Aniž by to možná sami tušili, stali se středoškolačky a středoškoláci za klima jedněmi z nejdůležitějších politických aktérů roku 2019. To jsme sice ani tak nepocítili v České republice, ale o to více na evropské úrovni. Hnutí, které rok předtím ještě neexistovalo, a jehož členky a členové ve většině případů ještě ani sami nemohou volit, zásadním způsobem ovlivnilo evropské volby 2019. A to platí jak o výsledku voleb, tak o nastolené agendě.

Asi jen málokdo z nás by si ještě před rokem dokázal představit, že mezi portfolii Evropské komise 2019-2024 budeme mít nejen eurokomisaře pro životní prostředí a oceány, ale také eurokomisaře pro Green New Deal. Tak zvaná „Zelená dohoda pro Evropu“ se podle nové předsedkyně Evropské mise Ursuly von der Leyenové má stát „značkou Evropy“, kdy se Evropa stane prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světe.

Klimatické agendě se v kampani do eurovoleb přitom kromě tradičních podezřelých z řad zelených stran nevyhnuli ani sociální demokraté, konzervativci, liberálové či levice, byť si s tématem každý poradil způsobem sobě vlastním. Celou situaci asi nejlépe vystihl moment, kdy sociálnímu demokratovi Fransi Timmermansovi v debatě vedoucích kandidátů v Maastrichtu uniklo přeřeknutí „vote green“ (volte zelené).

Kampaň evropských zelených uspěla však mimo jiné právě proto, že svými požadavky, urgentností a atmosférou rezonovala s klimatickým hnutím. Evropští zelení tak byli schopni zejména mladé lidi přesvědčit, že jejich požadavky lze naplnit v tradiční politice a že konkrétní zelené strany v Evropě budou v institucích reprezentovat právě jejich zájmy.