Před rokem jsme s přáteli vymysleli takový malý rituál, který jsme se rozhodli dělat všichni každý den po dobu delší než jeden měsíc. Šlo o zalévání kytky ze sklenice, ze které jsme se pak, i sami napili. Symbolicky jsme chtěli dát dost vody vysušené přírodě. Celý akt vypadá docela směšně a docela jistě klimatickou katastrofu nezastaví. Podobně malé a směšné mi připadají i moje snahy o vegetariánství či zalévání lip, které nám rostou před domem. Podobně nicotné jako kupování zeleniny z kolektivně podporovaného zemědělství nebo vyhazování rostlinných zbytků potravy do vermikompostéru. Podobně nicotné může někomu připadat i sázení stromů, čištění řek nebo kreslení transparentu.

Když začala Greta Thunbergová před více než dvěma lety chodit za školu a postávala před parlamentem s transparentem o stávce za klima, byl to drobný čin dítěte. Bylo velmi jednoduché ho označit za naivní zbytečnost, která nemá žádnou skutečnou váhu a potenciál ke změně. Podobně nicotně se mohli cítit také žáci a žačky po celém světě, kteří se rozhodli ji následovat. Dohromady se jim ale podařilo odstartovat obří hnutí, které reálně mění informovanost lidí po celém světě o nebezpečí klimatické katastrofy. Podařilo se jim spustit největší protesty zaměřené na nečinnost v ochraně klimatu v České republice. Aby se tohle povedlo, chtělo to naděje a odhodlání.