Aniž by to možná sami tušili, stali se středoškolačky a středoškoláci za klima jedněmi z nejdůležitějších politických aktérů roku 2019. To jsme sice ani tak nepocítili v České republice, ale o to více na evropské úrovni. Hnutí, které rok předtím ještě neexistovalo, a jehož členky a členové ve většině případů ještě ani sami nemohou volit, zásadním způsobem ovlivnilo evropské volby 2019. A to platí jak o výsledku voleb, tak o nastolené agendě.

Asi jen málokdo z nás by si ještě před rokem dokázal představit, že mezi portfolii Evropské komise 2019-2024 budeme mít nejen eurokomisaře pro životní prostředí a oceány, ale také eurokomisaře pro Green New Deal. Tak zvaná „Zelená dohoda pro Evropu“ se podle nové předsedkyně Evropské mise Ursuly von der Leyenové má stát „značkou Evropy“, kdy se Evropa stane prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světe.

Klimatické agendě se v kampani do eurovoleb přitom kromě tradičních podezřelých z řad zelených stran nevyhnuli ani sociální demokraté, konzervativci, liberálové či levice, byť si s tématem každý poradil způsobem sobě vlastním. Celou situaci asi nejlépe vystihl moment, kdy sociálnímu demokratovi Fransi Timmermansovi v debatě vedoucích kandidátů v Maastrichtu uniklo přeřeknutí „vote green“ (volte zelené).

Kampaň evropských zelených uspěla však mimo jiné právě proto, že svými požadavky, urgentností a atmosférou rezonovala s klimatickým hnutím. Evropští zelení tak byli schopni zejména mladé lidi přesvědčit, že jejich požadavky lze naplnit v tradiční politice a že konkrétní zelené strany v Evropě budou v institucích reprezentovat právě jejich zájmy.

Výsledkem je, že zelená skupina v Evropském parlamentu posílila z dvaapadesáti na současných pětasedmdesát členek a členů. A kampaň dostala do Europarlamentu právě také mladé klima-aktivisty a aktivistky jako Kim van Sparrentaková či Michael Blosse.

Ten krátce po zvolení zamířil jako na jednu ze svých prvních misí jako parlamentární pozorovatel na Klimakemp do České republiky.

Jenže po letošních evropských volbách ještě ani zdaleka není dobojováno. Europoslanců a europoslankyň Zelené frakce je v současnosti stále jen pětasedmdesát, to je desetina celého Evropského parlamentu. A jejich počty se mohou nadále proměnit mimo jiné v závislosti na Brexitu, protože skupina má 11 europoslanců z Velké Británie.

Ani Zelená skupina v Evropském Parlamentu, ačkoliv patří podle předvolební zprávy nevládní organizace CAN Europe v otázce klimatických opatření k té nejaktivnější a nejdůslednější, nemusí být s to potřebné změny pro účinný boj s klimatickou krizí prosadit. Bude tak muset hledat spojence jinde, například u frakce sociálních demokratů či radikální levice. Jejich zástupkyně a zástupci patří podle zmiňované zprávy mezi další nejaktivnější.

Podle již mnohokrát citované loňské zprávy Mezivládního panelu pro klima se náš čas na přehození výhybky a učinění zásadních opatření směrem k bezuhlíkovosti rapidně krátí. Současné volební období tak může být jedno z posledních dvou, ve kterém je třeba nutné změny uvést v praxi.

Právě v tomto období nás přitom čeká celá řada zásadních agend, od reformy společné zemědělské politiky až po vyvrcholení jednání o rozpočtu na období 2021-2027. Součástí nového rozpočtového rámce by podle mandátu, který Timmermansovi právě jako komisaři pro Zelenou dohodu vymezila ve jmenovacím dopise von der Leyenová, měl být například i fond pro spravedlivý přechod k uhlíkové neutralitě.

Pro prosazování ambiciózní klimatické politiky bude potřeba, aby klimatické hnutí bylo hlasitější, odvážnější a kreativnější než kdy dříve. Čím hlasitější budou aktivisté a aktivistky na ulici, tím prostornější bude manévrovací pole pro ty, kteří chtějí jejich zájmy reprezentovat v institucionalizované politice. Čím hlasitější bude hnutí, tím důslednější budou moct být politici a političky, kteří chtějí s klimatem něco dělat.

A naopak. Čím více budou volení zástupci a zástupkyně dělat z klimatu téma číslo jedna, tím legitimnější se budou jevit požadavky klimatického hnutí a různé formy protestů a akcí neposlušnosti na ně navázané. Skvěle tuhle dynamiku vystihla právě čerstvá europoslankyně Kim van Sparrentaková, když svůj projev ke skupině aktivistek a aktivistů na letošní valné hromadě Federace mladých evropských zelených zakončila jasným: „Nepřestávejte nás kopat do zadku!”

Prostor pro naplňování klimatické politiky se díky hnutí středoškolaček a středoškoláků za klima tohle jaro otevřel. Bez pokračujícího tlaku zdola se však může se zase rychle uzavřít. To nejlepší, co tak můžeme po Fridays For Future chtít, je to, co jim doporučila Kim van Sparrentaková.