Aniž by to možná sami tušili, stali se středoškolačky a středoškoláci za klima jedněmi z nejdůležitějších politických aktérů roku 2019. To jsme sice ani tak nepocítili v České republice, ale o to více na evropské úrovni. Hnutí, které rok předtím ještě neexistovalo, a jehož členky a členové ve většině případů ještě ani sami nemohou volit, zásadním způsobem ovlivnilo evropské volby 2019. A to platí jak o výsledku voleb, tak o nastolené agendě.

Asi jen málokdo z nás by si ještě před rokem dokázal představit, že mezi portfolii Evropské komise 2019-2024 budeme mít nejen eurokomisaře pro životní prostředí a oceány, ale také eurokomisaře pro Green New Deal. Tak zvaná „Zelená dohoda pro Evropu“ se podle nové předsedkyně Evropské mise Ursuly von der Leyenové má stát „značkou Evropy“, kdy se Evropa stane prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světe.

Klimatické agendě se v kampani do eurovoleb přitom kromě tradičních podezřelých z řad zelených stran nevyhnuli ani sociální demokraté, konzervativci, liberálové či levice, byť si s tématem každý poradil způsobem sobě vlastním. Celou situaci asi nejlépe vystihl moment, kdy sociálnímu demokratovi Fransi Timmermansovi v debatě vedoucích kandidátů v Maastrichtu uniklo přeřeknutí „vote green“ (volte zelené).

Kampaň evropských zelených uspěla však mimo jiné právě proto, že svými požadavky, urgentností a atmosférou rezonovala s klimatickým hnutím. Evropští zelení tak byli schopni zejména mladé lidi přesvědčit, že jejich požadavky lze naplnit v tradiční politice a že konkrétní zelené strany v Evropě budou v institucích reprezentovat právě jejich zájmy.

Výsledkem je, že zelená skupina v Evropském parlamentu posílila z dvaapadesáti na současných pětasedmdesát členek a členů. A kampaň dostala do Europarlamentu právě také mladé klima-aktivisty a aktivistky jako Kim van Sparrentaková či Michael Blosse.

Ten krátce po zvolení zamířil jako na jednu ze svých prvních misí jako parlamentární pozorovatel na Klimakemp do České republiky.

Jenže po letošních evropských volbách ještě ani zdaleka není dobojováno. Europoslanců a europoslankyň Zelené frakce je v současnosti stále jen pětasedmdesát, to je desetina celého Evropského parlamentu. A jejich počty se mohou nadále proměnit mimo jiné v závislosti na Brexitu, protože skupina má 11 europoslanců z Velké Británie.

Ani Zelená skupina v Evropském Parlamentu, ačkoliv patří podle předvolební zprávy nevládní organizace CAN Europe v otázce klimatických opatření k té nejaktivnější a nejdůslednější, nemusí být s to potřebné změny pro účinný boj s klimatickou krizí prosadit. Bude tak muset hledat spojence jinde, například u frakce sociálních demokratů či radikální levice. Jejich zástupkyně a zástupci patří podle zmiňované zprávy mezi další nejaktivnější.