kdysi popsal, jak takové námluvy OSN se známou osobností probíhají. Důležitými parametry jsou důvěryhodnost a zmíněná etika.

Zaměstnanci musí kandidátku nebo kandidáta nejprve důkladně prověřit a hledat cokoliv, co by poškodilo pověst organizace. Takto lustrováni byli herci a ekologičtí aktivisté Robert Redford nebo Javier Bardem, než dostali příležitost v OSN promluvit o klimatické krizi a ochraně oceánu. Také Angelina Jolie, než se stala zvláštní vyslankyní UNHCR nebo Nicole Kidman, vyslankyně dobré vůle UNIFEM.

↗

Druhou premisou je, aby se osobnost v dané oblasti už sama angažovala. Právě Leonarda DiCapria OSN oslovila, protože ekologii a debaty o klimatu aktivně sledoval předchozích 15 let, věnoval se fundraisingu a založil několik občanských organizací.

I tak DiCaprio ve svém prvním projevu v OSN raději zdůraznil, že není odborník v oblasti klimatu, tedy součást tak zvané epistemické komunity. Naopak nenápadně využil svoji pozici moci, ze které jako celebrita oslovil fanoušky v delegacích národních států i u obrazovek počítačů s předpokladem, že většina těchto lidí jeho obličej zná, pravděpodobně zaplatila i za lístek do kina na jeho poslední film, a proto si ho vyslechne spíš než nějakého „neznámého“ profesora.

Nezájem veřejnosti nebo zástupců vlád o názor epistemické komunity jako takové není nic nového. Už od použití jaderných zbraní na japonská města Hirošima a Nagasaki v roce 1945 varovali přední fyzici před riziky jaderného testování a bezpečnostní atomové energie, kterou sami pomohli vynalézt. Celospolečenskou pozornost si ale v USA protijaderné hnutí získalo až na konci 70. let, i díky zapojení známých osobností jako Jane Fondová.

Účastnila se nejen demonstrací, ale vzala také roli v thrilleru Čínský syndrom s jasným protijaderným poselstvím. V každém případě by pro nás základním parametrem při rozhodování, jestli dané celebritě věnujeme svoji pozornost, neměla být fikce nebo počet fanoušků na sociálních sítích, ale doložitelný vztah s epistemickou komunitou a věrohodný informační background.

Ani letadlem, ani plachetnicí

Konkrétně u debaty o klimatu kredibilitu nadprůměrně známých lidí v mediálním prostoru často nabourává jejich nadprůměrně neudržitelný životní styl. Hlubokou uhlíkovou stopu zanechávají například soukromá letadla, která globální celebrity používají stejně běžně jako průměrný člověk žijící ve městě auto.

Kritizovaný byl i DiCaprio, když si v lednu tohoto roku odjel převzít cenu za ekologický aktivismus do New Yorku z francouzského letoviska Cannes. A během čtyřiadvaceti hodin se soukromým letadlem pak zase vrátil do Evropy kvůli další povinnosti.

Argument s vlivem osobní přepravy na ekologii je vděčné téma. V globalizovaném světě cestuje skoro každý, a tak dovoluje útočit přímo na nositele nepříjemné informace a tím jej i samu informaci ve veřejném prostoru zdiskreditovat.

Zde je přínos celebrit jako autorit pro debatu o klimatu nejproblematičtější. Lákadlu poukázat na něčí chybu často neodolají ani ti, kteří s myšlenkou jinak vlastně souhlasí. Pokud ji udělal ještě někdo známý, ať už blízký člověk nebo celebrita, přináší nám jeho selhání často zvláštní uspokojení.

Jedná se o psychologický jev pojmenovaný schadenfreude, který je zřejmě součástí lidské povahy a člověk se mu musí naučit vědomě bránit. Nejlepším příkladem je dnes nejznámější aktivistka na světě Greta Thunbergová, která na Klimatickém summitu v New Yorku vystoupí letos a cestovala na něj z Evropy plachetnicí.

Chtěla tak prý především upozornit na jiné způsoby dopravy, než je letecká a možná si také přála vyhnout se útokům na svoji osobu kvůli neekologickému cestování, což se jí stejně nepovedlo. Její rozhodnutí na jednu skupinu lidí funguje jako motivační impuls a na jinou antagonicky, což může brzdit společenský konsenzus o klimatu jako problému.

Na druhou stranu středoškolské stávkové hnutí #FridaysForFuture, které díky Gretě Thunbergové vzniklo, pevně stojí na vědeckých základech. A sám fakt, že nejočekávanější projev v New Yorku přednese šestnáctiletá studentka, která nenatočila poslední díl Transformers, ani neměla celé léto singl na první příčce hitparády, ukazuje, že se moc dostává do rukou obyčejných lidí. Tedy těch, kteří na podobných fórech dosud chyběli.